Ranní klub
Barbara Hacsi, Miloš Pokorný
Celý playlist
Poslouchat online
Ranní klub /
Celý playlist
Ostatní

Anketa mezi českými hudebníky: Kde by právě teď chtěli hrát? A co je naučila pandemie?

Redakce
Zavolali jsme českým hudebníkům a položili jim dvě jednoduché otázky: Kde byste si teď nejraději zahráli a co vás uplynulý rok naučil. A při jejich odpovědích se člověk těžko ubrání nostalgii po časech, kdy zajít si na koncert a vidět se tam s kamarády, byla ta nejběžnější věc na světě.
16. 04. 2021


Petr Fiala (Mňága & Žďorp)

Kdyby sis teď mohl zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Úplně na rovinu říkám, že fakt nevím, protože všechny koncerty jsou skvělé. A když jsme se vloni po třech, čtyřech měsících streamování ocitli v Praze na Výstavišti na koncertě pro tisíc lidí venku, bylo to jako živá voda. Já se těším opravdu kamkoliv. Jestli budeme hrát v nějaké malé vesnici na návsi při oslavách města, na větším festivalu nebo někde v klubu, je mi to jedno. Streamování je bezvadný, protože se jeho prostřednictvím dá dojít k lidem, ale koncert, osobní setkání je nejvíc. Vidím před sebou sto tisíc obrázků, úplný kaleidoskop klubů, měst a festivalových backstage a je jedno jestli je to Lucerna Music Bar nebo vánoční Sono. Strašně se těšíme všude a hlavně bychom chtěli zase být s lidmi. Ale zrušili jsme sto nějakých dvacet koncertů a všechno přesouváme do šťastnější budoucnosti.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
To by bylo asi tak na hodinu povídání. Kromě těch věcí, které jsme se naučili prakticky a realisticky, naučili jsme se taky dvě stě našich písniček. Přehráli jsme a ještě přehrajeme úplně kompletně všechny naše desky, což by mě v životě nenapadlo. A díky tomu umíme kompletně náš repertoár. Vloni jsme udělali dvacet jedna streamů, letos děláme dalších jedenáct, už máme tři za sebou a jako náplň přehráváme celá alba anebo vybíráme pomalý písničky na akustický set. Vymýšlíme si různé způsoby, jak to udělat, abychom pokaždé zahráli něco úplně jiného. Třeba teď budeme streamovat desku Mňága: Happy End s Petrem Zelenkou coby hostem a pak třeba desku Takže dobrý s Lukášem Pavláskem, který se ji celou naučil hrát na kytaru. Je to pořád zábavný a doženou tě s tím všechny radosti i hříchy minulosti. Navíc jsme se naučili pracovat ve streamovacím prostředí, a to včetně výroby vstupenek na stream, a všechno možný, je toho mraky. Nejvíc jsme se ale naučili, že když se neposereme a dáme se dohromady, zvládneme skoro všechno. Nálada v kapele balancuje mezi štěstím, že jsme spolu a děláme, co děláme, a panikou, co bude dál.


Žofie Dařbujánová (Mydy)

Kdyby sis teď mohla zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Pravděpodobně bych vybrala Lucerna Music Bar, protože jsem tam už dlouho nebyla. Je to takové domovské prostředí, kde vím, že se vždycky potkáme všichni dohromady s kolegy i s nejbližšími fanoušky. Už mi ta naše společnost a naše komunita opravdu hodně chybí. Vůbec si netroufám odhadovat, kdy se na pódia vrátíme, ale moc se na to těším. Nějaký bookingy sem tam chodí, ale zatím se nechci zbytečně radovat.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
Jasně, že bylo co se učit. Já myslím, že nejvíc tyhle situace člověka naučí přizpůsobivosti. Nechci mluvit o konkrétních věcech a streamech, protože streamy jsme dělali už předtím, ale člověk se naučí přizpůsobit situaci. Vyzkoušeli jsme si, že v tom můžeme fungovat a je jedno, jestli nám streamy vyhovují nebo ne, víme, že si umíme poradit.


