Jeden z nejsilnějších snímků, které jsme v letošním roce mohli během omezené doby, kdy byla kina otevřená, vidět, je bezpochyby Corpus Christi talentovaného režiséra Jana Komasy (Město 44). Získal jedenáct polských Orlů a dostal se do nejužšího výběru nominací na Oscara pro cizojazyčný snímek (vyfoukl mu ho jihokorejský hit Parazit).
Příběh dvacetiletého delikventa Daniela, který se v nápravném zařízení obrátí k víře a po propuštění si v malém městečku stoupne drze před oltář a začne kázat, je založen na pravdivém příběhu polského chlapce, který se tři měsíce úspěšně vydával za kněze. Daniel se na místní faře ocitne v roli božího pastýře náhodou, ale nijak se své nové roli nevzpírá. Jeho kázání jsou plná plamenných, ale lidem velmi srozumitelných slov (sám je hříšníkem, který zabil), a obce, v níž došlo k tragédii, po níž několik lidí pohřbilo své děti, začne díky němu léčit jen zdánlivě zacelené rány.
Film stojí na obdivuhodném uhrančivém výkonu mladého herce Bartosze Bielenii, z jehož pronikavých světlých očí mnohdy až nepříjemně silně září Danielovo božské osvícení při mši nebo velkorysý nášup drog během opušťáku. Bieleniův Daniel umí být v jedné scéně andělsky nevinný a ve druhé vám může bez rozpaků vykousnout díru do obličeje. Temný a syrový film plný násilí a duševních muk je moralitou o lásce i nenávisti k bližnímu, o síle víry a předurčenosti, kterou nelze prolomit.
Snímek, který měl v českých kinech premiéru 24. září, bývá často zařazován do programu projektu mojekinolive.cz.
Foto: AČFK