Daniela Písařovicová: Myslela jsem, že v České televizi dožiju

Bývalá moderátorka České televize, která v současnosti dělá rozhovory pro soukromou DVTV, přijala pozvání do Ranního klubu. Miloš Pokorný se Daniely Písařovicové zeptal nejen na práci, ale i na cestování, dámské jízdy a lásku k vínu. 

Jaký jsi měla pocit, když jsi po odchodu z České televize nastoupila do nového pracovního prostředí?
Hlavně jsem se bála, abych něco nezkazila a přistupovala jsem k tomu s velkým respektem. Hned první vysílání bylo poměrně náročné, protože jsem dělala rozhovor s tehdejším dvojministrem Karlem Havlíčkem a následně ještě s exministrem vnitra Janem Hamáčkem. Mé počáteční obavy byly zejména z toho, aby nepřišly reakce typu „Daniela Písařovicová se k vám nehodí, protože…“

A jak to dopadlo? Přešly tě obavy?
Byla jsem hned po vysílání nadšená a jen se mi potvrdilo, že se mi v nové práci bude líbit.

V DVTV děláš rozhovory s politiky i umělci. Co tě baví víc?
Líbí se mi právě takový mix, že se učím dělat i dobrý lifestylový rozhovor, to je pro mě úplně jiná disciplína.

Dovedeš si představit, že se ještě vrátíš do České televize, nebo že bys dělala něco úplně jiného?
To je strašně složitá otázka, na kterou nedokážu vůbec odpovědět. Ještě před dvěma roky jsem si myslela, že v České televizi dožiju. Takže nedokážu říct, co bude v budoucnu, ale nepředpokládám, že bych úplně měnila obor, protože nic jiného vlastně neumím.

Jsi na rozhovor radši dobře připravená, nebo dáváš prostor i respondentům?
Mám ráda precizní přípravu, ale na druhou stranu se nemusí vždy vyplatit držet se striktně toho předepsaného. Rozhovory, při kterých si mohu odbočit, mě baví.

Dokázala bys tedy udělat rozhovor úplně bez přípravy?
Asi ano, ale byla bych strašně nervózní, že o tématu a respondentovi nic nevím. Byla by to pro mě velká zkouška. 

Kdy jsi naposledy šla přímo z nějaké akce do práce?
Je to už nějaký pátek, troufám si tvrdit tak před 10, 15 lety a nebylo to jednoduché.

Už tak dlouho nevydržíš, nebo nechceš?
Asi mám v sobě nějakou záklopku, předtím ze mě mluvilo mládí. A navíc jsem měla oporu v tehdejším kolegovi Davidu Borkovi, který rád mluví a umluví všechno.

A stačí ti být někde už jen do půlnoci?
Začínám se v tom nacházet, ale od doby, co kamarádím s mladými herci z vinohradského divadla, zažila jsem pár večírků do šesti, sedmi hodin do rána. Občas je to velmi osvěžující a očividně to ještě umím. 

Vidíš zásadní rozdíl v tom, když vyrazí na akci samostatně jen dámy a jen pánové?
Někdy se stává, že holky mají tendenci – a teď se nechci nikoho dotknout, dělám to i já  – slepicoidnit. Obzvlášť když je jich víc a jde o delší časový úsek. Kolikrát jsem se už přistihla u toho, že říkám věci, které bych nechtěla jako cizí člověk zaslechnout.

Jakými tématy začínáte? My v pánském kolektivu hlavně lékaři…
Jak kdy, teď jsme probíraly přijímačky na střední školu, protože jedné kamarádky se to týkalo. Jinak se to prolíná podle toho, co si kdo z nás v životě zažívá a už přicházejí i ty nemoci. Třeba nedávno jsem měla těžkou virózu a musela jsem se o to podělit.

Je nějaké místo, kde by sis jako vášnivá cestovatelka dokázala představit nějakou dobu žít?
Nedokážu říct asi úplně stát, ale bylo by to někde, kde je sluníčko. Zima a hory mě baví, jen když můžu lyžovat.

Jaký má rodačka ze Znojma vztah k vínu?
Velmi kladný.

A kdy jsi poprvé pochopila, že budeš spíš vinař?
Poměrně dlouho jsem tomu vzdorovala, protože v mládí jsme pily s kamarádkami červené víno s džusem. Ukázat to nějakému vinaři, asi by nás propleskl z obou stran. Na chuť jsem mu přišla až ve chvíli, kdy ho naši začali vozit z Jaroslavi.

Baví tě ochutnávat a hledat nové chutě, nebo máš ráda „to své“?
Přiznám se, že vínu vlastně pořád nerozumím. Proto mám ráda, když piji s někým, kdo o něm něco ví. Já osobně dospěla zatím jen k tomu, že bílé by mělo být spíš k rybě a červené k červenému masu.

Jak to máš s dobrým jídlem?
Miluji večer s dobrým jídlem. Ale nevařím…

Takže jsi královna studené kuchyně?
Když víš, kde mají různé pochutiny a kam pro ně jít, tak to na stůl dáš. 

Člověk k tomu časem dojde, že se mu třeba povede uvařit něco dobrého…
Ano, třeba losos na pomerančích. Namočíš ho do pomerančů a pak ho uděláš… Z toho je poměrně dobré jídlo.

Úvodní foto: Expres FM / Barbara Hacsi