Jiří X Doležal: Oligarchizovaná média degradovala žurnalistiku. Jsem konopný pacient
Redakce
Kádrování nehodlám akceptovat
Říkal jsi, že jsi dnes málem zaspal. Jak to máš s režimem, se vstáváním?
Vím, kdy si musím jít lehnout, abych nezazdil příští den, ve dvě hodiny. Jak přetáhnu druhou ráno, tak ten další den je špatný.
Měl jsi to takhle vždy?
Měl jsem to tak odjakživa, ale ne pokaždé jsem to dodržoval. Jak člověk stárne, každý den má vyšší a vyšší hodnotu, protože jich už mám méně a méně před sebou. Takže teď tu druhou hodinu dodržuji, protože mi je líto toho dalšího dne.
A když ses třeba věnoval nějaké kauze a psal jsi, dodržoval jsi večerku?
Já jsem naučený, že když je něco potřeba, tak se prostě maká. Jinak to nejde. Je mi 57 let a nemůžu se chovat jako debil.
Já jsem si vždy myslel, že patříš neodmyslitelně mezi tváře Reflexu. Tvůj odchod nejen mě překvapil. Co bylo důvodem, že jsi redakci Reflexu po dlouhých letech opustil?
Tam došlo v průběhu let 2018-19 k rapidní názorové a politické proměně časopisu. Do té doby to bylo liberálně-demokratické médium a pak se tam změnila atmosféra a vyznění celého toho titulu, takže bych neváhal jej nazvat týdeníkem Institutu Václava Klause staršího. A s tím já nemám vcelku nic společného, tak nezbylo než odejít. Jednu chvíli to vypadalo, že nebudu mít kam psát. Ale Pavel Šafr zázračným způsobem vyčaroval vysoce čtený server Forum 24 a týdeník Forum. Zaplať pánbůh, mám kam psát. Ta oligarchizovaná média dost degradovala žurnalistiku.
Bojoval jsi, když jsi pochopil, že image časopisu Reflex se sune jinam?
Nebojoval. Já jsem nevěděl o tom, že se jedná o nějakou systémovou změnu v orientaci časopisu, ale že se jedná o neznalost vedení a kolegů. Ten projev té změny orientace nastal na problematice klimatu. Z týmu Reflexu, jako společenského časopisu, k přírodě neměl nikdo moc blízko. Většina kolegů jsou intelektuálové a já si myslím, že jsem byl asi jediný, kdo se více zaobíral živou přírodou. Snažil jsem se šéfredaktorovi vysvětlit, že opravdu klimatický rozvrat nastává, planeta má strašný problém, a že jeho názory jsou naprosto nekompetentní a má nulové informace. Nebral jsem to jako boj, ale jako edukaci. Mě nenapadlo, že by v tom mohl být nějaký záměr. Pak šéfredaktor doslova zneužil jeden můj článek o rozvratu klimatu a vybavil ho titulem, který říkal pravý opak toho, co říkal můj materiál. Pak došlo k tomu, že byl otištěn článek hodnotící Gretu Thunberg na základě nějakých drbů o jejích rodičích. A já tohle nacisticko-komunistické, rasové nebo třídní kádrování nehodlám jakkoliv akceptovat. A pak došlo k tomu, že šéfredaktor začal vybízet k tomu, aby vyhazovali z práce učitele, kteří učí o klimatickém rozvratu, což je naprosto nepřijatelné. Takže v tuhle chvíli jsem věděl, že u toho nechci být, protože jinak bych si poplival jméno.
Tonya Graves: V devadesátých letech tady byla větší svoboda než v Americe
Z konopného aktivisty konopným pacientem
Když bylo evidentní, že odcházíš, sršely pracovní nabídky, nebo byla obava, aby jim to tam JXD nerozvrátil?
Já jsem se v té době pohyboval doma v posteli, protože se mi s příchodem studené fronty na podzim 2019 úplně rozsypala záda. Páteř. Byl jsem 14 měsíců na neschopence a nikdo nevěděl, kde se ta osteoporóza páteře zastaví. Jedinou vážnou nabídku jsem dostal od Pavla Šafra. A protože jsem byl na neschopence, nabídl jsem mu, že když budu mít sílu, tak psát nebo komentovat budu zatím zdarma. A když se to rozkřiklo, tak mně řada lidí z mého okolí začala považovat za duševně nemocného. Takže 14 měsíců jsem se doma různě přesouval a napsal asi jen 3 články. Osteoporózu se podařilo zastavit, zdeformované obratle už se nenarovnají, takže jsem dostal poloviční invalidní důchod. Můžu pracovat, ale jen omezeně.
A měl jsi jasno, kam bys v případě nabídky šel, a kam rozhodně ne?
Já bych považoval za přijatelné společnosti Seznam a Forum. Ta oligarchizovaná média prostě ne, nechci být zaměstnanec premiéra Babiše. Pak jsou tady tituly, které jsou docela dobré, ale buď jsou o něčem úplně jiném, nebo jsou docela dobré a konzistentní, ale mají úplně jinou názorovou platformu, než mám já. To jsou třeba Alarm nebo Respekt. Já opakovaně články v obou těchto periodikách napadám, polemizuji s nimi, ale beru je jako soupeře, se kterými se dá bojovat. A pak se ozval Pavel Šafr, kterého mám rád a kterého respektuji. Já mám, stejně jako on, důslednost. A on je důsledný v zajišťování chodu toho stroje.
Chválil jsi hudbu, kterou Expres FM hraje.
Přiznávám, že kdybych hudbu k dnešnímu rozhovoru vybíral já, tak vyberu tu, kterou pouštíš.
Ty jsi mi mimo mikrofon říkal, že si v denním kontaktu s hydrometeorologickým ústavem.
Já tam posílám hlášení. Mám jako klíčovou diagnózu chronickou bolest. A ty bolesti páteře se řídí podle počasí. A když jsem se pokoušel zjistit ten mechanismus, tak jsem zjistil, že za deště bolí záda lidi v 49 státech v USA, akorát na Havaji ne. Ale rozumný zdůvodnění jsem nenašel. Tak jsem se spojil s hydrometeorologickým ústavem a našel jsem tam vědce, který o to projevil zájem, takže mu každý den posílám hlášení o průběhu bolesti, zátěži i přidané medikaci za uplynulý den. On si to dá do tabulky a až budeme mít tu časovou řadu – minimálně rok, spíše dva, tak on si k tomu přidá veškerá data o počasí, která ten hydrometeorologický ústav má k dispozici. A když budeme mít 700 záznamů, tak z toho něco vypadne. Ta škála bolesti je desetibodová.
Ty jsi byl vždy propagátorem rekreačního užívání marihuany.
To už je popravdě řečeno trošku out. Já jsem v roce 1990 napsal článek Chceme legalizovat marihuanu, ve kterém se psalo, že není žádný důvod k jejímu zákazu. Tuto větu jsem pak opakoval 20 let a ke konci to byl takový vopruz, že už jsem na to začal být alergický. No a v roce 2009 přišla Pirátská strana, která měla legalizaci v programu, a já jsem jim s obrovskou úlevou předal agendu, rezignoval jsem na pozici aktivisty. A již 12 let legalizačním aktivistou nejsem. Od roku 2015 se k tomu nemohu vyjadřovat, protože jsem se přesunul z kategorie rekreační uživatel do kategorie konopný pacient. Chodím si pro konopí do lékárny a přestal jsem být zkouřený. K tlumení bolesti je potřeba udržovat trvalou hladinu a s trvalou hladinou člověk po týdnu přestane pociťovat jakýkoliv psychotropní efekty, a když si dá jointa navíc, tak se to nijak neprojeví.
Jak by si JXD poradil s vaskulární demencí nebo euthanasií? O čem aktuálně píše? Dovíte se v našem podcastu.
Štěpán Kozub: Člověk se při humoru nesmí bát
JXD
Do roku 1990 byl studentem psychologie, v letech 1990 – 91 získal první novinářské zkušenosti (Zrcadlo, Fórum, Český deník), v letech 1991 – 2019 psal pro časopis Reflex. Je autorem dvanácti knih. Jako reportér Reflexu prožil řadu pikantních dobrodružství: Nechal se doma měsíc sledovat online připojenou webovou kamerou, převlečen za nezletilou dívku usiloval o přijetí do Klokánku, podrobil se odběru spermatu, převlečen za brouka demonstroval za právo kůrovce sežrat Šumavu, zveřejnil video ze své kolonoskopie, nechal se očipovat, držel hladovku za vybudování amerického radaru v ČR, na protest proti blokádě silnic zemědělci zablokoval vlastním tělem Agrární komoru, navrhl ministerstvu kultury, aby jej vyhlásilo kulturní památkou za to, kolik v životě vykouřil marihuany
Také se výrazně zasadil o rozkvět českého jazyka. Teolog a sociolog Jan Jandourek v roce 2015 publikoval informaci, že JXD je autorem dnes široce užívané a zlidovělé nadávky sluníčkář. Na podzim 2019 odešel z týdeníku Reflex z etických důvodů, aby se dle vlastních slov distancoval od útoků na klimatické aktivisty a výzvy k diskriminaci učitelů, kteří ve školách hovoří o globálním oteplování, vznesenou šéfredaktorem časopisu Markem Stonišem. V současné době působí jako komentátor serveru Forum 24. Ve volném čase sbírá trilobity.
Kam dál? Václav Kopta: Své děti jsem zaujal jen v pořadu o pečení
Zdroje: Reflex.cz, wikipedie.cz
Titulní foto: Jiří X Doležal
