Wolf Alice exkluzivně: V Praze si vždycky užíváme úžasné chvíle, nikdy to není stejné jako minule

Už v pondělí 10. listopadu zastaví celosvětové turné anglické čtveřice Wolf Alice ve Velkém sále pražské Lucerny. To je dobrý důvod vyzpovídat členy kapely. O vášni pro hudbu, nahrávání s věhlasným producentem, přípravách na cesty i zákulisí koncertů s Klárou mluvili kytarista Joff Oddie a bubeník Joel Amey. 

Jak se vám zatím daří na turné?
Joel: Jsme ve Švédsku, ve Stockholmu, dnes večer začínáme tour. Je to naše první vystoupení, takže už se opravdu těšíme, až začneme. Příští týden budeme v Praze, což je vzrušující. Takže jo, ještě to nezačalo, ale už si to opravdu užívám.

Pamatujete si na své poslední vystoupení v Praze? 
Joel: Spousta zážitků, které se mi slévají do jedné velké vzpomínky. V Praze si vždycky užíváme úžasné chvíle a jsme nadšení, že se vrátíme s novým materiálem a novou show. A nikdy to není stejné jako minule, máme nové zkušenosti, takže se na to opravdu těším.

Co bylo hlavní inspirací pro vaše nové album The Clearing?
Joff: Myslím, že jsme chtěli natočit desku s výraznými skladbami a tak trochu tradičnější. Desku, která reflektuje klasická kapelová témata a dovednosti. Zaměřili jsme se na muzikálnost a strukturu skladeb. V minulosti jsme nahrávali desky, které byly velmi hutné a měly v sobě spoustu věcí, ale v současnosti jsme trochu odvážnější a troufalejší než předtím. Někdy dělat méně znamená více.

Spolupracovali jsme s chlapíkem jménem Greg Kurstin, což je skvělý producent z Los Angeles. A byl neuvěřitelný mentor a také úžasný hudebník. Pravděpodobně jeden z nejlepších hudebníků, které jsem kdy viděl, jak hraje na piano nebo na kytaru. Je to ten typ otravného člověka, který je strašně milý a ve všem opravdu dobrý. Takže to byl skvělý zážitek. Myslím, že to album zní jinak. Je to nahrávka s trochu jiným, výraznějším zvukem. Ale jádro zůstává stejné. Víš, je to o písničkách, o muzikantech. Jsme to pořád my, jen s trochu jinou příchutí. Bylo to skvělý a opravdu zábavný proces. Myslím, že nás všechny ta nahrávka moc baví.

V čem je nové album rozdílné?
Joel: Rozdíl je spíš v tom, když přijde někdo s očekáváním, že uslyší něco, co už slyšel dřív, to jsme podle mě nikdy úplně nedělali. Každé naše album přináší hodně nového. Pokaždé se snažíme při tvorbě nové desky dělat věci jinak a posouváme věci jinými směry. Ale mám pocit, že tentokrát jsme se šli směrem, který byl jednotný. Chtěli jsme, aby písně spolu souzněly a měly plynulost, aby bylo jasné, že jsme to stále my, i když zníme trochu jinak. A taky máme teď nově větší sebevědomí při nahrávání. Třeba jedna stopa bicích někdy úplně stačí, zatímco dřív bych je na sebe vrstvil a použil různé efekty, což může někdy potlačit původní náladu písně. Teď máme větší jistotu ve svém hraní i jako muzikanti ve studiu.

Když píšete písně, co obvykle přichází první? Texty, riffy, rytmus?
Joff: Může to být obojí, může to být vlastně cokoliv. Spousta toho počátečního materiálu byly jen riffy nebo výsledky našich jamů. Někdy skladbu postavíme na nějakém motivu, který zrovna máme v hlavě. Nebo někdo jen napíše text na základě hudby. Nemáme žádný ustálený proces. Myslím, že právě díky tomu naše písně zní pokaždé trochu jinak. Nepadáme do stereotypu, neprocházíme stejným procesem od začátku do konce jako ti umělci, kteří říkají: „Udělám tohle, pak tohle, pak tohle a píseň je hotová”. Proces změny je důležitý.

Která z písní z nového alba je vám blízká a proč?
Joff: Myslím, že White Horses působí obzvlášť výjimečně. Začala jako demo od Joela. Myslím, že to je jedna z těch skladeb, na které jsme opravdu pracovali společně. Připadá mi, jako bychom všichni ukázali naše silné stránky. Líbí se mi Joelův hlas a Elliin hlas samozřejmě také. Každý z nich ho používá podle svých silných stránek. Bylo opravdu zábavné tu skladbu psát a stejně zábavné je jí hrát. Vyvolává ve mně hodně pocitů, které je někdy opravdu těžké vysvětlit hudbou. Někdy je těžké vysvětlit, proč se člověk cítí, jak se cítí. Tahle skladba mi je z nějakého důvodu blízká, možná tempem, možná typem akordů, možná kombinací všeho. Nevím. A pokaždé, když jsme ji hráli naživo, jsem se do ní prostě opravdu vžil a moc si ji užíval.

