
Roland Orzabal a Carl Smith společně tvoří jednu z nejikoničtějších popových skupin 80. a začátku 90. let, tedy Tears For Fears. Jejich skladby Shout, Everybody Wants To Rule The World nebo Sowing The Seeds Of Love patří k tomu vůbec nejlepšímu, co v britské populární hudbě té doby vzniklo, a Tears For Fears byli skutečné hvězdy první velikosti. Roland a Carl však měli v 90. letech i období "tiché domácnosti", kdy desky pod jménem jejich skupiny vydával (neúspěšně) pouze ten první z nich, druhý pak měl (neúspěšnou) sólovou kariéru. Začátkem nového milénia se však dali dohromady a světu to oznámili deskou s příznačným názvem Everybody Loves A Happy Ending. I od té doby však už uplynulo dlouhých osmnáct let! Všechny jejich fanoušky proto potěšila zpráva, že se nad nimi natrvalo nezavřela voda a na letošní únor chystají novou desku. Ta vyjde pod jménem The Tipping Point, přičemž už dříve vydali stejnojmenný singl. Ten nyní následoval nový singl Break The Man.
S nadsázkou lze říci, že čím byli Tears For Fears pro britskou hudební scénu 80. let, tím jsou brightonští Metronomy pro minulou dekádu. Zejména od alba The English Riviera z roku 2011, za které získali i prestižní cenu Mercury, jsou vzývaní jako jedna z nejzajímavějších britských skupin, jejíž tvorba v sobě mísí popovou přístupnost, chytré texty a neotřelé zvukové experimenty. A tuhle pozici si od té doby drží i na svých dalších albech. Jejich letošní nové album by pod jménem Small World mělo vyjít ještě v první polovině roku, pravděpodobně v dubnu. Název má přímo odkazovat na pandemii covid-19 a jako první singl z desky vyšla už na podzim skladba s příznačným názvem It's Good To Be Back, ke kterému skupina natočila i rozšafné video.
Velkými hvězdami britské, tentokrát však spíše alternativní, scény se v předešlém desetiletí stala i trojice z Leedsu, která vystupuje pod jménem alt-J. Na přední stránky časopisů se dostali krátce po vydání svého debutového alba An Awesome Wave z roku 2012 také zásluhou toho, že se v několika rozhovorech za jejich velkou fanynku prohlašovala Miley Cyrus. Ve skladbě Hunger Of The Pine ze zmíněné desky totiž alt-J vysamplovali kousek její písně 4×4 a ta, místo aby skupině začala vyhrožovat soudy, což by asi leckdo čekal, chytře začala skladbu sama promovat. Naposled o sobě dali alt-J albem vědět v roce 2017, očekávaná novinka, která má vyjít ještě v únoru pod jménem The Dream, bude jejich čtvrtou deskou. V loňském roce ji předznamenaly tři singly – Get Better, U&Me a Hard Drive Gold. Přičemž hlavně ten první potěší všechny, kdo pamatují počítačové hry, tzv. adventury, z počátku 90. let.
Jestli chcete vidět "girl power" v akci, koukněte se níže na nové video ke skladbě New Shapes, které na konci loňského roku vydala britská zpěvačka a rapperka Charli XCX s hostujícími kolegyněmi Christine And The Queens a Caroline Polachek z americké skupiny Chairlift. Strhující klip k nabušené skladbě, která zvukově i vizuálně odkazuje na osmdesátky, byl prvním poslem nové desky s názvem Crash, kterou Charli XCX (vlastním jménem Charlotte Emma Aitchison) plánuje vydat v březnu letošního roku. První vlaštovkou z desky byl temnější singl a klip ke skladbě Good Ones. Sama Charli prohlásila, že se na novém albu chce vydat hudebně trochu jinou cestou a hyperpop, jemuž věnovala svoje předešlá alba, chce nahradit hudbou inspirovanou právě osmdesátkovým popem a estetikou a tématy, jež sama nazývá "femme fatale power". Mezi přímé vzory svého alba pak zařadila hudebníky jako jsou Cindy Lauper, Sister Sledge, Steve Vai, Serge Gainsbourg nebo Janet Jackson.
Přestože by si to řada fanoušků nejspíš přála, americký kytarista, zpěvák, skladatel, producent a někdejší čalouník Jack White už nejspíš nikdy neobnoví svoji kapelu The White Stripes, kterou založil a provozoval se svojí ženou Meg, jíž ovšem vydával za svoji sestru. Momentálně je plně pohlcen pokračováním svojí sólové kariéry, která se v letošním roce rozroste hned o další dva kousky. Plánuje totiž vydat hned dvě alba současně. První, nazvané Fear Of The Dawn, má obsahovat hlavně hlučný rock, vyjít začátkem dubna a vztahuje se k němu i před dvěma měsíci vydaný singlTaking Me Back. Uprostřed prázdnin pak plánuje vydat druhé album, které ponese název Entering Heaven Alive, a to má pro změnu obsahovat výhradně akustickou a převážně jemnou hudbu. Přesně v duchu jeho aktuálního nového singlu Love Is Selfish, který bude na desce také. K oběma deskám pak na rok 2022 plánuje velké koncertní turné. Tak doufejme, že covid dovolí, aby zavítal i do Evropy a snad opět také do Česka.
