Dokumentaristka Eva Tomanová: Sperminátoři chtějí, aby po nich něco zůstalo, někteří se o „své“ děti i starají

Okurková sezóna je v plném proudu, z obrazovek se na nás valí reprízy a televize se pomalu chystají na podzimní premiéry. Ale najdou se i výjimky. Jednou z nich je dokumentární série Sperminátoři, která dnes startuje na televizi Nova. Její režisérka Eva Tomanová je hostem Expres Star. 

Eva Tomanová absolvovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy, během studia pracovala jako scenáristka televizních pořadů a autorka reportáží pro společenské deníky. Od roku 1999 pracovala jako reportérka a později jako režisérka pro Novu a později pro TV Barrandov. Natočila sérii dokumentů pro Febio, dokumenty a reportáže pro Českou televizi, spolu s Janou Škopkovou stojí za pořadem Pološero. Její první celovečerní dokument Stále spolu z roku 2014 byl uveden na amsterdamském festivalu IDFA, kde v soutěži debutů získal i nominaci na nejlepší film.

Jak byste Sperminátory představila?
Je to čtyřdílný dokumentární seriál o lidech, kteří tedy darují sperma napřímo. A zároveň to je o příjemkyních toho spermatu, nabídka a poptávka se tady potkávají.

Mluvili protagonisté normálně na kameru, nebo je uvidíme zezadu a se změněným hlasem?
Všichni protagonisté mluvili na kameru kromě jednoho. Ne, že by nechtěl mluvit na kameru, ale my jsme se snažili ošetřit práva dítěte. On má 50 dětí, s těmi dětmi se i stýká, když je potřeba, dokonce jezdí na prázdniny. Nebo nějaká maminka měla problém, že musela do nemocnice, dítě bylo samo doma, takže on dojel to dítě vyzvednout a bylo u něj asi 14 dní, než se maminka vrátila z nemocnice. Ty děti neví, že mají tolik sourozenců, není uveden v rodných listech těch dětí a matky jsou jejich zákonnými zástupci, ale on je ochoten pomáhat. Tak ho uvidíme jenom zezadu a asi mu změníme hlas, aby nebyl identifikovatelný pro děti a okolí. Ale je to kvůli dětem, ne kvůli tomu, že on by nechtěl vystoupit.

Kolik sperminátorů v sérii poznáme?
Šest jich tam máme.

Zajímavostí je, že protagonisté vašeho dokumentu sperma darují mimo oficiální cesty a taky zcela zdarma. Jak jste se k nim dostali? Jak jste je hledali?
Tohle téma jsem v hlavě nosila strašně dlouho. Když jsem kdysi dávno natáčela Pološero, tak jsem se potkala s úplně prvním sperminátorem, který taky v téhle sérii je. Pak jsem to téma chtěla zpracovat do celovečerního dokumentu, dokonce jsme na to získali financování z Evropské unie a od fondu kinematografie, ale přišel covid a producent zemřel. Takže nějakou dobu to stálo, ale pořád jsem to měla v hlavě a chtěla jsem to někdy udělat. A zároveň jsem si chtěla zkusit udělat dokumentární seriál, protože ten jsem nikdy ještě předtím nedělala, takže jsem se domluvila s Michalem Reitlerem a udělala jsem to pro Novu.

Proč to spremiátoři dělají? Jaká jejich motivace?
Je mezi nimi hodně altruistů. Máme tam i několik mužů, kteří byli v armádě, takže možná i ten altruismus se rodí tam, taková ta pomoc druhým. Dost často ti muži darují krevní plazmu, sperma, když je zájem a samozřejmě je tam i touha, aby tady po nich něco zůstalo.

Jak to mají vyřešené právně? Jsou oficiálně otci dětí, na které věnují ten materiál? 
Oficiálně nejsou otci dětí, takovou dohodu mají s těmi ženami. Ale samozřejmě je tady pro ně riziko, že kdyby žena nebo dítě, až bude větší, toužily po tom, aby kolonka otec nebyla proškrtnutá, určitě by měly právo na to se soudit a myslím, že soud by rozhodl v jejich prospěch.

Potkávají se – třeba v rolích strýčků nebo rodinných přátel – se svými potomky? 
Příběh muže s 50 dětmi je dost ojedinělý, protože on opravdu funguje. Od začátku na něm bylo fascinující, že nejenže dá sperma, ale je ochoten se o to dítě i starat, pomůže v domácnosti, když je potřeba něco opravit. Pak máme dalšího muže, který má 101 dětí, ten pro ně chce zakládat spolu se synem, kterého má v péči, whatsappovou skupinu, aby o sobě nějakým způsobem věděly. A pak mám muže, kteří striktně darovali sperma a tím to pro ně skončilo. Nechtějí nic kromě potvrzení, že se to povedlo, že se to dítě narodilo. 

Ale třeba už nechtějí vidět fotku, aby k němu nezískali city? 
Oni to berou dost technicky, jak říkají. Pro ně je to, jak kdyby šli na kliniku.

Jak se producenti tvářili na téma dokumentární série Sperminátoři? Kolik lidí na ní pracovalo? A jak si stojí dokumentární tvorba v Česku?  
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.