Čím se čeští hudebníci zaměstnávali během nucené pauzy? Šest statečných. Co dělají hudebníci v lockdownu


Marka Rybin (Skyline, Gaia Mesiah)

Kdyby sis teď mohla zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Úplně spontánně mě napadá třeba Majáles v Hradci Králové. Je duben a tou dobou se to vždycky rozjíždělo. Majálesy, pecka, všichni jsou natěšení… Začátek festivalový sezóny je vždycky největší jízda.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
Streamy jsem měla jenom dva, ale naučilo mě to, že přesun energie je úplně nejdůležitější věc. To znamená, že to do kamery nikdy nemůžeš dostat. Ani jsem si neuvědomovala, jaký je to luxus hrát před lidmi a přenášet vzájemně energii. A taky mít pocit nějaký sebehodnoty, že moje osobnost dokáže lidi povzbudit a nabít. To přes tu kameru prostě nevidím.


Matěj Ruppert (Monkey Business)

Kdyby sis teď mohl zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Asi první mě napadá Fléda Brno, tam to mám strašně rád. Anebo Knak v Teplicích. Flédu považuju za jeden z nejlepších klubů v České republice s naprosto fantastickou atmosférou, velice dobrou akustikou, a mám skvělé zkušenosti s tím, že jsme tam vždycky měli fantastický koncerty. Mám to tam rád, je to můj blízký klub, byť to není klub města, kde žiji, bydlím a kde jsem se narodil. Ale to je jedno. A Teplice mají podobnou věc. Tam je tak neuvěřitelně dobrá atmosféra! Je zvláštní, že jsme v tom klubu začali hrát teprve někdy před čtyřmi lety a od té doby tam hrajeme každý rok. Jeden rok jsme tam hráli dokonce dvakrát, několikrát jsme tam měli dva koncerty za sebou a byly úplně narvaný. Interiér je tam celý dřevěný a je to strašně útulný. Lidi jsou tam blízko a to je přesně druh zábavy, kterou mám nejradši a která mi v téhle době nejvíc chybí.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
Asi možná trpělivosti. Ale my jsme těch streamů zase tolik neměli, odehráli jsme dvě soukromý akce pro nějakou firmu, pak jsme měli na Mall TV streamovaný koncert a teď na neděli 18. dubna připravujeme první vlastní streamovaný koncert. A moje zkušenost je bohužel taková, že je to samozřejmě často lepší než nic, protože se člověk aspoň sejde na pódiu se milovanými kamarády a kamarádkou, ale je to prostě trochu jiný zážitek. Člověk se musí trochu zabejčit, protože nemá kontakt a zpětnou vazbu od lidí. Já jsem to zažil úplně poprvé na začátku lockdownu, kdy jsem byl hostem v Show Jana Krause. Bylo to jeho úplně první natáčení bez lidí, nebyl tam žádný divák a už tam jsem si říkal 'jejej, to je zvláštní'. Protože když člověk udělá nějaký fór nebo něco zazpívá, je zvyklý, že mu lidi zatleskají nebo na to zareagují, ať už pozitivně nebo negativně. A najednou tahle zpětná vazba chybí. A ten potlesk od lidí je za prvé opojný a za druhé ti dává na vědomí, jestli se výkon líbil a jestli je nálada koncertu fajn. Možná lidi u obrazovek monitorů tleskají, ale ty s nimi nemáš kontakt a je to smutnější.


Honza Homola (Wohnout)