Je to dost možná jeden z nejočekávanějších debutů současné britské scény. Britská dvojice Wet Leg, kterou tvoří dvě dívky z The Isle of Wight, Rhian Teasdale a Hester Chambers, si v loňském roce získala velkou proslulost zejména svým singlem Chaise Lounge, který dokonce bodoval v horní dvacítce americké singlové hitparády. Velmi úspěšně na něj pak navázala i druhým singlem Wet Dream. Už v dubnu se pak dočkáme i celého debutu, který ponese pouze jméno kapely, a jeho vydavatelem bude vlivný label Domino Records, na kterém vydávají svůj materiál i Hot Chip, My Bloody Valentine, The Kills nebo The Arctic Monkeys.
Jak vypadá klubové scéna v éře covid-19? Podle islandské hudebnice a vizionářky Björk tak, že je hudba relativně pomalá a "v deset hodin už jsou všichni doma". Takový má být popis i desátého alba Björk, která vyjde v letošním roce, zatím nemá jméno a celé vzniklo během lockdownu. Album dokonce zatím nemá ani datum vydání, ale vzhledem k tomu, že na letošní květen hudebnice naplánovala a ohlásila velkou taneční party v pařížském Centre Pompidou-Metz, lze usuzovat, že se bude jednat o cosi jako křest nové desky. V každém případě jsme zvědavi, protože novou hudbu Björk nevydala už pět let od svého zatím posledního alba Utopia.
Poslední album amerického rappera Kendricka Lamara, které vydal v roce 2017 pod názvem Damn, vyhrálo nejen Grammy, ale dokonce i Pulitzera, což bylo vůbec poprvé v historii, kdy tuto cenu získalo album mimo jazz a klasickou hudbu. Je tedy jasné, že má tento umělec na co navazovat a že si s novou deskou dává trochu načas. Zasloužený rozruch sice vzbudil i jeho soundtrack ke komiksové adaptaci Black Panther z roku 2018, ten však za řadovou desku považovat nelze. Jsme proto velmi zvědaví na jeho chystané album, které byl tento letos čtyřiatřicetiletý hudebník měl vydat.
Tahle zpráva proběhla hudebními médii už v závěru loňského roku. Thom Yorke a Jonny Greenwood ze skupiny Radiohead se rozhodli založit si vedlejší projekt. Do něj přizvali ještě jazzového bubeníka Toma Skinnera ze skupiny Sons Of Kemet a pojmenovali se The Smile. Tedy názvem, pod kterým krátce ze začátku vystupovala skupina, již později celý svět poznal pod jménem The Queen (ve skutečnosti si však trojice jméno vypůjčila z básně anglického básníka Teda Hughese). Společně na letošní rok připravují svoje první album, nad jehož nahráváním dohlíží i stálý spolupracovník Radiohead, producent Nigel Godrich. Greenwood prozradil, že skupina vznikla z jeho touhy opět spolupracovat s Yorkem, ale vzhledem k pandemii nebyl na plnou práci Radiohead nějak čas ani prostor. Venku je zatím z desky první skladba, pojmenovaná You Will Never Work In Television Again, z níž je zřejmé i to, co prohlašují sami hudebníci, a to že se hudebně a zvukově kapela hlásí k protopunku, tedy žánru a skupinám jako The Stooges, New York Dolls nebo MC5, které inspirovaly pozdější punkové hnutí.
O tom, že by anglická kultovní skupina The Cure měla vydat novou desku, se mluví už hezkých pár let. Ostatně zatím poslední desku 4:13 Dream vydala parta pod vedením Roberta Smithe v roce 2008. A od té doby se jejich činnost zaměřuje výhradně na koncertování a taky občasné hostování Smithe s jinými kapelami jako před lety Crystal Castles nebo aktuálně Chvrches a Gorillaz. V roce 2022 to ale má být jinak. The Cure ohlásili nové evropské turné a Smith se nechal na konci loňského roku slyšet, že skupina natočila a dokončila nové album, o kterém však neprozradil žádné další detaily vyjma toho, že vyjde v roce 2022 a že je jeho stopáž 67 minut. Tak uvidíme, jestli Robert tentokrát nekecá.
Foto: The Cure

