
Když se spolu na podiu potkají John Lennon, Eric Clapton, Keith Richards a Mitch Mitchell, je jasné, že půjde o výjimečnou událost. A tou událostí byl vznik superkapely s názvem The Dirty Mac.

Takhle kapela vznikla vznikla v době, kdy už byli všichni zúčastnění globálními ikonami. John Lennon byl jednou z nejvlivnějších osobností, Eric Clapton měl pověst kytarového boha, Keith Richards byl hybnou silou The Rolling Stones a Mitch Mitchell seděl za bicími Jimi Hendrix Experience, kapely, která změnila chápání elektrické kytary i rockového koncertu. Málokterá jiná superkapela dokázala spojit čtyři kapely, které samy o sobě patří k absolutní špičce rockové historie. A nikdo nebyl v této sestavě jen tak do počtu.
The Dirty Mac byli jednorázovým projektem pro televizní show Rock and Roll Circus připravovanou The Rolling Stones na konci roku 1968. Právě tehdy dostal John Lennon možnost vystoupit mimo The Beatles a sestavit kapelu podle vlastních představ. Nešlo o nový začátek nebo útěk z domovské kapely, ale o prostor, kde mohl na chvíli odložit očekávání spojená se svým jménem a vrátit se k syrovému rock’n’rollu.
John Lennon zde zastával roli zpěváka i rytmického kytaristy, byl navíc přirozeným lídrem celé sestavy. Jeho výkon byl výrazně temnější a naléhavější, než to, na co byli fanoušci zvyklí u The Beatles. Kytara Erica Claptona dala celé skladbě tvar a intenzitu a ukázala, že i v jednorázovém projektu dokáže působit naprosto soustředěně a bez potřeby okázalé exhibice. Na baskytaru hrál Keith Richards, který tímto krokem ustoupil ze své obvyklé role kytaristy. Právě jeho cit pro rytmus a jednoduchý, ale pevný groove udržoval celek pohromadě. Za bicí usedl Mitch Mitchell, jehož hra přinesla do sestavy neklid, jazzovou pružnost a energii známou z koncertů kapely Jimiho Hendrixe. The Dirty Mac společně zahráli jedinou skladbu, Yer Blues od The Beatles. V jejich podání zní surověji a temněji než studiová verze a působí spíš jako klubový jam než televizní vystoupení.
The Dirty Mac se tak stali superkapelou s nejkratším životem rockové historie. Její existence trvala jediné vystoupení. Nevydali žádné album, nevyrazili na turné a nikdy nefungovali jako kapela v běžném slova smyslu. V tomto ohledu jsou extrémem i mezi krátkodobými superkapelami. Zatímco projekty jako Blind Faith nebo Cream existovaly aspoň měsíce a zanechaly po sobě alba i koncertní historii, The Dirty Mac zůstali u několika minut hudby.
Rock and Roll Circus navíc zůstal dlouhá léta oficiálně nevydaný, protože The Rolling Stones jako hlavní aktéři projektu nebyli spokojeni se svým vlastním výkonem. Záznam se k fanouškům dostal až s odstupem, což jen posílilo jeho ikoničnost. Když byl konečně zveřejněný, reakce byly nadšené a kritici i fanoušci mluvili o jednom z nejautentičtějších momentů celé show. Bylo to setkání hvězd, které nepotřebovalo budoucnost, aby mělo smysl. Dodnes připomíná, že k tomu, aby vznikla legenda, někdy stačí jediný večer.



