
Už tento pátek do nabídky videotéky Oneplay přichází první díl snad nejočekávanějšího letošního seriálu. Věnuje se životu a násilné smrti spisovatelky Simony Monyové. Titul Monyová má za sebou úspěšné festivalové tažení, představitelka titulní hrdinky Tereza Ramba získala cenu pro nejlepší herečku na festivalu Seriál Killer, takže očekávání jsou vysoká. Na Expres FM minisérii probereme s jednou z autorek námětu a dramaturgyní Monyové Martou Fenclovou.
Marta Fenclová vystudovala Fakultu sociálních věd UK. Začínala jako novinářka v časopise Reflex, postupně pak prošla dalšími redakcemi, kde psala témata, rozhovory a reportáže. Je autorkou knih Hodná a Hypnotizér, jako scenáristka je podepsaná pod filmem Zápisník alkoholičky a seriály Ulice, Specialisté, Modrý kód, Odznak Vysočina, Policie Hvar nebo Na vlnách Jadranu. V neposlední řadě na Nově zastává funkce specialistky vývoje obsahu a kreativní producentky, a to u seriálu Sex O’clock a pořadu Vaše kouzelná zahrada. Tomu všemu už jsme se s Martou v jednom rozhovoru věnovali (najdete ho v našem archivu), takže dnes máme jen jedno jasné téma, a to Monyovou!
Jaká je vlastně geneze seriálu Monyová?
Dlouhá, myslím, že to bude už pět let. Začalo to mým příchodem na Novu, kam jsem to přinesla jako nápad, to ještě nebyl námět. Tak jsem na tom pracovala, zkoušeli jsme nějaké první verze a pak tam nastoupil Michal Reitler, kterému se to moc líbilo a nabralo to nějaký směr. Než se to dostalo do nějaké fáze vývoje a výroby, zabralo to dlouhý čas. V našem týmu je to velký splněný sen, jsme moc rádi, že se to nakonec povedlo, protože to byl na začátku opravdu jenom takový velký sen.
Na seriálu se podílela i Simonina rodina, bratr, švagrová, bývalý manžel, synové, matka, bylo těžké je přesvědčit, že by ten seriál měl vzniknout?
Nebylo. Já jsem se s tou rodinou potkala poprvé právě před těmi pěti lety a oni byli velice překvapení, když jsme je oslovili. Zároveň musím říct, že ta rodina tenkrát a teď je pro mě úplně jiná. Tenkrát mi přišli – samozřejmě a logicky – uzavření, bylo vidět, že to trauma v rodině leží, asi nevěděli, co si o nás mají myslet. Postupně za těch pět let jsme se s nimi hodně sblížili, tu důvěru jsme si získali. Ale co se týká toho záměru, s tím souhlasili hned, protože bylo vidět, že chtějí říct, co se tam tenkrát stalo a proč, měla jsem i pocit, že to potřebují.
Takže to je takový druh terapie, že uzavřou tuhle kapitolu…
Ano, dokonce nám to někteří členové tak řekli, že to díky nám vytáhli, začali o tom mluvit, protože my jsme rešeršovali, tak museli ty vzpomínky, které tam byly zasunuté, opravdu vytáhnout. Řekli nám, že jim to pomohlo, jako když jdete na terapii, říct to, i mezi sebou si to říct. Dokonce – a to mě potěšilo – nám řekli, že to tu rodinu paradoxně spojilo, že si konečně mezi sebou všechno urovnali, řekli, vytáhli. Doufám, že ten terapeutický účinek tam zůstane.
Nebál se někdo z nich, že to naopak otevře staré rány, až uvidí ten příběh na obrazovce?
Ne. Všichni se nám otevřeli hned. Každý je jiná povaha, každý to zpracovával jinak, my jsme se ke každému snažili přistupovat i podle toho, jak jsme je tak četli. Nejvíc jsme se samozřejmě báli u Šimona, což je syn Simony a jejího druhého manžela, ze kterého vyrostl nádherný chytrý kluk. Upřímně se toho trochu bojím doteď, spolupracujeme intenzivně s jeho psycholožkou, ke které docházel od dětství, mluvíme samozřejmě i s ním a vždycky řešíme, jestli mu ten nově natočený díl pustit, jestli tam chce být s rodinou, nebo si ho radši pustí sám, nebo si ho třeba nepustí vůbec.
Snažíme se k tomu přistupovat maximálně opatrně, každý to zpracuje jinak. Ale celá rodina to viděla, my jsme jim vše samozřejmě poskytli ještě před premiérou. Zajímavý bylo, že třeba říkali, že na ty hnusné scény – kterých tam není moc, ale jsou tam – byli připravení, že to věděli a paradoxně je to tak nezasáhlo tak moc. Třeba švagrová Dana nám říkala, že ji strašně zasáhly ty momenty, kdy si uvědomila, jak Simona byla na to sama, že jí docházely zpětně ty jemné věci. To násilí není to, co tu rodinu rozhodí, ale spíš tohle.
Ví vrah Simony Monyové o tom projektu? A nebáli jste se jeho reakce? On má změněné jméno, zatímco všechny ostatní postavy tam jsou pod svými jmény…
My jsme nechtěli vyprávět jeho příběh, chtěli jsme vyprávět příběh Simony Monyové. Všechno jsme samozřejmě řešili také přes právní oddělení i mezi sebou. Na začátku jsme oslovili opravdu úplně všechny a oslovili jsme i jeho, přes vězeňskou službu jsme mu napsali zprávu a on s námi mluvit nechtěl, tím to skončilo.
Měl jsem možnost vidět pět dílů minisérie a musím říct, že jestli Tereza Ramba nedostane Českého hlava, tak nevím, kdo jiný by ho měl dostat za tenhle rok, i když uvidíme, co se ještě objeví za projekty…
Tereza Ramba je jedna z nejlepších hereček, co máme, takže bych jí to taky moc přála. I rodina Simony Monyové z toho byla úplně v šoku, jak moc si oblíkla ten její kabát. Ona je jeden z těch herců, co si oblékají role a stanou se tou osobou.
Kdo další se objeví v seriálu?
Igor Orozovič v roli jejího přítele a druhého manžela. Taktéž to zahrál, až se ho člověk bál, když ho potkal na place…
… mohu potvrdit, říkal jsem, že ho ženy budou částečně milovat a částečně nenávidět, protože on je tam samozřejmě velice milý, když má tu jako láskyplnou polohu a myslím, že se ani nemohou ženy divit, že někomu takovému podlehne Simona Monyová. Potom ukáže tu druhou tvář, včetně toho hořkého konce, tak mu to člověk taky věří…
V roli prvního manžela se objevuje Kryštof Hádek, který se stal miláčkem velké části ženského týmu, protože to zahrál nádherně, věrohodně, citlivě. Vždycky jsem říkala, že bych si ho hned vzala domů, takového manžela. V rolích rodičů Klára Melíšková a Václav Kopta, který si toho tátu taky oblékl. Cast se podlev mě mimořádně povedl.
Kolik dílů seriál vlastně celkově má?
Šest dílů, šestkrát 50 minut.
Ještě prozraďte našim posluchačům, kdo napsal scénář a kdo se posadil na režisérskou sesli…
Na scénář jsme oslovili báječnou Báru Námerovou, která stojí třeba za filmem Špína, na scénáři pracovali Jakub Hauber, což je jméno, o kterém ještě uslyšíme, velmi talentovaný kluk, a Ivana Sujová. Režisérkou je Zuzana Kirchnerová, která teď byla všude se svým skvělým filmem Karavan. Myslím, že Zuzana tomu dala právě tu duši, tu tvář, tu Monyovou z toho udělala ona.

Tereza Ramba se podle svých slov do role Simony Monyové opravdu ponořila, nebo jak jste říkala, oblékla. Byla první volbou?
Myslím, že pro Zuzanu ano, protože ona s ní spolupracuje ráda a byla to její jasná volba. Říkala, že Tereza – kromě toho, že skvěle hraje – je nesmírně inteligentní a empatická a umí se dobře vcítit do toho, co to má být. Ale měli jsme spoustu jiných hereček na castingu, myslím, že každá jsme měla svoji favoritku, a myslím, že Tereza byla vybraná nakonec skvěle.
Tereza sehrála hlavní roli i ve filmu Zápisník alkoholičky podle vašeho scénáře, dá se porovnat, která z těchhle těch rolí byla pro ni jako větší výzva?
To se asi musíte zeptat jí, ale tipla bych si, že to bylo tak nastejno. Tady u Monyové je specifické, že je opravdu skoro v každém obraze, natáčení pro ni muselo být fyzicky i psychicky náročné. Do na začátku natáčení poměrně vážně onemocněla, myslím, že i malinko riskovala, že do toho šla tak rychle po zotavení, dobře to dopadlo. Vím, že Zuzana s ní dělala ještě před natáčením náročnou přípravu, vyráběly takzvané emoční mapy, kdy si procházely, jak se postava kdy cítí, aby byla připravená, jak se vyvíjí emocionální linka od té veselé a temperamentní Monyové až po tu týranou, kdy toho manžela opustí. Chtěli jsme, aby to končilo v rámci možností co nejvíc pozitivně, že nakonec dokázala od něj odejít, postavit se na vlastní nohy a jít svojí cestou.
Bere Marta Fenclová ceny, které už minisérie Monyová zvládla posbírat, jako potvrzení kvality? V čem vlastně spočívá funkce dramaturga? Jak se liší od práce kreativního producenta?
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!





