Stále zvyšující se zájem Pražanů o Královskou oboru neboli Stromovku si na konci 19. století vyžádal nové rychlé spojení, které by zajistilo dopravní obslužnost a umožnilo tak tisícům Pražanů rychlejší a pohodlnější spojení do Stromovky a na pražské Výstaviště.
V roce 1873 Bernhard Kollmann a hrabě Zdeněk Kinský společně založili firmu s názvem Anglicko-česká tramwayová společnost s plány na výstavbu kolejové dráhy pro vozy tažené koňmi, známé jako koněspřežné tramvaje. Dne 5. března 1873 získala tato společnost oficiální povolení pro tuto stavbu a provoz, záměr však nebyl z finančních důvodů realizován. K instalaci kolejí do pražských ulic tak došlo až o dva roky později.
První část dráhy byla postavena podél bývalých jezdeckých kasáren na Josefském náměstí (dnes OC Palladium na Náměstí republiky), směrem k hostinci U bažanta, který stával na místě dnešního paláce YMCA. Belgický podnikatel Eduard Otlet poté 23. září 1875 přesně v 15:15 hodin uvedl do provozu první trasu koněspřežné tramvaje. Provoz této sítě byl řízen belgickou firmou, která později přijala název Akciová společnost Pražské tramwaye. První trať vedla z Prahy od Řetězového mostu do Karlína, kde končila u Invalidovny. 27. června 1897 byla dráha Eduarda Otleta odkoupena a převzata Elektrickými podniky královského hlavního města Prahy, které pak do roku 1905 celou síť elektrifikovaly.
Provoz první elektrickým motorem poháněné tramvaje je spojen se jménem českého inženýra a vynálezce Františka Křižíka. Ten provozoval první elektrickou trať na Letné v Praze. Byla uvedena do provozu v roce 1891, vedla Oveneckou ulicí od letenské lanové dráhy k pavilonu Jubilejní zemské výstavy na dnešním Výstavišti. Další elektrickou dráhu provozovala Křižíkova společnost na trase Praha–Libeň–Vysočany od března roku 1896.
Matěj Hlaváček, starosta města Košíře, které je dnes součástí Prahy, zahájil výstavbu vedoucí od Anděla k dnešní zastávce Klamovka. Tato dráha měla zvláštnost, trolej nebyla nad kolejnicemi, ale vedle nich. Pro Hlaváčka ale jeho sen o stálé tramvajové trati s názvem Elektrická dráha Smíchov–Košíře skončil tragicky. Dostal se kvůli ní do dluhů a nakonec spáchal sebevraždu.
Trať pro elektrickou elektrické tramvaje ovšem vznikla i v oblasti Královských Vinohrad. Projekt byl původně iniciativou radniční komise z roku 1890, ale realizace se zpožďovala. Nakonec se město Královské Vinohrady rozhodlo postavit trať samostatně a založilo Městskou elektrickou dráhu Královských Vinohrad. Dráha Praha – Žižkov – Královské Vinohrady byla 5,846 km dlouhá a měla 17 stanic. Provoz byl zahájen v roce 1897 a později téhož roku byla integrována do pražského systému.
Potřeba dopravního spojení s Královskou Oborou byla diskutována již v době, kdy belgický podnikatel Otlet v roce 1882 uzavíral smlouvu s pražskou obcí o dalším rozšíření koněspřežné tramvajové sítě. Stavba této tratě, u které bylo počítáno pouze se sezónním provozem, byla dokončena až na začátku března 1885 a zprovozněna byla již 5. dubna téhož roku. Na konci trati byla vybudována dočasná stáj pro 24 koní a čekárna pro cestující. Dne 30. června 1898 byla dráha odkoupena Elektrickými podniky královského hlavního města Prahy.
Již při jednáních o koupi vedení Elektrických podniků vážně zvažovalo myšlenku její elektrifikace. 11. července byly zahájeny stavební práce na elektrifikaci trati do Královské Obory, které byly dokončeny velmi rychle – v září téhož roku. Vzhledem k tomu, že nově vzniklá elektrická trať byla oddělena od zbytku sítě Elektrických podniků, bylo nutné vybudovat i zázemí pro údržbu tramvají samotných. Pro tyto účely byla nejprve upravena původní konírna koněspřežné dráhy. Před 125 lety, tedy 28. září 1898 byla tedy zahájena činnost první provizorní vozovny elektrické dráhy v Královské Oboře. Ve stejný den byl na trati zahájen i provoz. První Pražané se tak mohli poprvé svést tramvají na plně elektrifikované trati do pražské Stromovky a navštívit Výstaviště. Pohodlně a především rychle.
Zdroje: prazsketramvaje.cz, wikipedia.org, tram-bus.cz