Nejlepší hudba v metropoli
Celý playlist
Poslouchat online
Nejlepší hudba v metropoli /
Celý playlist
Ostatní

Teleport do dětství Generace X: Písně ze seriálů

Redakce
Tyhle písně fungují jako spolehlivý teleport do dětství. Slýchávali jsme je totiž pravidelně na začátku našich oblíbených televizních seriálů. Schválně, ke kterému z nich budete mít největší vztah vy.
10. 12. 2021

Dva roky prázdnin (1974)

"Vzhůru na palubu, dálky volají," zpíval Karel Černoch v prvních vteřinách úvodních titulků tohoto dětského seriálu z poloviny 70. let, který byl v Česku zásluhou častých televizních repríz oblíbený ještě u dětí narozených o dvacet let později. Tento seriál, který vznikl v trochu nepravděpodobně znějící koprodukci Rumunska, tehdejšího Západního Německa a Francie, byl samozřejmě inspirován slavným románem francouzského spisovatele a jednoho z otců science fiction Julese Verna.

Vypráví příběh z roku 1897 osmi chlapců z prominentních novozélandských rodin, jejichž výlet plachetnicí se zvrhne v boj o holý život. A do jejich příběhu zasáhne vzkaz nalezený v lahvi a záchrana dvou trosečníků, přičemž jeden z nich u sebe má mapu, vedoucí k pokladu nevýslovné hodnoty. Ve Verneově knize je to ovšem trochu jinak, chlapců je patnáct a příběh se odehrává poblíž Nového Zélandu, ale pochopitelně kniha a seriál fungují dost odlišně. Generace dnešních třicátníků až šask padesátníků jistě vzpomene na okamžiky, kdy napjatě hltali každou další epizodu seriálu, který se o rok později dočkal ještě druhé řady.

I ti, kteří si ze seriálu nepamatují zhola nic, si jistě okamžitě vybaví tklivé tóny zmíněné úvodní písně. Tu zkomponoval francouzský skladatel Alan Lemeur a původní text napsal Claude Desail, českým textem ji pak opatřil Zdeněk Štepán. Její francouzskou verzi si můžete poslechnout zde.

Jste mileniál, xeniál, generace Ypsilon, nebo baby boomer? Zjistěte, do které generace patříte

Přátelé zeleného údolí (1980)

Vsadíme se, že i při prvních tónech této písně jedno oko nezůstane suché. Přátelé zeleného údolí byl seriál, jímž se tehdejší Československá televize cíleně snažila vybudovat vztah městských dětí k přírodě. Nakolik bylo jejich snažení úspěšné, se můžeme pouze dohadovat, ovšem obáváme se, že příšerně zrnitý obraz seriálu a stále trochu skličující a depresivní kamera i hudba mnoho dětí jásat do hvozdů nenahnalo.

Ze samotného dvanáctidílného seriálu tak opět přežila především jeho titulková píseň, kterou v duetu nazpívali představitelé hajného Horyny, slovenský herec Vlado Müller (otec Richarda Müllera) a seriálový Pavel – Martin Čížek. Autorem hudby k seriálu byl skladatel Vadim Petrov, který je rovněž autorem hudby k několika řadám seriálu o animovaném Krtečkovi (a mimo to byl dědečkem české topmodelky Lindy Vojtové). Autorem textu, ačkoliv se to příliš neví, byl přerovský skladatel, textař a folkový písničkář Jaroslav Wykrent.

K seriálu samotnému se pak váže několik zajímavostí. Natáčel se téměř dva roky v Beskydech, Jeseníkách, Havířově, u Štramberka, na Morávce a v dalších přírodních lokalitách. Filmaři prý během natáčení balili kamery do peřin, aby nebyly tolik hlučné a neplašily tak zvěř. A nechybělo mnoho a seriál už nemohl být nikdy reprízován. Původní filmový pás, na který byl seriál natočen, byl totiž uložen v archivu ostravského studia, který v roce 1997 poničila povodeň. Seriál se tak jen čirou náhodou dochoval na takzvaných "betách", což je podstatně kvalitnější obdoba VHS kazet, používaná dodnes v ČT k archivování pořadů.

Kvíz: Jak dobře znáte staré české seriály?

Goro, bílý pes (1980)

V 80. letech nebylo v tehdejším Československu mnoho příležitostí slyšet originální japonštinu. Jednou z mála (pokud ne vůbec jedinou) tak byla znělka k tehdy nesmírně populárnímu japonskému seriálu pro děti, který televize vysílala pod jménem Goro, bílý pes. Zejména dívky tehdy nesmírně dojímal příběh dívky jménem Reiko Kitamori, která žije v Tokiu pouze se svým tatínkem a jejich psem, s nímž často chodí na hrob svojí maminky a povídá si s ní, jako by byla stále naživu. Aby toho hororu nebylo málo, v průběhu devítidílného seriálu pak jejího otce zabije medvěd, jehož se vydal stopovat a jejich pes Goro se ztratí. A mladičká Reike se vydává svého jediného přeživšího rodinného příslušníka a kamaráda napříč Japonskem vyhledat.

Taky vám jen z tohoto popisu vlhnou oči? Pak si tedy, než si pustíte ústřední píseň seriálu, kterou složil Kimori Tošinari, nachystejte dostatečný počet kapesníků. Pokud jste někdy dumali, jaká rasa je vlastně Goro, pak je to speciální japonské plemeno, známé jako kishu, což je vytrvalé, učenlivé a hravé lovecké plemeno. A kromě bílé varianty se tito psi vyskytují i v červené a sezamové barvě. Mimochodem, netušíte, proč byly znělky k těm dětským seriálům tehdy tak strašně depresivní?

Sandokan (1976)

Ještě před Sylvesterem Stallonem a Arnoldem Schwarzeneggerem měli českoslovenští kluci v 80. letech akčního hrdinu, jímž byl indický herec Kabir Bedi. Tento představitel nezničitelného "malajského tygra" Sandokana ve stejnojmenném italském seriálu, odehrávajícím se v 19. století v tehdejších britských koloniích u Indického oceánu, uměl to, co ani Rambo nesvede. A to zabít mečem tygra ve skoku, aniž by si u toho rozmazal šminky (důkaz zde).

Sandokan, syn Maháradži a poslední člen bývalé vládnoucí dynastie, se stal pirátem a bojovníkem proti koloniálnímu útisku a prý měl i skutečný historický předobraz. Jeho příběh do románové podoby převedl už v roce 1884 italský spisovatel Emelio Salgari a kniha se stala velkým hitem, stejně jako seriál, který podle ní byl v roce 1976 natočen (v koprodukci Itálie, Francie, Západního Německa a Velké Británie). Sám Kabir Bedi, rodák z Mombaje, se však mihnul i v bondovce Chobotnička z roku (1983), ale uchvátil i titulní postavou filmu Černý korzár (1976), kterou rovněž podle knihy Emilia Salgariho natočil tvrůce Sandokana, režisér Sergio Sollima.

Autory ústřední písně seriálu byli italští sourozenci Guido a Maurizio De Angelisové, kteří složili i podstatnou část písní k filmům s Budem Spencerem a Terrencem Hillem. A se svojí písní z filmu Jestli se rozzlobíme, budeme zlí z roku 1974, známou jako Dune Buggy v podání skupiny Oliver Onions, se dostali dokonce na vrcholky několika evropských hitparád. Českou verzi Sandokana nazpívalo tehdy podobně populární duo Stanislav Hložek a Petr Kotvald a při dnešním poslechu působí možná ještě bizarněji než v době svého vzniku.

Prozkoumejte: Nejblbější obaly českých desek

Spadla z oblakov (1978)

"Na 49. stupni severnej šírky, 19. stupni a piatich minútach východnej dĺžky, u nás v Čabovciach, prihodilo sa čosi nevídané" – těmito slovy začínal každý díl československého seriálu z konce 70. let, natočený podle knihy spisovatele a novináře V. P. Borovičky, mimo jiné autora scénáře k seriálu Chalupáři. Vyprávěl příběh Majky, což byla dívka s rudými vlasy, v pláštěnce, v holinách a se strnulým výrazem v obličeji, která v jakési trubce přiletěla z planety Gurun navštívit děti z planety Země.

Jakkoliv dnes může seriál vyvolávat nechtěné záchvaty smíchu, zejména při svých trikových scénách, malí diváci v tehdejším Československu při pohledu na to, jak Majka chodí po vodě nebo ji za hlavou jiskří prskavka, tajili dech. Autorem hudby k seriálu a tedy i úvodní písně byl český skladatel a dirigent slovenského původu Harry Macourek (vlastním jménem Karel Macourek). Mimochodem, představitelka Majky Zuzana Pravňanská se prý dodnes živí jako řidička tramvaje v Bratislavě.

Létající Čestmír (1983)

A také jeden domácí příspěvek. Titulková píseň k populárním dětskému seriálu z roku 1983 z pera mistrů imaginace Václava Vorlíčka a Miloše Macourka je fenoménem hned v několika ohledech. Spojili se v ní totiž Karel Svoboda, který je autorem hudby, s Michalem Davidem, který ji zpívá, ale také s Michaelem Kocábem a Michalem Pavlíčkem z tehdy zakázaného Pražského výběru. Ti byli totiž členové Svobodovy studiové skupiny Electrovox, která píseň nahrála (stejně jako například hudbu k dalšímu ikonickému seriálu z té doby, Návštěvníkům). Svoboda tak dával kolegům v nepřízni režimu, kterých si jinak velmi vážil, možnost výdělku. Pavlíčkova charakteristická kytara je ostatně v písni jasně rozpoznatelná.

Seriál byl jedním z posledních, jehož natáčení se účastnil už tehdy velmi nemocný Vladimír Menšík (zemřel o pět let později), kvůli němuž musely být maskérny částečně uzpůsobeny i jako lékařské ordinace, kde herec během natáčení dostával kapačky. A seriálové městečko Motýlkovice je ve skutečnosti Mělník, některé scény však byly natáčeny i v Praze.

My z Kačerova (1987)

Když začala tehdejší ČST začátkem 90. let vysílat americké animované seriály z produkce studia Walta Disneyho, byla to taková událost, že se na ně dívaly kromě dětí i dospělí. A nazpívat ústřední znělku k nim byla prestižní zakázka, kterou tehdy přijal i Vilém Čok, baskytarista Pražského výběru a frontman skupiny Nová růže. To byl případ seriálu o kačerech z Kačerova, který ve čtyřech sériích vznikl v letech 1987 – 1990 a vyprávěl o kačeřích sourozencích jmény Dulík, Bubík a Kulík, kteří bydlí u svého strýčka Skrblíka. A i když se každému pří vyslovení jména tohoto seriálu asi vybaví ta výrazná baskytara, která úvodní píseň začínala, tu nenahrál Čok osobně. Autorem znělky byl totiž americký skladatel Mark Mueller (je též autorem znělky k seriálu Rychlá rota) a Čok do připravené instrumentálky český text od Pavla Vrby pouze nazpíval (s vokály mu pomohli Ota Baláž a Kamil Střihavka). Když v roce 2017 seriál reprízovala TV Barrandov, znělku přezpívala zpěvačka Debbi.

A opět několik zajímavostí k samotnému seriálu. Tak například Skrblík je podle časopisu Forbes nejbohatší kreslená postavička a jeho majetek je odhadován na 570 miliard korun. Je pojmenován podle lakomého Ebenezera Scroogea (česky Vydřigroš), který je hlavní postavou v povídce Vánoční koleda z roku 1843 anglického spisovatele Charlese Dickense. A ve Finsku prý komiksy s kačerem Donaldem, z nichž série vycházela, kdysi zakázali, protože nemá kalhoty.

Kam dál? Herecké hvězdy v hudebních klipech



Foto: Česká televize

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM