Období starověkého Říma trvalo od založení republiky až do pádu impéria přes tisíc let. Často bývá starověký Řím vykreslován jako ráj prostituce, zvrácených sexuálních praktik a promiskuity. Je však pravdou, že za částí této neblahé pověsti může i náboženská propaganda, která přišla po pádu impéria starověkého Říma spolu s nástupem katolické církve. Bylo v zájmu církve vykreslit předkřesťanský svět jako učiněné peklo, kde znásilňování a orgie byly na denním pořádku. Ve skutečnosti měli Římané svůj vlastní morální kodex, který nazývali mos maiorum (cesta starších). Tento kodex do značné míry udával základy dobrého chování a určoval hranice i v sexuálním směru. Podle tohoto kodexu se například očekávalo, že ženy budou cudné. V psaných zákonech také byly přísně trestané sexuální delikty, kdy za znásilnění mohl být vydán rozsudek smrti. Prostitutkám a někdy i hercům či bavičům však nebyla tato právní ochrana poskytnuta. Znásilnění otroka bylo dokonce považováno pouze za trestný čin poškozování majetku vůči jeho majiteli.
Manželství bylo ve starověkém Římě dosti pokřivenou záležitostí. Ženy se vdávaly především proto, aby se řídily morálním kodexem a měly děti. Neočekávalo se, že si vdané ženy budou sex užívat, měly ho pouze jako nástroj k rozmnožování. Naproti tomu muži se i po svatbě mohli oddávat různým sexuálním hrátkám i mimo svoji ložnici. Ženy totiž musely jejich nevěru tolerovat. Muži tak mohli vesele dovádět s jinými ženami, pokud nebyly vdané, nebo chlapci, pokud dosáhli určitého věku. Nevěstince, prostitutky nebo tanečnice byly společností tolerovány. Submisivita byla určená ženám a starším mužům, muži byli za submisivitu odsuzováni a haněni jako zženštilí. Římané byli v mnoha ohledech sexuality svobodnější, než jsou lidé dnes. Navíc rozvod a další podobná soudní řízení byly velmi snadné, a to dokonce i pro ženy.
Homosexualitu tehdy nikdo nevnímal jako něco neobvyklého, ve skutečnosti neexistovalo žádné slovo, které by rozlišovalo touhu ke stejnému nebo odlišnému pohlaví. Děti byly před sexuální aktivitou chráněny, to se však netýkalo otroků, kteří byli považováni za majetek svého pána ze sexuálního i ekonomického hlediska – a to bez ohledu na věk. Římané psali o sexu ve své literatuře, dopisech, poezii a římské umění je plné obrázků, které by dnes nejspíš byly považovány za pornografické. Římané v umění neznali žádné tabu, co se týče sexu, možná i proto jejich společnost působí daleko nestoudněji, než tomu bylo doopravdy. Římané totiž svým kritikům dodali skutečně mnoho materiálu, který umožnil pošpinění jejich starověké kultury.
Úvodní obrázek: Profimedia
Zdroj: History Extra