Autonomní oblast Hongkong, v překladu Voňavý přístav, je jedno z nejhustěji osídlených míst světa. Na malém území zde žije více než 7,5 milionu lidí a na kilometru čtverečním tak pobývá průměrně přes 6 800 lidí! V Praze je to pro srovnání necelých 2 700 obyvatel. Vzhledem k hornatému terénu již téměř není možné zástavbu rozšiřovat běžným způsobem, proto se již dlouhodobě nová půda získává na úkor moře tím, že je zasypáváno zemním materiálem. Tímto způsobem vznikla téměř čtvrtina hongkongské zástavby. Hongkong se naproti zbytku Číny těší mnoha liberálních výsad a je to jedno z nejdůležitějších světových středisek bankovnictví a obchodu. To znamená spoustu pracovních příležitostí, ale také málo místa k životu a neúměrně vysoké ceny za bydlení. Podle průzkumů sociálních agentur žije pod hranicí chudoby téměř patnáct procent obyvatel a právě ti jsou nejčastější nájemci těchto „rakví“. Senioři, drogově závislí, málo kvalifikovaní pracovníci a neúspěšní podnikatelé zde spolu žijí a odděleni tenkými příčkami sdílejí téměř vše.
Největší kóje mají okolo dvanácti metrů čtverečních, ale výjimkou nejsou „rakvičky“ o velikosti pěti metrů čtverečních. To je přibližně polovina parkovacího stání. Nájemné se v přepočtu pohybuje mezi dvěma až třinácti tisíci korunami za měsíc a v některých případech je tak cena za metr pronájmu kóje vyšší, než cena za metr luxusního bytu! Tyto kóje se obvykle nacházejí v bytech, které byly kvůli výdělku majiteli takto předělány. Průměrně velký jednopokojový byt pojme i osm takových kobek a nájemci tak mají kromě svého kousku soukromí k dispozici také společné sociální zařízení a kuchyň. O soukromí se ale nedá moc mluvit, protože tenká překližka akusticky příliš neizoluje a prostorem se nese zvuk žvýkání, hovoru, filmu a v noci samozřejmě i chrápání. Vše je kupodivu naprosto legální, protože městská vyhláška požaduje pouze, aby pronajímané byty splňovaly požární a bezpečnostní předpisy a o podmínkách životního prostoru se nezmiňuje. Vzhledem k počtu lidí žijících na tak malém prostoru se ale o bezpečnosti nedá příliš mluvit a riziko požáru je i vzhledem ke stavu, ve kterém se některé budovy nacházejí, opravdu velké.
Většina lidí žijících v těchto kójích zažádala o přidělení městského bytu, a i když je oficiální čekací doba tři roky, někteří na něj čekají i deset let. V posledních letech místní samospráva s podporou centrální vlády v Pekingu spustila několik programů na pomoc lidem v nouzi. Zvyšování minimální mzdy, sociální dávky i pečlivá analýza situace sice snížily počet lidí pod hranicí chudoby o několik procent, ale stále rostoucí ceny nemovitostí v Hongkongu tyto snahy brzdí. Také zmíněné získávání místa k výstavbě zasypáváním moře má své výsledky, ale výstavba není zdaleka dostačující, aby vyřešila současný populační problém oblasti.
Úvodní foto: Profimedia
Zdroje: The Guardian, Indiatimes