Dopoledne na Expres FM /
Celý playlist
Ostatní

Zaz exkluzivně: Je potřeba nebát se a nežít v setrvačnosti

Redakce
Francouzská hvězda, která má v Česku silnou fanouškovskou základnu, vydala po třech letech novou desku ISA. A tak jsme Zaz zavolali, abychom se zeptali, o čem vlastně na nové desce zpívá, jak se zrodil duet s frontmanem Rammstein, nebo jaký má vztah k naší zemi.
10. 12. 2021

Nenechat se pohltit negativitou

Díky moc, že jste si na nás udělala čas.
Já moc děkuji za pozvání.

Často jste označována jako nová Edith Piaf. Co pro Vás tohle srovnání znamená?
Je to samozřejmě velký kompliment. Na druhou stranu Edith Piaf je jen jedna a nikdo už ji nenahradí. Byla prostě jedinečná. Ale je mi samozřejmě velkou ctí, že jsem ve světě považována za jednu z té generace velkých francouzských zpěvaček. To je ohromný kompliment.

Po třech letech je tu Vaše nová deska, tak jak ty Vaše tři poslední roky vypadaly?
Vlastně už před lockdownem jsem se rozhodla, že si dám nějakou dobu pauzu a budu se věnovat hlavně sama sobě. A podnikla jsem takovou dost dobrodružnou cestu svým vnitřním já, protože do té doby jsem uměla být pouze ZAZ. Věděla jsem, jaké to je být neustále aktivní, účastnit se různých projektů a být stále před publikem. A Covid byl vlastně tím správným spouštěčem, abych se podívala také sama na sebe a zjistila, kdo je Isabelle a naučila se sama se sebou žít. Bylo to opravdu dobrodružné, protože jsem o sobě zjistila dost nových věcí, otevřelo se mi dost nových a příjemných pocitů. Ve svém životě jsem dost věcí změnila a hodně toho pochopila. Bylo to dost obohacující.

Deska se jmenuje ISA. Jestli hádám správně, tak je to zkrácenina Vašeho křestního jména. Znamená to, že Vaše nová deska je osobnější, jak ty před tím?
Nevím, jestli nejosobnější, protože ve své tvorbě jsem vždy otevírala osobní témata. Ale je to album, ve kterém se posluchačům dávám asi nejvíc všanc. Odhaluji se na něm asi tím nejvíc zranitelným způsobem. Doba lockdownu pro mě nebyla vždycky jednoduchá. Například jsem ztratila svůj hlas. Ve smyslu, že jsem už nevěděla, jak zpívat dál a musela jsem se to celé naučit znova. Takže teď zpívám trochu jinak než doposud. V tom je album jiné, než ty ostatní a tím největším rozdílem oproti předešlým deskám je, že jsem na něm opravdu velmi zranitelná.

Coldplay exkluzivně: Na nové desce máme i protestsong

Celá deska působí velmi pozitivně, někdy až melancholicky. Znamená to, že se nenecháváte ovlivnit ničím negativním, co dnešní doba přináší?
Ne, že by mě negativita nepohlcovala, nebo bych před ní byla imunní. Je to moje vědomá činnost. Snažím se tím nenechat pohltit. Protože jinak bychom všichni žili ve strachu, smutku a neštěstí. A já jsem rozhodla tak nežít. Je to moje vědomá volba, podle které žiji už několik let. Sama se záměrně obklopuji věcmi, které mi dělají dobře, vyhledávám pozitivní informace, nekoukám se ani na zprávy, pokud vím, že se tam dostanu jen do nějaké deprese. Je to taková moje vědomá duševní hygiena. Samozřejmě vím, co se ve světě děje, ale snažím se zaměřovat na to dobré.

Protože vedle všech těch hrůz je na světě také ohromné množství lidí, kteří dávají veškerou energii do toho, aby se svět zlepšil. Stačí se podívat na všechny ty občanské iniciativy, komunity a projekty ať už v oblasti ekonomie, vzdělávání nebo zemědělství. Věci se mění a lidé se snaží, aby ve světě bylo více respektu a míru. Takže na tohle se snažím zaměřovat, a to mě naplňuje pozitivní energií. Ne vždy je to samozřejmě jednoduché. Někdy má člověk pocit, že se svět zbláznil, ale snažím se zaměřovat na to dobré. A jako umělkyně se i snažím zapojovat se do projektů, které tomu pomáhají, aby svět nebyl jenom o té negativitě.

Frontman Rammstein fanouškem

Deska působí opravdu pozitivně, ale do jisté míry mě asi ovlivňuje francouzština, která je dost poetickým jazykem, kterým bohužel nevládnu. Tak o čem Vaše nová deska vlastně je?
Témat je tam strašná spousta a valná většina z nich vzešla z té mě vnitřní cesty, kterou jsem podnikla. Na desce mluvím o různých emocích, ale ve všech tématech se snažím ukázat tu dobrou i tu špatnou stránku. Nebojím se mluvit o tom, že život prostě není vždy jen růžový, že život je plný problémů a my se je musíme naučit přijímat. Myslím si, že je potřeba vyslat do společnosti zprávu, že negativní emoce a neúspěchy bychom neměli potlačovat a zavírat před nimi oči. Naopak bychom je měli přijmout. A přijmout, že nejsme dokonalí, protože ani život není dokonalý.

Takže když máme horší den, tak ho prostě máme. Když se nedaří žít přesně podle našich představ, tak na tom také není nic špatného. Důležité je to přijmout a žít s tím dál. Život je jako jízda na horské dráze a já se během této jízdy snažím předat sdělení, že bychom život měli prostě brát takový, jaký je. A to se všemi jeho překážkami, protože za každou překážkou se skrývá i něco pozitivního. Takže jedno z hlavních témat je: Akceptujme život, jaký je. Pak tam jsou ale i společenská témata. Například, že nemusíme nutně respektovat všechny společenské normy. Je to hodně o vnitřní pohodě, kterou v sobě můžeme všichni najít. Je to i o tom, že bychom všichni měli vzít svůj život do vlastních rukou a jestli chceme něco změnit, tak prostě musíme skočit do neznáma a zareagovat na to, co se nám v životě nelíbí a aktivně převzít kontrolu. Občas to chce i trpělivost, protože občas člověk dopadne na tvrdou zem.

Ta realita není vždy příjemná, ale je potřeba se toho nebát a nežít jenom v setrvačnosti. Jako nebýt v práci, která nás nebaví jen proto, že je to pohodlné. Na albu mluvím právě o překonávání strachu z těchto změn. Mluvím o tom, že bezpečí nemusí být vždy osvobozující, ale může být i vězením a že i bezpečné prostory bychom měli opouštět, abychom objevili něco nového. Album je i o tom, že bychom měli mít sami od sebe odstup. Je o tom, v jakém stavu zanecháme planetu pro budoucí generace. Jsou tam témata jako Black Lives Matter nebo hnutí MeToo. Jsou tam genderové otázky, otázky identity a migrace. Je tam celá řada témata, které se dají shrnout pod jedno slovo a tím slovem je život. Album ISA je prostě o životě.

Já se kvůli Vám snad budu muset naučit francouzsky.
Jsou tam i další témata. Je tam písnička, která je věnována mému otci, který teď musel jít do domova důchodců. V té písní se dívám na vztah mezi dítětem a rodičem a také mluvím o novém vztahu, který teď vstoupil do mého života. Začala jsem totiž být nevlastní matkou. Mám teď nevlastní dceru, tak o tom také v jedné písní zpívám.

Velkým překvapením pro mě bylo, že jako host se na desce objevil Till Lindemann. Jak Vás napadl právě frontman skupina Rammstein?
On mě vlastně oslovil sám. Oslovil mě skrze jeho maskérku, která mi dělala make-up, když jsem byla v Německu. Ona mi o něm řekla, že je mým velkým fanouškem a že má rád moji hudbu. Tak to mě samozřejmě dojalo a velmi mi to lichotilo. A když přijeli Rammstein na koncert do Francie, tak mě na něj pozval, seznámili jsme se a velmi rychle jsme se stali dobrými přáteli. Dostal nápad, že by chtěl napsat píseň ve francouzštině. Till je básník a chtěl použít právě francouzštinu jako básnický jazyk. Hudbu k tomu pak napsal můj tehdejší klavírista, následně jsme k tomu přiložili text a celé se to finalizovalo letos v létě.

V Uzbekistánu jsme k tomu natočili klip a celý projekt tím dokončili. Musím říct, že celé jsem si to strašně užila. Téma písně je o tom, jak ničivá může být láska, když je vztah toxický a je založený spíše na dominanci než na vzájemném respektu. Je to spíš takový poetický film. Je to docela dlouhé a místy až brutální, ale právě ta toxická láska brutální často je. I tohle jsem chtěla ukázat, protože i když už jsem s takovými vztahy skoncovala, tak jsem je měla, když jsem byla mladší. A chtěla sdílet to poznání, že člověk musí vždycky spoléhat sám na sebe, a aby si mohl najít funkční vztah, tak musí být sám se sebou spokojený.

Čtěte také: Hudební spolupráce, které překvapily fanoušky i odborníky

Co Tillova francouzština? Musela jste mu hodně upravovat výslovnost?
Francouzština problém nebyl. Jednak proto, že je to hudebník, takže má hudební sluch a velmi rychle odchytil náš přízvuk. Jen s jedním slovem měl problém, a to bylo slovo “trest”, které je opravdu těžké. Chytal se velmi rychle. On mluví i dalšími jazyky, jako je ruština nebo španělština. A zároveň na tom tvrdě pracoval a jelikož je to dříč, tak to pro něj problém nebyl.

Jaké jsou teď Vaše plány do budoucna? Chystáte se na turné k nové desce?
Už teď mám rozpracovaných několik dalších projektů. Teď 25. listopadu zahajujeme projekt, na který se velmi těším. Jedná se o kombinaci videoprojekce s mojí hudbou a bude se to hrát ve 150 kinech ve Francii a i ve 150 kinech v zahraničí. Jen teď nevím, jestli je součástí i Česká republika. Každopádně ty projekce budou simulovat takovou katedrálu, kde budou promítány i moje malby, protože já i maluji. V roce 2022 mě čeká velké světové turné, které bude asi dost dlouhé. Chci toho objet co nejvíce, takže to bude intenzivní.

Tak snad se během turné dostanete i k nám. Máte s Českem spojenou nějakou vzpomínku?
Určitě si Česko nechci nechat ujít. Je to moje oblíbená země a Češi jako publikum jsou naprosto skvělí. Velmi dobře si pamatuji zejména festival Colours of Ostrava, který byl geniální. Jednak to místo je úžasné a publikum také. Byla to prostě čistá radost a láska. Naprosto skvělé. Doufám, že se to bude opakovat.

Kam dál? Vladimír Mišík: Rozhodnutí ukončit koncertování bylo těžké


Foto: Yann Orhan

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM