Sunday Night Cream /
Celý playlist
Lifestyle

Pravidla české divočiny: Čím krmit kachny, proč nesahat na zajíce a jak nenaštvat divočáka

Karin Šnýdrová
17. 03. 2023

S blížícím se jarem odstartuje sezona mláďat. Pokud se rozhodnete vstoupit do české přírody, můžete se s nimi setkat i tváří v tvář. Co byste měli vědět ještě předtím, než narazíte na zvíře v nesnázích? A jak se chovat, abyste nenaštvali divoké prase? 

Pamatujte, že ne vždy je dobré hrát si na zachránce. Osamocený zajíček nemusel přijít o rodinu, stejně jako malé srnče nebo ptáče. V momentě, kdy na ně sáhnete a odnesete mládě z divočiny pryč, napácháte víc škody než užitku. Ostatně i o tom jsme si povídali s hlavní ošetřovatelkou Záchranné stanice pro volně žijící živočichy hlavního města Prahy Zuzanou Pokornou. 

Zvířecí celebrity: Lachtan Gaston, kosatka Keiko nebo pes Gump se proslavili svými příběhy, které často neskončily happy endem 

Kristýna Ševčíková / 15. 08. 2022

Dostávají se k vám některá zvířata úplně zbytečně? 
Bohužel se to stává. Lidé si často při nálezu mláděte myslí, že je opuštěné a potřebuje pomoc, ale ne vždy tomu tak je. Nejčastěji takto lidé chybují u nalezených mláďat zajíců a srnčat, u kterých neví, že je normální, že je samice i na dlouhou dobu opouští a vrací se je pouze nakrmit. Tomuto typu savčích mláďat se odborně říká „odkládací typ“. Dále lidé chybují i u ptáčat, která sama vylétla z hnízda a ještě několik dní neumí létat a pouze poskakují na zemi. Rodiče se ale o ně po celou dobu starají a není potřeba je zachraňovat. 

Zajíčky, srnčata i ptáčata můžeme tedy potkat bez doprovodu rodičů, přesto nepotřebují lidskou pomoc. Jak je to u jiných druhů zvířat? 
U savců jsou to mláďata druhého typu, takzvaná hnízdová, jako jsou například veverčata, ježčata, kuňata či liščata. Ta bychom mimo hnízdo bez doprovodu matky neměli nikdy spatřit. Pokud se to stane, znamená to většinou, že se samici něco zlého stalo a mláďata z hnízda vylezla kvůli hladu. Pak pomoc potřebují. U ptáků jsou to zase případy, kdy mláďata vypadnou z hnízda příliš malá, jsou ještě málo opeřená a nejsou schopna nikam odskákat. I ta pomoc potřebují.

Můžeme například neopeřené ptáče vrátit zpět do hnízda, odkud vypadlo? Slyšela jsem, že by se na mláďata nemělo sahat, protože je jejich matka pak nepřijme… 
Toto riziko platí především u savců, kteří mají výborný čich. I jedno „nevinné“ pohlazení malého zajíčka může vést k tomu, že se k němu bude jeho matka bát vrátit. Na žádná mláďata tedy bezdůvodně nesaháme. Ptáci ale mají naopak špatný čich a nepoznají, že se ptáčete někdo dotkl. To samozřejmě neznamená, že bychom se ptáčat měli dotýkat bezdůvodně. Jejich rodiče to samozřejmě mohou vidět a může je to stresovat. Pokud ale ptáče třeba doskáče do silnice a hrozí mu nebezpečí, není problém ho přenést zpět do bezpečí mimo silnici.

Jak ale postupovat v momentě, kdy si nejsme jisti, že zvíře opravdu potřebuje naši pomoc? 
Vždy je nejlepší nejdříve zavolat do záchranné stanice a poradit se o dalším postupu. Vyhneme se tak ukvapeným nebo zbytečným akcím, ale také třeba i ohrožení zdraví nálezce, protože někdy se i zraněný živočich může bránit. Obecně se pozná, že volně žijící živočich potřebuje pomoc, podle toho, že neuteče nebo neuletí před člověkem, že se obtížně pohybuje, krvácí nebo jeví jakékoliv další příznaky zranění či nemoci. A dále také podle toho, že se atypicky chová, například že je noční živočich aktivní ve dne, že malé mládě, které by mělo být ve hnízdě, leze někde mimo hnízdo a píská a podobně.

Zuzana Pokorná je hlavní ošetřovatelkou v pražské záchranné stanici. Její specializací jsou ježci

A můžeme se na vás obrátit například i v případě sražené srnky? 
Naše záchranná stanice pomáhá samozřejmě i sražené zvěři, srncům, muflonům, divokým prasatům. Činíme tak samostatně na nehonebních pozemcích, v honitbách kontaktujeme příslušného mysliveckého hospodáře. Obvykle postupujeme tak, že pokud lze zraněné zvěři z honitby pomoci, po domluvě s mysliveckým hospodářem ji převezeme do záchranné stanice a po vyléčení ji zpět do honitby vrátíme. Pokud je ale potřeba zvěř usmrtit, učiní tak myslivecký hospodář.

Přestože se do některých koutů ČR začali vracet vlci, šance, že se s nimi potkáme tváří v tvář, je spíš mizivá. Největší nebezpečí představují zřejmě divočáci. Jak se máme chovat, pokud na ně narazíme?
Vlci pro člověka nepředstavují riziko žádné, jsou velmi plašší. Plachá jsou i divoká prasata a pokud mají možnost se lidem vyhnout, tak tak učiní. Nebezpečné je, pokud je napadne pes či pokud pes nebo člověk vstoupí do blízkosti selat. Bachyně je pak může bránit. Abychom se tomuto riziku vyhnuli, měli bychom mít svého psa vždy pod přímou kontrolou a nemělo by se stávat, že nám zaběhne někam do houštin. Sami bychom se v době mláďat měli také vyhýbat houštinám a hustému porostu v lesích. Na otevřeném prostranství nás nikde divoké prase nenapadne. Útočí pouze, pokud se cítí ohrožení nebo pokud jsou ohrožená jejich mláďata. 

Mnoho zvířat žije také ve městech. Oblíbenou činností mnoha lidí a zejména dětí je například krmení kachen. Je pro ně ale pečivo opravdu vhodné? 
Pokud chceme přikrmovat volně žijící živočichy, měli bychom jim vždy dávat pouze to, co je pro ně vhodné. Děláme to pro ně a ne například. pro pobavení dětí. Pokud nemáme vhodné krmení, je lepší nedat živočichům nic, než jim dát „z nouze“ něco nevhodného či dokonce škodlivého. Pro labutě a kachny jsou ideálním příkrmem speciální granule pro vodní ptáky. Obsahují totiž vše, co je pro vodní ptáky prospěšné. Dále můžeme přikrmovat i salátem či zrním, jako je pšenice či kukuřice. Nikdy by ale nemělo být krmivo zkažené, zapařené či plesnivé. Pečivo vhodné není, protože je to potrava pro lidi a ne pro vodní ptáky. Obsahuje často i sůl, která zvířatům může škodit. Při větším množství může ptákům způsobovat i metabolické problémy.

Dalšími početnými obyvateli jsou ježci. Už se probudili ze zimního spánku? Jaké nebezpečí na ně číhá?  
Zatím se k nám dostávají ti, co se probudili předčasně kvůli nedostatku tukových zásob, nebo je vyhrabal pes. Brzy se ale jistě vzbudí i zbytek přezimujících ježků. Největší nebezpečí pro ně představují auta, psi a jakmile trochu poporoste tráva, tak i strunové sekačky. Abychom zbytečným úmrtím ježků předešli, je potřeba jezdit opatrně, kvůli ježkům především v obcích a na okrajích obcí, dávat pozor na volně pobíhající psy a pokud používáme strunové sekačky, tak vždy nejdříve pozemek projít a prohlédnout vysokou trávu a prostory pod keři, kde se ježci mohou ukrývat.