Joel: Pro mě ta píseň je zajímavá ze stejných důvodů. Když jsem si album poslechl poprvé minutu po minutě, uvědomil jsem si, že ta písnička je skvělá. Textařina. Úžasný Elliin hlas. Co jsme všichni do té písně dali, je neuvěřitelné. Zní přesně tak, tak jak jsem doufal, že bude znít. Když měsíce a měsíce natáčíte, snažíte se zachytit ten správný vibe. A přesně tak ta věc zní. Říkám si, že je úžasné, jak jsme to společně zvládli. Byly chvíle, kdy jsme mohli říct, že jsme to zkusili, ale zjistili, že to nefunguje, jak má, ale bylo to naopak. Nezasekli jsme se a opravdu se nám líbí, jak Greg pomohl naplnit naši uměleckou vizi. Prostě je super, jsem tak spokojený. Víte, já bych na té písni nic neměnil. A to je opravdu vzácné. Je to skoro až neuvěřitelné.

Co živá vystoupení? Co vás nejvíc baví?
Joel: Jedna z nejúžasnějších věcí je, když se s publikem spojíte do symbiotického celku a vzájemně se nabíjíte energií. Zkrátka, to, co děláte na pódiu, se odráží v publiku a naopak. Pro mě je jeden z nejintenzivnějších a nejkrásnějších emocionálních prožitků vůbec, když slezu z pódia a mám pocit, že jsme všichni spolu na hodinu a půl opravdu prožili skvělý, téměř nadzemský zážitek. Cítím se šťastný, že to stále můžu dělat a navíc se svými nejlepšími kamarády. A jsme opravdu nadšení, že se brzy představíme i u vás a zažijeme další takové vzpomínky.

Máte nějaké vtipné nebo bláznivé historky z vašich koncertů, o které byste se mohli podělit?
Joel: Na tohle nikdy nemám dobrou odpověď , protože nic, co řeknu, nezní dost šíleně. Pokud jste nežili život Ozzyho Osbournea nebo Keitha Moona, nic z toho nemůže být úplně bláznivé. JHavní je, že se vždy snažíme mít na pódiu zábavu.

Jak se připravujete na živá vystoupení, abyste si udrželi energii? Musíte být extroverti…
Joff: Nemyslím, že většina kapel jsou přirození extroverti. Ale vyjít na pódium nám tak nějak umožňuje promítnout něco ze sebe, co si možná v reálném životě nedovolíme. Co se týče přípravy, Joel se rozehřívá hrou na kytaru, Theo a Ellie tančí na hudbu a já jsem asi nejvíc nudný, rozhýbávám ruce, hlavně po delší pauze. Snažím se, aby byly co nejpružnější. Dnes se budu připravovat důkladně, protože jsem už nějakou dobu nehrál. Tahle banda byla na turné po Americe a já tam nebyl, protože jsem byl doma s malým dítětem, takže dnes večer budu hodně cvičit.

Joel: Je toho hodně. Před chvílí jsme říkali, že si musíme koupit pořádný reproduktor do zákulisí, aby někdo mohl dělat dje. Já a Joff si můžeme teoreticky zacvičit a Ryan a Ellie si asi zatančí a pak to bude v pohodě. Obejmeme se a půjdeme na to.

Když nejste na turné ani ve studiu, co rádi děláte ve volném čase?
Joel: Zrovna nedávno jsme měli trochu volného času, to pak venčím psa, což je docela zábava, relax. Takže se trochu resetuji a snažím se si dát od hudby oddych. A když se vrátím ke koncertování, jsem pořádně odpočatý, jsem nabuzený a připravený znovu vystoupit na pódium. Hrát hudbu v jiné zemi je skvělé. Fakt, že lidi koupili lístky na náš koncert je prostě vzrušující.

Joff: Mně se nedávno narodilo dítě. Takže můj volný čas se teď zkrátil. A je to opravdu zajímavé, protože si kladu otázku, co dělat, když mám pět minut. Jsem takový sadomasochista, protože když mám pět minut volno, tak si chci vzít hned do rukou kytaru. Když máte dítě, doslova pořád používáte ruce. Takže hodně času krmíte nebo děláte cokoliv a pak chcete vzít kytaru a hrát! Je to docela uklidňující, takže ve volných chvílích chci jen hrát na kytaru!