Veronika Čermák Macková: Když mi scénář Ulice předepisoval zabíjení humrů, zabojovala jsem proti tomu

Hosty pořadu Expres Star jsou nejčastěji lidé, kteří jsou očím televizních a filmových diváků ukrytí, tedy scenáristé, režiséři, ale i píáristé nebo producenti. Občas ale uděláme výjimku a vyzpovídáme i tváře z obrazovek. Tentokrát to propojíme, protože hosty pořadu Expres Star jsou herečka Veronika Čermák Macková a kreativní producent Mario Kubaš.

Veronika Čermák Macková je absolventkou konzervatoří v Ostravě a Praze, dlouhá léta byla v angažmá ve Východočeském divadle v Pardubicích. V seriálu Ulice ztvárňuje oblíbenou postavu učitelky Magdy, objevila se také v sériích Specialisté, Temný kraj nebo Carnival Row a filmech Život je život, Gangster Ka: Afričan, Přes prsty nebo aktuálním hitu Neporazitelní. Angažuje se v projektech na ochranu přírody a ohrožených druhů.

Mario Kubaš byl hercem, mohli jsme ho vidět ve filmech U mě dobrý, Bobule nebo Pusinky, dlouhá léta také byl zaměstnancem České televize, zejména kulturní redakce, kde dělal redaktora, moderátora i editora. Loni se stal kreativním producentem TV Nova, konkrétně seriálu Ulice, který navíc oslavil 20 let na obrazovkách.

Ulice má za sebou 20 let, teď už jede jedenadvacátou. Jaká byla ta výroční sezóna? 
Mario Kubaš: Byla příjemná a dobrá v tom, že jsme potvrdili sobě i divákům a diváci potvrdili nám, že to má pořád smysl, že na Ulici kouká neuvěřitelné množství lidí. Vždycky nad tím žasnu, že je to jeden z nejsledovanějších pořadů současnosti, jediný, kdo je schopný to překonat, jsou v Televizní noviny na Nově a potom StarDance. Málokdo je schopen Ulici porážet, což je neuvěřitelné. Její síla byla vidět i v tom, kolik postav jsme navraceli do děje. Říkali jsme tomu bonboniéra, pořád tam přiváděli různá překvapení a diváky pořád házeli do úplného šoku, protože oni vykřikli „Jupí, ten člověk se vrátí“ a my „Ne, ne, za pět minut zmizel nenávratně v historii a už se tam zřejmě nikdy neobjeví.“ Takže jsme diváky také trošku trápili, ale ta sezóna byla moc příjemná v tom, že jsme se o sobě dozvěděli, že velmi sebevědomě můžeme koukat do budoucnosti.

Teď už je v plném proudu sezóna jedenadvacátá. Jaké novinky přinesla a přinese?
Mario Kubaš: Těch věcí je moc. Teď bude gradovat téma takzvaného incelu, což je toxická maskulnita na internetu, Andrew Tate a podobně. My jsme to začali vymýšlet už před rokem a teď nám všichni říkají, že je úžasné, jak reagujeme na aktuální dění. My už to víme 14 měsíců a tenkrát o tom nikde nebyla ani zmínka. Taky se mi líbí, že hrajeme velmi komplikované a bolestivé mateřství, což je téma, které je trochu tabu. Předpokládá se, že mateřství se spustí prostě jen tak porodem, automaticky jste nejúžasnější, klidná maminka, která všechno zvládá. Ale ne všem ženám se lehce spouští. A my o tom mluvíme, ukazujeme to na případu Vandy, která tím bolestivě prochází. Je to vidět i na sociálních sítích, jak do sebe občas divačky jdou, jako „To zas jsou nějaký výmysly liberálů z Prahy“ a jiné zase říkají „Já si tím prošla“. Jsou různé tábory a my jsme k tomu natočili nějaké reportáže, kde odkazujeme na neziskové organizace, které to řeší, poskytují terapeutickou pomoc. To jsou dvě taková nejzásadnější témata podzimu.

Jak vypadá takový běžný den herečky v Ulici?
Veronika Čermák Macková: Vstanu v pět nebo v šest, chystám se na natáčení, dojedu metrem na Skalku, tam mě vyzvednou. Den začíná v maskérně, hezky mě nalíčí, řekneme si s herci texty, abychom věděli, o čem, co a jak, abychom si to vysvětlili, případně tam něco ještě vymysleli. A pak se to spustí. Za dalších krásných třináct, čtrnáct obrazů jdu domů a tam si dám víno… 

Čekal jsem, že řeknete třináct, čtrnáct hodin…
Veronika Čermák Macková: Ono to vychází asi na 12 hodin.

Je složité skloubit natáčení seriálu s natáčením filmu, jako jsou třeba aktuální Neporazitelní? 
Veronika Čermák Macková: Ve chvíli, kdy člověk natáčí něco jiného, Ulice je velmi vstřícná. Pouští mě a snaží se to případně vyřešit i ve scénáři, abych jim tam třeba chyběla na chvilku a mohla se věnovat něčemu jinému.