Největší nebezpečí pro ježky způsobuje pes a člověk. Pokud jim chcete pomoct, přizpůsobte zahradu jejich potřebám

Můžeme jim i nějak pomoci? 
Můžeme jim přizpůsobit zahradu tak, aby jim vyhovovala. Aby tam měli dost úkrytů, husté keře, plochu s vyšší trávou, hromadu dřeva,  a také dost potravy. Ježci jsou hmyzožravci, tak jsou rádi tam, kde je dost hmyzu. Pokud máme přírodní zahradu, která žije, bude se tam pravděpodobně líbit i ježkům. Ježky můžeme také přikrmovat. Ocení to nyní brzy zjara, kdy jsou vyhladovělí po zimě, ale i v létě, kdy pečují o mláďata. Jsou to sice hlavně hmyzožravci, ale jako příkrm může dobře posloužit masová konzerva pro psy či kočky, ideálně drůbeží a ve formě paštiky (paté), nebo granule pro kočky či malá plemena psů. Ježci také celoročně ocení mělkou misku s vodou.

Jaké největší prohřešky podle vás lidé v přírodě páchají? 
Mohu to hodnotit asi pouze z pozice zaměstnance záchranné stanice. Z pozice občana bych řekla, že největším prohřeškem lidstva je, že přírodě necháváme stále méně místa. Lidstvo si pro sebe zabralo skoro vše a pro divokou přírodu zbylo žalostně málo. A i z toho mála stále ukrajujeme. Jako zaměstnanec záchranné stanice to vidím v menším měřítku v tom, že často nebereme ohled na volně žijící živočichy v naší blízkosti, rušíme je neustále buď naší činností, nebo tím, že je necháme prohánět psy a nezřídka i dětmi. Problémem je samozřejmě i úbytek zelených ploch a přírodních stanovišť, ničení biotopů, kde se mohou živočichové schovat, ve městech časté seřezávání keřů až k zemi. Zkrátka, neustále bereme živočichům místa, kde mohou nerušeně žít.

To máte bezpochyby pravdu, vidíte i nějaká zlepšení? 
Určitě. Mnozí si tíživou situaci uvědomují a snaží se přírodě i volně žijícím živočichům pomáhat. Nadchli se pro přírodní zahrady a vytváří tak pro volně žijící živočichy bezpečné domovy, alespoň na malé ploše. Také ve městech často vznikají nové parky a zelené plochy, které jsou přátelské k přírodě. Cenné je určitě i vytváření vodních ploch ve městech i mimo města, neboť voda často v krajině i ve městech zoufale chybí.

A ještě poslední otázka: Nedávno jste Záchrannou stanice pro volně žijící živočichy hl. města Prahy přestěhovali. Z jakého důvodu a jak moc náročné to bylo? 
Do areálu Zahradnictví Ďáblice jsme se přemístili dočasně z důvodu výstavby nového areálu pro záchrannou stanici v Jinonicích. Tato výstavba potrvá necelé dva roky, poté se do Jinonic vrátíme. Stěhování proběhlo v lednu, kdy je naštěstí klidnější období, co se činnosti týče, a tak jsme stěhovali zhruba 300 živočichů. Díky pečlivému naplánování a přípravě stěhování proběhlo naštěstí vše hladce a během dvou týdnů byli všichni živočichové bezpečně přestěhováni.

V Záchranné stanici pro volně žijící živočichy hlavního města Prahy se starají o stovky pacientů, většinu z nich pak vrací do zpět do volné přírody

Opáčko z přírodopisu: Jaký savec je nejrychlejší a k čemu má klokan ocas?

Kristýna Ševčíková / 26. 01. 2023

Psí celebrity: Bernardýn Bohouš sežral všechno, Komisař Rex si potrpěl na housky se salámem, Lassie byla skutečnou hrdinkou

Michaela Dočkalová / 21. 12. 2022

Zdroj fotografií: Shutterstock a archiv Záchranné stanice pro volně žijící živočichy hl. města Prahy 

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM