
Ze skladby, která vznikla téměř náhodou a původně ani neměla spatřit světlo světa, se stala jedna z nejznámějších rockových balad všech dob a píseň, která navždy změnila vnímání kapely Metallica.

Napsal ji James Hetfield v roce 1990 během turné k albu …And Justice For All v hotelovém pokoji, daleko od svých blízkých. Vznikla jako osobní zpověď ve chvíli, kdy se cítil osamělý. Text reflektuje jeho pocity, které byly důsledkem neustálého cestování a mediálního tlaku. James ji původně neplánoval sdílet s kapelou ani fanoušky, protože pochyboval o tom, že by tahle otevřená a zranitelná píseň mohla zapadnout do obrazu kapely, která byla symbolem nekompromisního thrash metalu, rychlých riffů a tvrdých postojů.

Když však Nothing Else Matters uslyšel bubeník Lars Ulrich, přesvědčil ho, aby ji dokončil a zařadil na připravované album. Hudebně je skladba postavená na neobvyklém kytarovém vybrnkávání, které James Hetfield původně hrál jednou rukou, zatímco druhou držel sluchátko hotelového telefonu a skladbu hrál během telefonátu domů. Z muzikantského hlediska je zajímavé, že skladba stojí na pomalém, rozvíjejícím se harmonickém postupu a dynamice, která se postupně stupňuje od intimního začátku až k plnému rockovému finále. Právě práce s kontrastem mezi tichem a mohutností dává písni sílu a emoci, aniž by ztratila jednoduchost.
Text není o konkrétní osobě, ale o postoji k životu, o důvěře ve vlastní cestu a o tom, že naše vlastní rozhodnutí mají větší hodnotu, než to, co od nás čeká okolí. Po vydání v roce 1991 se Nothing Else Matters stala jednou z nejhranějších skladeb alba. Dostala se do hitparád po celém světě a výrazně rozšířila publikum kapely mimo metalovou scénu. Píseň se postupně stala stálicí koncertního repertoáru a jedním z emocionálních vrcholů vystoupení, často doprovázeným zpěvem celého publika. V průběhu let se dočkala desítek předělávek napříč žánry od klasické hudby až po pop, což jen potvrdilo její univerzálnost.