Můžete se jako představitelka jedné z hlavních postav nekonečného seriálu nějak podílet na kreativním procesu?
Veronika Čermák Macková: Když mám nějaký nápad, zajdu nahoru za Mariem, řeknu, že mám super nápad, jestli by ho nechtěli zpracovat, nebo jestli by se jim to nehodilo do krámu. A on mi buď řekne, díky, jo, nebo díky, nevím, nebo teď bych to asi. Nedávno se ke mně dostalo, že máme točit, jak Magda zabíjí humry, dává je do té vařící vody, chudáčky… 

To je pro vás trochu protiúkol…
Veronika Čermák Macková: No právě! A já jsem říkala, že s tím bytostně nesouhlasím a že si myslím, že taková není ani Magda, že by to neudělala, jestli se nespletli, nebo to nechtěli dát někomu jinému. Tak jsem šla úplně rozstřelená nahoru za Mariem a chtěla jsem zjistit, co mi hrozí.
Mario Kubaš: Měla jsi hrozně bojovný, zaťatý výraz… 
Veronika Čermák Macková: Mario se hrozně lekl, že vypadám úplně jako nějaký šílenec. Tak jsem mu to vysypala, aby pochopil vážnost situace, že to fakt nejde. Nějak jsme se o tom pobavili a naštěstí mi vyšli vstříc. Asi se opravdu stala nějaká chybička, nezapadá to do té mojí postavy, je to zbytečné.
Mario Kubaš: Byl jsem rád, protože jsem taky milovník zvířat. Scenárista, který píše tuhle linku, se nějak ztratil v překladu, někde v diskuzi zapadlo, že jsme se bavili, že to je divné, že tohle by ta postava prostě neudělala. 
Veronika Čermák Macková: Říkala jsem si, že natočím a bude to vlastně ukázka pro lidi, že to takhle mají dělat, to ne, nemůžeme dělat takovou reklamu na týrání zvířat. 

Navíc máte nějakou image, a to byste popřela, spousta lidí si neumí ty postavy odosobnit…
Veronika Čermák Macková: No právě! Tak jsem si trošku zabojovala.

Vaše postava je kladná, nelákalo by vás mít nějaké záporné momenty? 
Ne. Nechám to Lucce Vondráčkové. Myslím, že si to užívá, ale pro mě to není.

Jubilejní dvacátá sezóna Ulice už jsme se o tom zmiňovali, přinesla řadu hereckých comebacků. Jaké byly divácké reakce a který návrat se nejvíc řešil?
Mario Kubaš: Přivedli jsme nazpět do ulice Adrianu, což je jedna z výrazných postav. Akorát že jsme tam přivedli Šárku Krausovou a nedali jsme vědět divákům, že tam bude pouze asi na dva, tři měsíce. Takže diváci řekli, že je to výborný nápad, že se nám někdo vrací po tolika letech. A najednou Šárka zmizela, byly prázdniny, a najednou se otevřely dveře a tam byla Sandra Nováková. To byl strašlivý poprask. Ono to může pro posluchače, kteří nesledují Ulici, vypadat jako úsměvná věc, ale když sledujete seriál a silně si identifikujete postavy s nějakými herci, to se prostě naštvete. 

Veroniko, umíte si představit, že byste ze seriálu na delší dobu odešla a pak se tam zase triumfálně vrátila? 
Veronika Čermák Macková: Pro mě by to byla čest, kdyby se mi ozvali z Ulice, že hrozně stojí o to, abych se tam vrátila.
Mario Kubaš: Oni jsou všichni rádi, nám se nestane, že bychom někomu volali. Naopak, spíš řešíme, když už někoho vrátíme, že ho potřebujeme mít na nějakou dobu. Nemůžeme slíbit, že to bude na víc než na sezónu. A to si potom člověk rozmyslí, jestli do toho má jít, říká „Pokud se vrátím, tak už tam chci být aspoň, tři, čtyři roky, ukázat se tam na půl roku se mi moc nechce!“ 

Když u nás byla scenáriska Lucie Konečná, říkala, že herci mají vždycky největší strach z toho, že jejich postava zemře. Je to i váš největší strach?
Veronika Čermák Macková: Že bych upadla do výtahové šachty jako Joey Tribbiani? Byla by to škoda, protože v Ulici by se asi nedalo zařídit, že to byl celý sen a že se tam najednou vrátím zpátky. Asi by mě to mrzelo.
Mario Kubaš: Musím posluchačům prozradit, jak to funguje. Dvakrát ročně máme velké scenáristické porady, kde si řekneme výhled. Teď víme, co se v Ulici stane zhruba do ledna 2027. Vždycky se nějaký výhled, protože když vymýšlíte děje, musíme mít velkou klenbu, potřebujeme vědět, že začíná něco, co za tři čtvrtě roku způsobí něco dalšího. Potom se potkáme s herci a říkáme jim, co se bude dít a pro ně je to strašně nepříjemné. Když to přeženu, nevědí, jestli za tři měsíce jejich postava nezmizí, neodstěhuje, nebo jestli řekneme, že máme nápady na pět let. To je pro herce nepříjemné. 
Veronika Čermák Macková: Trošku se bojím toho dne, kdy mi řeknete „Veroniko, Magda dobrý, ale teď tam nastoupila taková zajímavá herečka, ta to nějak přebere!“  To by mi bylo líto, ale co se dá dělat? Všechno jednou končí, musela bych začít s něčím novým.