Večerní show
Radek Honc, Vladimír Pavlík
Celý playlist
Poslouchat online
Večerní show /
Celý playlist
Ostatní

Úzkosti a panické ataky trápí čím dál víc mladých lidí. Podíl na tom má i válka na Ukrajině, říká psycholožka

Redakce
Události posledních tří let značně zamávaly s duševním zdravím dospívajících. A dopady pandemie i právě probíhající války na Ukrajině si začínají vybírat svou daň. Počty mladistvých potýkajících se s úzkostmi, depresemi či panickými atakami stále rostou. Jak se s podobnými stavy poprat a proč si je nenechávat pro sebe?
24. 03. 2022

Rozhozená psychika komplikuje každodenní život, protože i jednoduché úkony se jeví jako nezvladatelné. Temné chvíle lze však překonat, úlevu vám může poskytnout pokec s kamarády, autogenní trénink, ale především odborná pomoc. S psycholožkou a terapeutkou Petrou Hrdličkovou z platformy Hedepy si můžete popovídat klidně i online.

Čtěte také: Získejte život, jaký chcete, díky jednoduchým psychologickým trikům

V roce 2020 vypukla pandemie covidu a nedávno svět zasáhla další rána v podobě války na Ukrajině. Vlastně se nemůžeme divit, že psychické poruchy trápí čím dál víc generaci zet…

To opravdu nemůžeme. Podle zpráv Národního ústavu duševního zdraví vzrostl počet lidí s duševním onemocněním za dva roky covidu o 30 % a podle Světové zdravotnické organizace trpí v současné době až 20 % dětí a dospívajících nějakou formou duševního onemocnění. Polovina prvních příznaků duševních onemocnění se projeví již před 14. rokem věku a až tři čtvrtiny před 24. rokem věku. Většina lidí navíc nemá k dispozici včasnou pomoc, nebo ji ani nevyhledává, a to z mnoha různých důvodů včetně stigmatizace. Válka na Ukrajině s sebou přináší mnoho problémů, se kterými se setkávají i děti či mladiství, například noví ukrajinští spolužáci ve třídách.

Mluvit o psychických problémech je mezi mladými lidmi stále tabu?

Teprve se o tom učí mluvit. Stále je to tabu, ale pomalu se to mění. Mnozí dospívající hovoří o svých úzkostech se svými partnery, ale obávají se, aby to nevěděli všichni ve škole, nebo mají strach hledat nového partnera, kterému by všechno museli vysvětlovat znovu.

Co vlastně ta úzkost je a kdy ji má člověk začít řešit?

Úzkost není obvyklý typ obav, u kterých se bojíme určitého člověka či situace. Je to pocit paniky nebo strachu, kdy často ani nedokážeme říci, proč a kdy takový stav přichází. Úzkost se stává problémem, pokud v ní člověk uvízne nebo to je pro organismus zahlcující, ohrožující a nezvladatelný okamžik. Pokud trvá delší dobu, cítí se dospívající vyčerpaně a izolovaně a omezuje své aktivity.

Co bývá nejčastějším spouštěčem úzkostných stavů?

Často to je nějaká stresová situace, ať již doma, ve škole nebo kdekoli jinde. Člověk má pocit, že je toho na něj moc, přestává zvládat problém běžnými strategiemi. Také může být spouštěčem pocit, že je člověk nucen do něčeho, co sám nechce, může být například pod tlakem sociálního okolí.

Může je teenager včas rozeznat? Jaké jsou jejich příznaky?

Příznaky úzkosti většinou zahrnují různé kombinace tělesných, pocitových i myšlenkových projevů. Mezi fyzické příznaky patří například hyperventilace (zrychlené dýchání, pozn. red.), která způsobuje motání hlavy nebo mravenčení v prstech, pocit nemožnosti se nadechnout, žaludeční nevolnost, bolest či pocit tlaku na hrudi, suchá ústa, silné pocení, třes po celém těle, návaly chladu či horka, stažené svaly, slabé nohy, syndrom dráždivého tračníku, průjem nebo potřeba chodit na toaletu častěji než obvykle.

A ty myšlenky a pocity?

Myšlenky jsou negativní, člověk cítí nervozitu, vystrašenost, paniku, zděšení nebo obavu ze zkázy, pochyby o schopnostech zvládnout každodenní nároky, jako je škola, přátelství, vrstevnické vztahy nebo různé sociální situace. Je celkově zahlcen obavami do té míry, že je těžké se soustředit nebo spát.

Dá se člověku v tomto stavu nějak pomoc?

Důležité je nabídnout mu pocit bezpečí, uklidnění, odvést ho z místa, kde je mnoho lidí, pomoci mu zklidnit dech. Je dobré zastavit negativní myšlenky, soustředit se na smyslové vjemy, ukotvit je v přítomnosti a v těle, aby si uvědomoval, co vidí, slyší, že se dotýká země nohama, je možné ho obejmout, pokud to neodmítne. Nechat jej projevit jakékoli emoce, nebránit mu, nesnažit se popírat jeho pocity slovy „to nic není“ a „to bude dobrý“. Stačí říci „jsem s tebou, počkáme společně, až to přejde".

