Když se americký hudební chameleon Beck vrátil ze světového turné ke svojí desce Midnite Vultures z roku 1999, rozpadl se jeho devítiletý vztah se stylistkou Leigh Limon. Tři týdny před svými třicátými narozeninami totiž Beck (vlastním jménem Beck Hansen) zjistil, že v době, co byl pryč, měla jeho milá románek s členem losangeleské kapely Whisky Biscuit. Pro Becka to byla rána, jejímž následkem se propadl do deprese a melancholie a začal psát smutné písně. Původně ani neměl v plánu je vydat v jednom celku, časem však přišel na to, že vyprávějí příběh rozpadu vztahu, který je poměrně běžnou zkušeností každého člověka a i když jsou inspirované jeho osobním konkrétním prožitkem, jejich sdělení bude univerzální.
Povolal tedy svého častého spolupracovníka Nigela Godriche, jinak také producenta alb skupiny The Radiohead, aby s ním album natočil. Původně chtěl Beck desku natáčet už na konci roku 2001, ale kvůli útokům z 11. září a následnému všeobecnému chaosu se všechno trochu zdrželo. Album Sea Change, které bylo podstatně komornější a folkovější než většina jeho předchozí tvorby, však bylo po svém vydání v roce 2002 mnohými označeno za nejlepší, které do té doby Beck vydal.
Hudebník je navíc znám tím, že jsou jeho písně plné jinotajů a slovních hříček a není snadné se v nich zorientovat. Oproti tomu písně, které napsal pro album Sea Change jsou přehledné a jasné. V písni Guess I'm Doing Fine (Jsem asi celkem v pohodě) Beck zpívá: "Jsou to lži, ve kterých žiji, jsou to slzy, které pláču, jsi to ty, koho ztrácím, jinak jsem asi celkem v pohodě." Ano, zažili jsme to všichni.
Foto: Profimedia