Francouzskou cizineckou legii založil roku 1831 poslední francouzský král Ludvík Filip Orleánský. Zákon totiž po červnové revoluci neumožňoval verbovat cizince do pravidelné francouzské armády. Zájemců z řad cizinců bylo mnoho a Francie potřebovala vojsko, které by mohlo pomoci kontrolovat tehdejší rozsáhlá francouzská zahraniční teritoria. Uchazeči o službu museli splnit pouze věkovou podmínku – muselo jim být alespoň 17, ale ne více než 40 let. Do legie se hlásily všechny vrstvy obyvatel, od chudiny přes násilníky a vrahy až po znuděné syny bohatých rodin.
Ještě roku 1831 byla Legie poslána do Alžírska, aby pomohla místní armádě upevnit pozici a chránit francouzské kolonie. První legionáři však neměli téměř žádný výcvik, disciplínu a ani žold nebyl nijak oslnivý. Ztráty proto byly opravdu vysoké a dezerce byla na denním pořádku. Vstup do legie byl navíc u většiny legionářů motivován spíše hmotným očekáváním nebo případně skrytím se před zákonem než z vlasteneckého cítění, proto ani morálka nebyla příliš vysoká. Proto byla brzy nastolena přísná disciplína, dokonce mnohem přísnější, než v pravidelné armádě. I za drobné přestupky bylo běžné bičování a nebylo neobvyklé, že trestaný nepřežil.
Marche ou crève – pochoduj nebo chcípni – tak zní jedno z neoficiálních hesel legionářů. Výcvik se po počátečním zanedbávání stal opravdu náročným a míst, kde bylo potřeba v zájmu Francie bojovat, bylo vždy dostatek. I přes takto tvrdý výcvik a velké riziko neměla Legie nikdy nouzi o nové rekruty. Jedním z velkých lákadel bylo a dodnes je i to, že každý legionář, který odslouží tři a více roků, má nárok na francouzské občanství! Za svou existenci byla Legie nasazena například na Krymu, v Itálii a dokonce i v Mexiku. Legionáři se také účastnili obou světových válek a nasazeni byli také ve většině novodobých konfliktů jako válka v Indočíně, válka v Perském zálivu nebo Somálsku. Po druhé světové válce v řadách Legie nacházeli uplatnění vojáci Wehrmachtu nebo SS, v pozdějších dobách i uprchlíci z Východního bloku. Legie byla vždy silně apolitická a každý legionář musel tuto skutečnost přijmout. Bez ohledu na původ, vyznání, rasu nebo osobní přesvědčení, legionář musel vždy být legionářovi bratrem.
Dnešní legie už přijímá jen uchazeče s čistým trestním rejstříkem. Také se ověřuje zdravotní, fyzická a psychická způsobilost. Jen věkové rozmezí je stejné jako při vzniku Legie, tedy 17 – 40 let. Oproti minulosti je dnešní Francouzská cizinecká legie profesionální vojenská složka s přísnými přijímacími testy a tvrdým výcvikem, která se může bez ostychu postavit vedle jiných profesionálních armád. V jejích řadách slouží téměř osm tisíc legionářů, kteří plní úkoly jak v zahraničí po boku spojenců, tak ve Francii, kde se spolupodílí na bezpečnosti.
Úvodní foto: Profimedia
Zdroje: Britannica