
Na začátku devadesátých let se hudební scéna začala měnit. Rádiím sice ještě vládly kytary, v klubech a halách už se ale rodil nový fenomén. Elektronické beaty, blikající světla a dýdžejové za mixpulty přitahovali davy mladých lidí a vytvořili atmosféru, jaká tu do té doby nebyla.

Rave kultura vyrostla z britské acid house scény koncem osmdesátých let. Nelegální parties v opuštěných skladech a hangárech nabízely celonoční tanec na nekonečné smyčky house a techna, které se do Velké Británie dostaly z Chicaga a Detroitu. Odtud se vlna rychle rozšířila do celé Evropy i zbytku Ameriky a v devadesátých letech už z podzemí mířila na velká pódia a festivaly.

S tím, jak se elektronická hudba šířila, vznikaly nové styly – od energického techna přes hypnotický trance až po rychlý drum’n’bass, který se začal prosazovat v polovině devadesátých let. Každý si našel to své. Společným jmenovatelem byl pocit svobody, společenství a nespoutané radosti z tance. Rave nebyl jen o hudbě, ale i o vizuálních efektech, projekcích a světlech, které z koncertů dělaly barevné sny.
Velkým symbolem se stal berlínský Love Parade, který začínal v roce 1989 jako malý pochod s pár stovkami účastníků a v devadesátých letech vyrostl v akci, kde tančily statisíce lidí. V Americe vznikly akce jako Electric Daisy Carnival, který od svého prvního ročníku v roce 1997 postupně vyrostl ve světovou značku. Elektronická taneční hudba se dostala i do hitparád. The Prodigy, The Chemical Brothers, Fatboy Slim a další ukázali, že i dýdžejové a producenti mohou být hvězdami velkých scén.
Devadesátá léta tak znamenala zlom. Hudba, která vznikla v tajných klubech, se stala součástí mainstreamu a proměnila způsob, jak lidé vnímají koncerty i hudební hvězdy. Rave kultura přinesla do popkultury nový jazyk a ukázala, že hudba nemusí mít kytary a zpěváky, aby dokázala spojit celé davy na jednom tanečním parketu.