Kdyby sis teď mohl zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Byl by to koncert, který není možný odehrát ze dvou důvodů – jednak kvůli lockdownu a pak kvůli tomu, že je to historický koncert. Byl by to Sázavafest, a to ještě v tom původním místě na tom ostrově ve městě Sázava nad Sázavou. To pro mě bylo z nějakého důvodu zásadní a kdybych si mohl zahrát na tomhle místě, bylo by to pro mě úplně nejvíc. Jednak je to kraj, ke kterému mám vztah, protože tu bydlím a taky jsem tu částečně vyrůstal. A pak je pro mě Sázavafest pořád symbol festivalu a nějak záhadně si na to vždycky vzpomenu. Samozřejmě za tu dobu už x-krát změnil podobu, ale mám ho pořád v mysli.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
My jsme klubová kapela, která reaguje na to, co se děje v publiku. A najednou je to všechno virtuální a my nevidíme, co ty lidi dělají, jestli žerou brambůrky a pijí kolu nebo tančí. A neumíme na to reagovat. Což nás naučilo jinému způsobu hraní. Je to něco mezi studiovým hraním a koncertním. My jsme kdysi i v Sonu nahráli studiový koncert – byl to vlastně živák bez diváků. A tohle je tomu podobný. Vlastně hraješ jakoby studiově a přitom naživo. Shodou okolností máme jeden stream příští čtvrtek, ale jelikož už to nemá ten efekt jako na jaře, tak s těmi streamy hodně šetříme. I lidi už jsou z toho unavený, furt koukat na kapelu na obrazovce… Všichni už se těší, až ji uvidí v reálu. A současně je docela těžký si zahrát stream jen jednou za čas, protože písničky se ti během pauzy zase vykouří z hlavy. Takže co stream, to se musíš sejít ve zkušebně, jednou, dvakrát a všechno to tam zase nahnat.


Adrian T. Bell

Kdyby sis teď mohl zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Třeba na festivalu Metronome, kde jsem měl před dvěma lety moc příjemný koncert v Planetáriu. A pak bych si chtěl zahrát v nějakém klubu, třeba v Café v lese. Tam je příjemné komorní prostředí, to mám rád.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
Dělal jsem jeden stream, jmenovalo se to Koncert pro pět a bylo to vlastně docela příjemný. Ale samozřejmě je to smutnější, než když se hraje před lidmi.


Prokop Holoubek (Midi Lidi)

Kdyby sis teď mohl zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Já už bych teďka chtěl hrát asi kdekoliv. Ale osobně jako DJ bych si chtěl zahrát na Besedě u Bigbítu v Tasově, kde jsem rezidentní DJ. Byl bych strašně rád, kdyby to proběhlo. A s kapelou bych si zahrál asi kdekoliv. Ale jestli klub nebo festival? Já mám strašně rád obojí. Kdyby to byl klub, byl by to Kabinet Múz v Brně, to je srdcovka. A z festivalů mám hrozně rád Letní filmovou školu. Je to dobrý kombo v tom, že je to filmový festival, kde potkám strašně moc kamarádů z různých světů, divadelních, filmových, hudebních… Ty koncerty jsou tam spíš takový bonus, nejedou jako na běžícím pásu. Každý večer je jeden koncert a je to pro lidi takový svátek a větší pařba.

Co vás jako muzikanty streamování a koncertování bez lidí naučilo?
Dělali jsme jenom jeden stream, všechny ostatní jsme odmítli. A ten byl na festivalu Pohoda, kde jsme udělali takzvaný "unplugged live". My máme velkou část nástrojů elektronických, což tedy znamenalo, že jsme mikrofony nazvučili naše elektronické bubny a ostatní nástroje, takže bylo slyšet jenom ťukání kláves a klapání, do toho naše šoupání nohama po podlaze a náš falešný zpěv. (směje se) To byl hodně speciální stream. My to jinak nemáme moc rádi, protože tam není publikum a my jsme kapela, která publikum dost potřebuje.


Thom Artway

Kdyby sis teď mohl zahrát jeden živý koncert před publikem, kde by to bylo?
Bylo by to v Kafe uprostřed v Uherském Hradišti, tam je takový vnitroblok a krásná atmoška, chybí mi to. Tam bych si teď s chutí zahrál, je to můj pravidelný koncert, dělám ho každý rok. Je to malé, intimní a je to bomba, nic podobného jsem dlouho nezažil. Zabookované to mám i na letošní srpen, těším se na to moc, ale bohužel nevím, jestli to bude moct být.

Co tě jako muzikanta streamování a koncertování bez lidí naučilo?
Když sleduju ostatní kapely, tak já jsem těch streamů moc nedělal. Dělal jsem jeden charitativní pro Paraple, a tam byla i nějaká produkce a hosté, takže tam nějací lidé přece jenom byli. Ale cítil jsem se u toho divně, protože tam klasické publikum chybělo. A možná i proto málo streamujeme, moc nás to nebaví.



Titulní foto: Monkey Business / Matěj Třasák

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM