
V roce 1970 se na farmě Worthy Farm poblíž vesnice Pilton v hrabství Somerset uskutečnila událost, která tehdy vypadala jen jako malý pokus inspirovaný Woodstockem.

Farmář Michael Eavis uspořádal jednodenní festival pro zhruba patnáct stovek lidí. Vstupenka stála jednu libru a součástí ceny bylo i čerstvé mléko od místních krav. Na pódiu vystoupili například Marc Bolan s kapelou T. Rex, kteří na poslední chvíli nahradili avizované The Kinks. O rok později už na pódiu stál David Bowie, jehož set při východu slunce se stal jedním z mytických okamžiků raného Glastonbury. I když tehdy ještě nebyl světovou ikonou, jeho vystoupení v sychravém anglickém ránu dodalo festivalu pověst místa, kde lze zažít něco výjimečného. Ve stejném roce vyrostla i Pyramid Stage, hlavní pódium inspirované mystikou Stonehenge, které se stalo symbolem Glastonbury.

To, co začalo jako skromný experiment, se postupně stalo největším evropským hudebním festivalem. Glastonbury se během následujících dekád rozrostlo do obří akce s návštěvností přes 200 tisíc lidí, desítkami pódií a bohatým programem. Festival od začátku spojoval hudbu s alternativní kulturou, politikou a ekologickými idejemi. V 80. letech proudily výtěžky na charitu, například na podporu hnutí za jaderné odzbrojení. Z Glastonbury se postupně stal nejen hudební svátek, ale i platforma pro společenské debaty a místo, kde se experimentovalo s divadlem, cirkusem nebo uměním.
Hudební dějiny se tu psaly mnohokrát. V roce 1994 dorazil Johnny Cash, který i přes liják a bahno vytvořil atmosféru, při které dav zpíval každý refrén s ním. Tři roky nato přišli Radiohead s koncertem, který se také stal legendárním. Déšť, ponča, gumáky a k tomu hypnotická hudba, kterou fanoušci i kritici dodnes označují za vrchol kapely.

Na Glastonbury se také často lámou žánrové bariéry. V roce 2008 vystoupil Jay-Z a dokázal, že má na anglické louce své místo i hip-hop. Jeho show přepsala pravidla a otevřela festival širšímu spektru žánrů. V roce 2011 pak Beyoncé definitivně potvrdila, že na Pyramid Stage patří i světový pop. Její vystoupení nebylo jen festivalovým zážitkem pro přítomné, ale i obrovskou televizní událostí. BBC zařadila koncert do přímého přenosu, který sledovalo přes 2,6 milionu diváků. Šlo o rekordní sledovanost festivalového vystoupení, která ukázala, že Glastonbury není jen akcí pro návštěvníky na místě, ale celonárodním fenoménem.
Charakteristickým znakem festivalu je počasí. Déšť dokáže proměnit areál ve festival bahna, které se ale stalo součástí tradice. Fotografie tisíců lidí v gumácích a pláštěnkách patří k ikonickým obrázkům stejně jako záběry z koncertů. Kdo nezažil bahno, prý nebyl na opravdovém Glastonbury.


