Malá krabička, velká revoluce: Kompaktní kazety nabídly možnost poslouchat hudbu na cestách

Stačilo ji strčit do kapsy, zmáčknout tlačítko, a občas sáhnout po tužce, to když se páska zamotala. Kompaktní kazeta změnila způsob, jak lidé poslouchali hudbu. A na desítky let se stala neodmyslitelnou součástí každodenního života.

Když se v roce 1963 objevila na trhu audiokazeta, málokdo tušil, jaký dopad bude mít. Přišla z dílny nizozemské společnosti Philips jako praktická alternativa ke kotoučovým páskám. Malá, lehká a jednoduchá na používání, ideální pro domácí poslech i přehrávání na cestách. Kazeta obsahovala dvě malé cívky s magnetickou páskou, která se díky mechanickému pohonu přehrávala automaticky bez nutnosti manuálního navíjení.

Zatímco v 70. letech byla kazeta oblíbená především doma a v autech, opravdový boom přišel v 80. letech. S příchodem Walkmanu od Sony se hudba stala mobilní. Najednou nebylo potřeba sedět u přehrávače, stačilo nasadit sluchátka a vyrazit. Kazety byly levné a mnozí si vytvářeli vlastní mixy, nahrávali si oblíbené skladby z rádia a obal kazety si zdobili podle svého. Každá kazeta nesla osobní stopu.

Kazetová éra ovládla domácnosti i kulturu a spousta kazet přežila dodnes. Ať už s nahranými hlasy blízkých, nebo s raritními nahrávkami kapel, které už dávno neexistují. A snad každý majitel kazet si pamatuje ten moment, kdy se páska v přehrávači zasekla, zamotala, přetrhla nebo povyskočila z cívky. Pak byla potřeba značná dávka trpělivosti a tužka, kterou se páska pečlivě natáčela zpět.

V 90. letech ale začaly kazety ustupovat. Na scénu přišlo CD, které nabízelo čistší zvuk, přesné přeskakování skladeb a větší odolnost vůči opotřebení. Kazety pomalu mizely z regálů a walkmany střídaly discmany. Ale i když ustoupily modernějším formátům, jejich kouzlo zůstalo. Zvuk kazety je syrový, občas nerovnoměrný, ale právě to mu dodává specifický charakter.