Píseň složil roku 1933 maďarský skladatel Rezső Seress, který se texty inspiroval u maďarského básníka Lászlo Jávora. Již pouhý měsíc po vydání písně došlo údajně v Maďarsku k 18 sebevraždám, které měly souviset s poslechem písně. Například článek z roku 1936 v časopise Time popsal úmrtí maďarského obuvníka Josepha Kellera, který spáchal sebevraždu a zanechal po sobě vzkaz s textem Ponuré neděle. Dále se měla utopit skupina lidí v řece Dunaj, kdy lidé drželi v rukou noty k této písni. Bylo nahlášeno ještě několik dalších úmrtí, které měla nějak souviset s písní, přičemž píseň má mít na svědomí nejméně 100 lidských životů. Jednou z ověřitelných sebevražd ve vztahu k této písni je nepochybně sebevražda samotného jejího autora Seresse. Podle všeho byl její autor celý život v depresi a 13. ledna roku 1968 vyskočil z okna ve snaze ukončit svůj život. Tento incident sice přežil, ale později se uškrtil drátem v nemocnici. I když zemřel 30 let po vydání prokleté písně, dodalo to písni ještě více temné atmosféry a mystiky.
Ponurá neděle se měla původně jmenovat Svět končí. Seressova verze písně je totiž o hrůzách války, smrti a životě bez lásky. Seress byl totiž jako židovský muž zotročen nacisty a umístěn do koncentračního tábora během druhé světové války. To, že svět končí, si myslel během svého pobytu v koncentračním táboře. Text písně je o tom, že muž považuje sebevraždu za nejlepší způsob, jak dokázat své partnerce, že ji miluje. Texty pozdějších verzí písně jsou sice výrazně odlišné, ale stále se točí kolem smrti a sebevraždy. Pokud se nebojíte a nemáte strach, že by na vás mohla skladba zanechat negativní následky, můžete si ji poslechnout níže.
Poté, co byla píseň zpřístupněna posluchačům i v angličtině, byly hlášeny další sebevraždy, které se přidaly ke 100 údajným úmrtím souvisejícím s písní. Například na BBC byla píseň zakázána kvůli obavám, aby lidé nepáchali sebevraždu. Údajně byla píseň zakázaná i v Maďarsku. Ačkoliv nikdy nebyla oficiálně zakázaná ve Spojených státech, přesto ji mnoho médií či projeden odmítlo přehrávat. V roce 1936 zveřejnil The New York Times článek o 13letém dítěti, které spáchalo sebevraždu, přičemž mělo u sebe v kapse text písně. Píseň zpopularizovala v anglickém provedení zpěvačka Billie Holiday, která nahrála roku 1941 svou vlastní verzi písně. Podle její verze měla hlavní postava písně spáchat sebevraždu poté, co její milenec zemřel. Později přidala k textu další verš, ve kterém se ukázalo, že nikdo sebevraždu nespáchal a celé to byl jen sen, čímž chtěla učinit text písně méně morbidním. Prokletou píseň a její děsivou melodii poté ještě využilo a převzalo mnoho dalších umělců různých hudebních žánrů. I když je představa písně, která přiměje posluchače k sebevraždě, děsivá, zdaleka nejde o jedinou údajnou kletbu, která se v hudebním průmyslu nachází.
Úvodní foto: Profimedia
Zdroje: YouTube, PubMed