Co když je ale takový člověk sám? Jak si může pomoct on a lze úzkostem předcházet?

Určitě. Klíčový je zdravý životní styl, to znamená pravidelný a dostatečný spánek, kvalitní strava, vyvarování se neustálého sledování zpráv, stačí pouze krátce hlavní informace v určitém čase. Jinak je dobré věnovat se tomu, co člověka baví, třeba sport, pobyt venku apod. V případě akutní úzkosti pomáhá hluboký dech, relaxace, jako je třeba autogenní trénink, což je opět soustředění na vlastní tělo, dýchání, čímž dochází ke zklidnění mysli.

Které další situace by jedinec se sklony k úzkostem neměl vyhledávat?

Kromě omezení sledování televize a internetu je dobré vyvarovat se neustálých změn, neplánovat si příliš věcí a mít dostatek času na relaxaci. Je skvělé stýkat se s kamarády a pobývat venku.

Kam to může vést, pokud se nebude léčit?

Stavy se mohou zhoršovat, mohou se objevit panické ataky, kdy už člověk má záchvat podobný třeba epileptickému záchvatu, dochází u něj k neovladatelnému třesu a přestává se kontrolovat.

Můžeme si panickou ataku splést třeba se strachem nebo přílišným stresem?

Strach je z něčeho konkrétního a může být i pozitivní. Máme-li strach ze zkoušky, budeme se učit, můžeme mít strach jít k okraji skály, abychom nespadli. Strach nás v podstatě chrání před nebezpečím. Stresem nazýváme situace, kdy je toho na nás moc. Je důležité odlišit zdroj, takzvaný stresor, od reakce, protože každý reaguje na stresor jinak.

Panická ataka je vystupňovaná stresová reakce organismu, kdy dochází k fyzickým i psychickým změnám. Projevy jsou podobné, jako jsem vysvětlovala výše. Člověk se začíná silně potit, zrychluje se mu dýchání, má zvýšenou tepovou frekvenci, silné bušení srdce, tlak na hrudi, návaly horka či chladu, bolest hlavy a břicha, nevolnost a zvracení a sucho v ústech.

Mezi psychické příznaky panické ataky patří neklid a napětí, lekavost, pocit ohrožení, pocit depersonalizace (zdání neskutečnosti sebe sama) a pocit ztráty kontroly nad vlastním tělem. Lidé postiženi panikou mají obvykle strach ze smrti, ze ztráty sebeovládání, ze zešílení nebo dokonce ze strachu samotného. Typické jsou pro záchvat paniky také katastrofické myšlenky a pocit, že člověk onemocněl nějakou závažnou chorobou. Někteří pacienti si také myslí, že je postihl infarkt. Panické ataky většinou trvají od 5 do 30 minut, ale mohou trvat i kratší či delší dobu.

Jak panickou ataku tedy zkrotit?

Důležité je dech co nejvíce zpomalit, např. dýcháním do pytlíku. Myslet na to, že se jedná „pouze” o další záchvat, který stejně jako ty předešlé brzy odezní. Pokud máte nějaké léky na uklidnění, noste je vždy u sebe. Omezte kouření, pití alkoholu a konzumaci kofeinu.

Předpokládám, že klíčovou roli hraje i návštěva odborníka. Dokáže nemocné úzkostných stavů zcela zbavit?

Návštěva a pravidelné konzultace s psychologem mohou člověku pomoci tyto stavy více poznat, objevit spouštěče, které jsou u každého člověka jiné, připravit se na situace, kdy by k úzkosti či panice mohlo dojít. Také by v některých případech pomohla návštěva psychiatra a farmakoterapie.

Jak často musí léky pak brát?

Na úzkost se podávají léky krátkodobě, protože mohou vyvolávat závislost, ale pomohou například v akutní situaci krize. U dlouhodobějších projevů se pak spíše nasazují antidepresiva, která úzkosti též zmírňují.

Ještě mám poslední otázku. Dostat se k terapeutovi nebo psychologovi bývá dost těžké, protože mají termíny vybookované dlouho dopředu. Co když ale potřebuje odbornou pomoc okamžitě?

Existují i online terapie, kde jsou objednací lhůty kratší a terapie je stejně účinná jako osobní setkání. Pokud by nebyla ani tato možnost, jsou různé krizové linky jako Linka bezpečí, Linka důvěry a krizová centra (např. v Praze Bohnice, RIAPS), kde je služba 24h denně pro krizové případy. Jinak může pomoci svěřit se někomu blízkému, ke kterému máme důvěru.

Kam dál? Psychologický test: Odpovězte na 4 otázky a zjistěte, jaký jste typ osobnosti a zda máte geniální myšlení

Zdroj úvodní fotografie: Archiv Hedepy

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM