Vražda kojenců byla ve světě starověku znepokojivě běžným aktem. Ve Spartě dokonce tuto praxi organizoval a řídil stát, který pro tyto účely zřídil radu inspektorů. Ti měli za úkol vyšetřit všechny fyzické vady na předvedených spartských miminkách a ta, která nesplňovala normy, byla ponechána osudu. Podle starověkého historika Plutarchose byla tato spartská miminka s vadami svržena do propasti na úpatí hory Taygetus, většina dalších historiků však toto odmítá jako mýtus. S největší pravděpodobností tak bylo spartské dítě, které bylo posouzeno jako nevhodné pro kariéru vojáka, opuštěno na nejbližším svahu. Zde buď zemřelo, nebo bylo zachráněno cizími lidmi. Ale ani miminka, která kontrolou prošla, to neměla jednoduché. V rámci testování jejich tělesné konstituce byli spartští kojenci často koupáni ve víně, ignorováni při pláči nebo seřváni za projevy strachu ze tmy nebo samoty.
Ve věku 7 let byli spartští chlapci odtrženi od své rodiny a zahájili státem sponzorovaný vojenský výcvik tak, aby se z nich stali nejen výborní válečníci, ale i spořádaní a vzdělaní občané. Budoucí vojáci byli umístěni ve společných kasárnách, kde se učili kromě dovedností válečníka také vědomostem, lovu či atletice. Ve 12 letech byli pak zbaveni veškerého oblečení kromě červeného pláště a byli nuceni spát venku na vlastnoručně vyrobené posteli z rákosí. Jídlo si museli obstarávat sami krádežemi, kdy pokud byli chyceni při činu, byli za to potrestáni bičováním. Co se týče dívek, stejně jako se od spartských chlapců očekávalo, že se z nich stanou obávaní bojovníci, od dívek se očekávalo, že budou mít děti. Spartské dívky sice vyrůstaly se svými rodiči, ale i tak musely podstoupit přísný vzdělávací a výcvikový program, během kterého se věnovaly tanci, gymnastice či hodu oštěpem.
Budoucí vojáci byli trénováni tak, aby odolávali útrapám, jako jsou hlad, bolest či zima. Aby mladé válečníky, kteří vykazovali známky zbabělosti či strachu, jejich instruktoři zocelili, podporovali často mezi spartskými dětmi šikanu a souboje. Tohoto šikanování se zúčastnily i dívky, které během určitých náboženských a státních obřadů zpívaly sborové písně o mladých Sparťanech a záměrně pak vybíraly konkrétní mladíky k posměchu a zahanbení, aby je tak donutily k lepšímu výkonu. Ještě děsivější praktikou však byla tzv. „soutěž vytrvalosti“, ve které byli mladí válečníci bičováni před oltářem ve svatyni Artemis Orthia. Původně šlo o náboženský rituál a zkoušku odvahy a odolnosti chlapců vůči bolesti. Jenže poté, co se Sparta dostala pod kontrolu Římské říše, se z toho stala forma zábavy pro turisty.
Spartská společnost nezakazovala romantické vztahy a lásku, ale manželství a výchova dětí podléhala určitým vládním a kulturním omezením. Stát vydal doporučení, aby se muži ženili až ve 30 letech, zatímco ženy se mohly vdávat již ve 20. Muži však většinou doporučení stejně dodržovali, jelikož všichni spartští muži museli bydlet do 30 let ve vojenských kasárnách. Válečníky v záloze pak museli spartští muži zůstat až do svých 60 let.
Úvodní foto: Profimedia
Zdroje: DocumentaryTube, DailyHistory