Michal Suchánek: Syna jsem málo chválil, byl jsem idiot. Duší jsem vekslák
Redakce
Syna jsem málo chválil
Jeden z tvých oblíbených sportů je hokej, hraješ ještě?
Nehraju, jsou mi malé brusle. Skončil jsem dříve než Jarda, ale zase jsem nehrál tolik, jenom v úterý večer.
Účinkuješ v oblíbeném seriálu Lajna, který běží již ve 3. řadě. To se muselo hrát samo, když je to z hokejového prostředí a ještě s dobrým obsazením.
Určitě. Hlavně jde o to, že to bylo z takového kamarádství a Petr Kolečko věděl, že na hokej chodím a můj syn Jáchym hokej hrál. Takže do druhé řady jsme si vymysleli postavu kustoda a pro mě byl předlohou jeden chlápek, který na Slavii jako kustod působil.
A měl jsi někdy tu fotříkovskou ambici, že by kluk hrál v NHL?
Určitě měl. Nemyslím, že ambici, ale přál jsem mu to. On kdysi šel, aby se naučil bruslit a mohl balit holky, na veřejné bruslení na Štvanici. Nebyl jsem ale ten typ rodiče, který by to prožíval. Já ani nechodil mezi ostatní rodiče, byl tam určitý stud, aby na něj nekoukali jako na syna herce. A málo jsem ho chválil, v tom jsem byl idiot.
Petr Kolečko: Pokračování Mostu bych rád, ale režisér je nepřítelem druhých řad
Duší jsem spíš vekslák
Michale, vrátíme se do doby, kdy jsi byl slavný jako dítě. Pomohlo ti, že jsi v devíti letech dostal hlavní roli?
Já si myslím, že ano. Výhodou bylo, že už jsem byl trochu oraženější, ale hlavě se se mnou nezatočil svět. Jsou lidi, kteří se stanou slavnými ve čtyřiceti, jebne jim a myslí si, že jsou nejlepší na světě. Přitom v téhle malé zemi je to úplně jedno.
A tobě nikdy nejeblo?
Můžete mi věřit nebo ne, upřímně, naprosto ne. Mně to celé přijde tak směšné povolání, úplně vážně. Tak ano, má to určité výhody, že z deseti pokusů, kdy mě zastaví policajti, v osmi případech se mnou komunikují osobněji. Já si vůbec nestěžuji, na druhou stranu nevím jaké to je, když o popularitu přijdete.
Máš ambici si svoje projekty produkovat a financovat sám?
Já to mám vlastně vždycky až na základě toho, že mě někdo osloví. Nedokážu někam chodit a něco nabízet. Dvakrát už jsem řekl, že do toho dám taky prachy, ne kvůli zisku, ale kvůli tomu, abych mohl ten projekt ovlivňovat. Ale tu ambici jsem nikdy neměl.
Nechtěl jsi podnikat ještě v jiném oboru než mediálním?
Celý život mám tyto tendence, protože se necítím jako herec. Duší jsem spíš vekslák. Nápady mám, ale neumím je realizovat. Potřeboval bych kolem sebe lidi, kteří by to celé zařídili. Po revoluci jsem chtěl věštit budoucnost v takové bedně na Staromáku. A pak mám ještě jednu věc, ale mám strach, že mi jí někdo ukradne, když jí řeknu nahlas. Já bych u Průhonic udělal nejhlubší díru na světě. Dole občerstvení a ty lidi by tam jezdili proto, že jsou nejhlouběji. A z té vytěžené zeminy udělám na druhé straně nejvyšší umělý kopec s občerstvením.
Existuje ještě něco z ranku showbyznysu, co by sis chtěl vyzkoušet?
Asi ne. Možná, bych chtěl udělat zábavný pořad, ale jsem hrozně líný. Byl by o tom, jak zavřou známé herce do tělocvičny, někdo je pořád mlátí a vše je pod kamerami.
Michal Suchánek
Muž s přezdívkou Suchoš se narodil 29. července 1965 v Jičíně. Herec, moderátor, bavič, scenárista, režisér, textař, zpěvák a dabér se již ve čtyřech letech objevil na titulní stránce časopisu Vlasta. Na základě této fotografie si ho v roce 1974 vyhlédl do svého filmu Pozdní léto režisér Antonín Moskalyk a tím odstartoval kariéru dětské filmové hvězdy (Jen si tak trochu písknout, Spadla z oblakov, Sněženky a machři). Již na konzervatoři se potkal a spřátelil s tanečníkem Richardem Genzerem, se kterým později vytvořil nerozlučnou moderátorskou dvojici. Působil například v Činoherním klubu, v Rubínu nebo na scéně Národního divadla. I v dospělosti ztvárnil řadu filmových a televizních rolí (Proč?, Prachy dělaj člověka, Tankový prapor, Bylo nás pět, Arabela se vrací). Zahrál si také v několika muzikálech (Krysař, Tři mušketýři, Angelika). Začínal s pořady XXL či Katapult, největší úspěch Michalu Suchánkovi přinesl parodický pořad Tele Tele vysílaný mezi roky 2000 – 2007 na TV Nova, jehož byl duchovním otcem a ve kterém účinkoval spolu s Richardem Genzerem, Veronikou Žilkovou a Josefem Cardou. V roce 2021 režíroval svůj první film Večírek, v současnosti se podle jeho scénáře dokončuje seriál Národní házená pro Voyo.
Kam dál? Richard Genzer: Tancuji od třetí třídy, nikdy jsem nedělal jinou práci
Titulní foto: Televize Seznam
