Protagonistka kampaně Hejt není názor Kateřina Pechová: Pro hejtry je šokující, když na jejich komentáře reaguji, ale nechci si nechat nadávat

Hejt není názor je název kampaně, kterou už podruhé rozjela televize Nova ve spolupráci s produkční společností Barletta a neziskovými organizacemi Safezona, Linka bezpečí a Nepanikař. Během prvních pár dní kampaň dosáhla na miliony uživatelů a připojila se k ní i konkurenční televize Prima. Na Expres FM kampaň probereme s jednou z protagonistek, herečkou, zpěvačkou, modelkou a moderátorkou Snídaně s Novou Kateřinou Pechovou a Radkou Novotnou z organizace Nepanikař.

Nenávistné komentáře na sociálních sítích představují rostoucí fenomén s prokazatelným dopadem na duševní zdraví uživatelů, zejména mladých lidí. Vedou ke zvýšenému stresu, úzkosti i snížení sebevědomí a mohou způsobit pocity izolace. Herci Jiří Langmajer, Sandra Nováková, Martha Issová, Patricie Solaříková, Karolína Lipowská, moderátorská dvojice Kateřina Pechová a Dominik Vršanský a novinářka Zdislava Pokorná se stali tvářemi kampaně Hejt není názor. Protagonisté nejprve na kameru čtou komentáře, s nimiž se běžně v online prostředí setkávají. Od těch nejvulgárnějších nadávek, přes otevřené výhrůžky až po přání smrti. Poté autory nenávistných komentářů kontaktují a pozvou je na osobní schůzku, kde mohou svůj pohled sdělit terči svých komentářů do očí.

Jak velký problém představují nenávistné komentáře na sítích?
Radka Novotná: Ten problém je dlouhodobý a intenzivní. Myslím, že se netýká jedné věkové skupiny, ale že ho sledujeme opravdu jako napříč. Je to něco, co zasahuje z dálky, ale zasahuje neskutečně hluboko, takže je důležité a potřebné o tom mluvit. Neustále, otevřeně a takhle napřímo, jako se podařilo v tomhle spotu.

Kateřina Pechová: Mám pocit, že to tady je dlouho, jenom s nástupem sociálních sítí to zesílilo. Jak jste teď o tom mluvil, vybavilo se mi, že každý herec nebo  moderátor má na internetu stránku, kterou když rozkliknete, vidíte, co točil, kde hrál, a pod tím je možnost komentářů, diskuze. Nikdy nezapomenu, je třeba 15, možná 20 let zpátky, když jsem natočila film Ulovit miliardáře a tam se objevil v diskuzi komentář: „No, tahle herečka je neskutečně blbá a trapná.“ A už tehdy mě to hodně zasáhlo. Ale někdo reagoval: „Ale ta její postava měla být blbá a trapná.“ A lidi se v tom začali takzvaně rochnit. Vybavuji si, že jsem si uvědomila, že nevím, jestli budu zvládat tohle prostředí – právě kvůli tomu, že se k vám každý může libovolně vyjádřit, ačkoliv jste taky žijící, citlivý člověk. 

Co podle vás vede lidi k tomu, že takhle veřejně hejtují?
Radka Novotná: Nuda, možná nespokojenost vlastním životem, nějaká frustrace, možná promítnutí nějakého tématu, se kterým se setkávají v osobním životě. Těžko říct, těžko říct, vlastně tomu sama pořádně nerozumím, co za tím je, co je tím důvodem.

Jak se vlastně liší hejt a kritika?
Radka Novotná: Z mého pohledu je kritika založená na nějakém konstruktivním pohledu, názoru, je založená na dialogu, kde se čeká na nějakou reakci druhé stránky, vzniká nějaký rozhovor, výměna názorů. Hejt je jen takové uplivnutí, urážka.
Kateřina Pechová: Mně se ale líbí, jak právě ti hejtři, když jim občas odepíšete – což je asi pro ně někdy šokující, a já to zkouším, protože si vždycky říkám, že se nedám a nenechám si od někoho jen tak nadávat – se vždycky brání tím, že řeknou: „Ale to je přeci můj názor a mám na to právo.“ Ale kam sahá nějaké právo na názor, když někomu napíšu, že mu přeji smrt, nebo ho urazím ještě nějak jako třeba jinak? To je strašně tenká hranice a lidi si to vůbec neuvědomují. Možná sami nevědí, jaký je rozdíl mezi hejtem a kritikou. 

