Legenda, která přežila digitální revoluci: Vinyly se vzepřely osudu a dodnes dělají radost hudebním fanouškům

Když se řekne vinyl, mnohým se vybaví nostalgický obraz gramofonu, praskavého zvuku a velkého čtvercového obalu. Ale příběh vinylových desek není jen o retro atmosféře. Je to fascinující kapitola hudební historie, která stále nekončí.

Vinylová deska se poprvé objevila na přelomu 40. a 50. let. Předchůdcem byla křehká a šumící gramofonová šelaková deska, která hrála jen pár minut na každé straně. Vinyl přinesl revoluci. Vydržel víc přehrání, ale nabídl i výrazně delší hrací čas a lepší kvalitu zvuku. Díky tomu se stal hlavním hudebním nosičem druhé poloviny 20. století.

V 60. a 70. letech zažíval vinyl své zlaté období. V obchodech se prodávaly miliony alb, od The Beatles přes Pink Floyd po ABBA. Všichni si desky nejen kupovali, ale i pečlivě ukládali. Obaly byly často výtvarnými díly, z nichž některá vstoupila do historie, například The Dark Side Of The Moon od Pink Floyd nebo ikonické Bílé album The Beatles.

Pak ale přišel konec. Alespoň to tak vypadalo. V 80. letech nastoupila kazeta, v 90. letech cédéčko a v novém tisíciletí digitální soubory, nejdřív ke stažení a nádsledně streamy. Vinyl se stáhl do pozadí a zmizel z obchodů, gramofony zakryly dečky a přesunuly se na půdy. Jenže! Na začátku 21. století se vinyl začal znovu objevovat. Nejprve v malých nezávislých hudebních kruzích, pak i u velkých labelů. Lidé zjišťovali, že hudba z desky má jiný charakter. A nejde jen o zvuk, ale i o celý zážitek. Vybrat desku, položit ji na talíř gramofonu, jemně spustit jehlu. Je to pomalé a neuspěchané. Vinyl je prostě návrat k rituálu. Dnes se desky znovu lisují, prodávají se nové i staré tituly a objevují se speciální edice. Mladí lidé si pořizují gramofony jako designový doplněk, ale i kvůli autentickému poslechu. A někteří umělci vydávají svá alba výhradně na vinylu. Zajímavostí je, že největší lisovací linka na světě dnes stojí v Česku. Z Loděnice u Berouna putují desky do celého světa.