Existuje i názor, že jako veřejně vystupující osobnost máte být na hejty nebo i třeba bulvární lži připravená. Co na takovýhle názor říkáte?
Kateřina Pechová: Mám ráda, když mi říkají „Ale prosím tě, nic si z toho nedělej, to nemůžeš nad tím přemýšlet, to nemůžeš nechat do sebe vniknout!“ Ale ono se to strašně lehce řekne. To je stejné, jako když se někdo snaží o rodinu, nebo dlouhodobě nemá partnera, tak všichni řeknou „Ale prosím tě, nebuď smutný, to bude dobrý, to přijde.“ Když si přečtete ty věci o sobě – ačkoliv všechno, co děláte, děláte vždycky s tím nejlepším záměrem a je to vaše práce, kterou máte rádi, snažíte se ji odvést dobře, nebo sebeprezentace, která patří k práci herce, moderátora – tak vás to prostě zraní, ať chcete, nebo ne. Jsme pořád jenom lidi, i když se objevujeme na obrazovce, jsem úplně stejný člověk jako ta paní Vomáčková, která sedí doma na gauči a třeba na nás z nějakého, pro mě nepochopitelného, důvodu nadává. Taky mohla pracovat v televizi, každý máme nějakou volbu a tu cestu, kterou se chceme vydat. Je pro mě vždycky hrozně těžké a nikdy si na to nezvyknu. Nemyslím, že jenom proto, že jsme veřejně známé osoby, bychom si na to zvykat měli.

Teď si dovolím takovou osobní vzpomínku. Kdysi dávno, jsem v baru viděl krásnou modelku z Chrudimi, jmenovala se Kateřina Sedláková a všichni jsme si o ní s kamarády říkali, že je hrozně nafrněná. Vlastně jsme jí trochu hejtili, ale nikdy bych to asi nenapsal veřejně. Z Kateřiny Sedlákové se stala Kateřina Pechová, která dneska sedí u nás ve studiu. Vy jste tomu čelila už od útlého mládí… 
Kateřina Pechová: Je to pravda, jak o tom teď mluvíte, vybavila jsem si i komentáře, které se ke mně dostávaly. Mým snem jako malé holčičky bylo dostat se do Miss, což se mi podařilo, byl to pro mě splněný sen. Šla jsem si za tím čistě proto, že to byl můj sen a chtěla jsem si ho splnit, rodina mě v tom podporovala. A pak najednou slyšíte, že se o vás říká, jak jste nafoukaný, jenom proto, že jste byl někde v nějaké soutěži a zadařilo se. Možná, kdyby se mi nezadařilo, tak by se o mě nikdo ani nebavil. Mamka vždycky říkala, že úspěch se nepromíjí. Lidi mají pocit, že potom někam přijdu a musím být úžasně milá, se všemi si povídat, ale vždycky zapomínají, že jsme jenom lidi. To, že děláme něco, kde jsme víc vidět, neznamená, že musíme být extrémně extrovertní a musíme si s každým 10, 20 minut popovídat. Mám pocit, že lidi víc jako odsuzují ženy, když jsou takhle víc vidět. Takže ano, od těch 18 let jsem se s tím setkávala. A už od těch 18 let mi to vůbec nedělalo dobře a hrozně těžce jsem to nesla.

Týkají se hejty jenom známých osobností, jako jsou právě protagonisté klipu, nebo je to věc, která je napříč společností?
Radka Novotná: Myslím, že je to napříč společností. Známé osobnosti, jsou takové výraznější, vidíme to víc v popředí i na těch sítích, ale myslím, že s nějakým nepříjemným, nenávistným, urážlivým komentářem se bohužel setkal skoro každý z nás. Ať už je to nějaké menší uplivnutí, nebo vám přijde nějaký mail nebo naštvaná reakce, prostě tam jsou. Záleží i na tom, jestli to člověk řeší sám pro sebe, nebo jestli v tom je zahrnutá skupina kamarádů, vaše rodina, protože něco jiného je, když ten hejt míří na vás, nebo když míří na vaše nejbližší. 

Co můžu jako běžný uživatel sociálních sítí dělat, když na hejty vůči jiným lidem narazím?
Radka Novotná: Těch cest je hned několik. Když mám tu sílu, tak můžu zareagovat a nastavit to zrcadlo. Naprosto relevantní způsob je prostě to nechat být. Pokud je to hejt, který míří hluboko, je osobní, míří na život nebo zdraví, udělat printscreen, nahlásit, zablokovat. Člověk nemá žádnou povinnost se s tím člověkem vybavovat, nemá povinnost držet ten příspěvek nebo komentář. Ochraňte hlavně sebe, ideální je dát si fyzicky na chvíli odstup od té aplikace, na chvíli to zavřít, spojit se s někým reálným, u koho vím, že mám podporu a oporu.

Katko, jak dlouho jste váhala, jestli do téhle kampaně jít?
Kateřina Pechová: Vlastně ani vteřinu. Počítala jsem s tím, že to nebude příjemné, protože vyslovit to nahlas je něco jiného, než když to jenom čtete. Museli jsme to ještě číst několikrát, takže jsem si spíš v sobě musela nastavit, že jdu hrát do divadla. Přeci jen říkáte věci, který někdo napsal konkrétně o vás, ne nějaké roli, kterou hrajete. Takže sice jsem nad tím nepřemýšlela ve smyslu, jestli to odmítnu, nebo ne, ale spíš nad ochranou sama sebe a mé psychiky, protože to je strašně křehká věc. Když jsem byla mladší, na vysoké škole, potýkala jsem se s panickými atakami a vlastně nikdy nevíte, jestli se vám to zase nerozjede, protože psychika je tak extrémně křehká. Ale uvědomila jsem si, že to stojí za to. Když vidíme dopad toho videa a ohlasy, které chodí, co mně osobně lidi píší, jak za to děkují a nechápou, jak někdo může něco takového vůbec napsat. Všichni jsou i v šoku, že nikdo nepřišel na tu schůzku. A to byla další věc – teď mám i husí kůži, když o tom mluvím – proč jsem o tom trošku víc přemýšlela, protože nám produkce řekla, že všechny ty hejtry zkontaktovali a mají možnost za námi přijít a říct nám to do očí. A to je zvláštní, když si uvědomíte, že by tam fakt mohl někdo stát a s chutí by vám to přišel říct. To se ale opravdu u nikoho z nás nestalo.

Byla jste na to připravená, že by nakonec někdo dorazil a že byste ho musela konfrontovat?
Vůbec ne! Na to se podle mě nedá připravit, protože je šokující vůbec to, že člověk něco takového napsal, natož, že byste stál tomu člověku tváří v tvář a on by to řekl. Vůbec  jsem si to neuměla představit. Byla to lehká nervozita, protože něco mi vevnitř říkalo, že určitě nikdo nepřijde, většinou to tak je, ale na druhou stranu tam byl vzadu ten malý hlásek… 

A byla to potom úleva, že ten člověk nepřišel, nebo zklamání, že jste si to s ním nemohla před kamerou vyříkat?
Kateřina Pechová: Vlastně to nebyla ani úleva, ani zklamání. Spíš jsem si řekla, že každý je silák za tím monitorem nebo telefonem, když vám to může napsat, ale z očí do očí už ne.

Jakému nejhoršímu hejtu Kateřina musela čelit? Kolik hejtů zhruba dostane za měsíc? Projektují si ji lidé do jejích rolí? Pomohla by regulace sociálních sítí ať už od jejich provozovatelů, tak úřadů? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku!

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.