Sunday Night Cream
Radek Honc
Celý playlist
Poslouchat online
Sunday Night Cream /
Celý playlist
Ostatní

Amelie Siba: Mé texty vycházejí z deníku. V češtině psát neumím

Redakce
Do studia Večerní show přišla čerstvá držitelka ceny české hudební kritiky Apollo. Vlado a Radek ji důkladně vyzpovídali.
23. 03. 2021


Radek: Jak se ti líbí ta cena samotná, skulptura do Maxima Velčovského?

Amelie: Je hodně těžká. Takže mi ji nosili kamarádi. (smích)

Vlado: Amelie hned prvními okamžiky, co tu s námi je, dosáhla dalšího prvenství. Je totiž nejmladším hudebním hostem, kterého jsme kdy měli ve studiu. A jelikož u žen se věk neprozrazuje, tak ho neprozradím ani já. Ale je neuvěřitelné, čeho jsi ve svém věku už dosáhla. Kromě toho, že už máš jednu cenu v kapse, na další jsi nominovaná, konkrétně na hudební ceny Anděl, ve kterých ti samozřejmě budeme držet palce, ale když jsem zmiňoval, jak mladá jsi, tak kdy jsi začala s muzikou?
Amelie: Když mi bylo osm, tak jsem měla chodit na kytaru, ale vůbec se mi na lekce chodit nechtělo, a tak to za mě dochodil můj táta. No a když mi pak bylo dvanáct, tak v televizi začali dávat Československo Hledá SuperStar a já si tenkrát říkala wow, já chci taky někde zpívat Lanu Del Rey. No, a tak jsem se šla zeptat táty, jestli by od ní nezahrál Video Games. A on, že vůbec, ať se to naučím sama! (smích) Prostě mi vracel, že na tu kytaru tenkrát musel chodit místo mě. Tak jsem si vzala kytaru a naučila se tři akordy, který ti na písničku Video Games stačí. S tím jsem pak jela na tábor, kde se samozřejmě hrají táborový songy a tam skoro všichni hráli na kytaru, ale fakt dobře, a já si tam dokola furt jela jen: "Swinging in the backyard…" (text písně Video Games, pozn. autora). No, moc jsem tam neperlila. (smích) Ale vlastně s těmi prvními akordy jsem složila svojí první zamilovanou písníčku, protože jsem na tom táboře potkala i svojí první lásku. Takže všechno to u mě začalo těmihle zamilovanými balalajkami. To je celý příběh.

Vlado: Upřímně. S tvojí dnešní tvorbou si tě v SuperStar neumím představit.
Amelie: Já si tam sebe sama asi taky neumím představit.

Radek: Takže už tě to pustilo?
Amelie: Já se na SuperStar dívala odmalička. Je to taková moje guilty pleasure, ale posledních pár řád jsem neviděla, protože doma nemám televizi.

Radek: Na kytaru teda hraješ zhruba šest let, ale musíš mít obrovský talent, protože vedle tebe na cenu Apollo byli nominováni třeba Dukla, Tata Bojs, Povodí Ohře, Květy nebo Lenka Dusilová a ti začínali u táborových ohňů třeba před třiceti lety a ty sis je namazala na chleba. Takže ještě jednou velká gratulace. Jak jsi se vlastně cítila vedle takových jmen? Byl to pro tebe nervák?
Amelie: Nervák to nebyl, protože jsem se dost těšila, že se s nimi všemi potkám. Těšila jsem se, že budu konečně ve společnosti muzikantů a bylo to, jako bychom byli společně na nějakém koncertu. Udělalo mi to hroznou radost. Všichni se ke mně chovali opravdu kamarádsky a bylo krásný být toho všeho součástí. Vlastně jsem to tam vůbec nevnímala, jako soutěž a celý si to jen užívala a v závěru jsem se ani nesoustředila na samotný vyhlášení. Prostě si jen užívala, že jsem na koncertě mezi lidmi a všichni byli fakt úžasný.

Vlado: Ten slavnostní večer v Roxy proběhl už pár dní dozadu a předpokládám, že na místě jsi z vítězství měla obrovskou radost. Jak se na to celé díváš takhle s odstupem?
Amelie: V ten den jsem z toho byla dost vytěkaná. Já vím, že to říká každý, kdo vyhraje. Ale opravdu jsem to nečekala. Prostě jsem si říkala, že si tam jen půjdu zahrát a užiji si to. A vůbec jsem nečekala, co přijde pak. Druhý den to na mě hrozně padlo a ani jsem se nechtěla dívat na telefon. Říkala jsem si, co se jako přes noc změnilo?

Radek: No změnilo se dost. Dvanáct hudebních publicistů vybrali tvé album jako nejlepší za loňský rok.
Amelie: Já si toho samozřejmě hrozně vážím. No a teď zpětně, když trochu dozrál čas, tak jsem ráda za to, že se o mně dozvěděli lidi, kteří by na mě normálně nenarazili. Je to hezký pocit.

Amelie Apollo Michal Čížek.jpg

Amelie Siba se svou cenou Apollo. Foto: Michal Čížek / Ceny Apollo


Vlado: Kdo jsou vlastně tvoji hudební vzory? Ať už český nebo zahraniční. Koho teď posloucháš?

Amelie: Vzor je možná něco jiného než to, co poslouchám, ale mám to asi stejný. Napadá mě Hope Sandoval nebo taky Arlo Parks mě baví. Je toho samozřejmě víc, ale teď mě nenapadá, koho bych ještě řekla. (smích)

Vlado: Ty ses rozhodla zpívat anglicky a musím říct, že na svůj věk máš skvělou angličtinu. Kde jsi k ní přišla? Žila si třeba chvíli v zahraničí?
Amelie: Já ne. Můj táta vyrůstal v Anglii, i když doma na mě anglicky nemluvil, tak jsme tam jezdili na Vánoce a za babičkou a za zbytkem rodiny. Tak to byl určitě první impuls, ale nejvíc jsem se naučila asi ze seriálů.

Vlado: Tak to musíš mít dobrý ucho.
Amelie: No spíš velkou závislost na seriálech. (smích)

Vlado: No a přemýšlela jsi někdy nad písničkou v češtině?
Amelie: V počítači nějaký písně v češtině mám, ale přijde mi, že v češtině neumím dost dobře psát. Zní mi to, jako bych to řekla moc narovinu a když to pak slyším, tak si nejsem jistá, jestli o tomhle chci psát. Ale pak to napíšu v angličtině a je to v pohodě.

Vlado: Ono je fakt, že slovo "love" zní líp než "láska".
Amelie: Mně přijde, že nějaký lidi to v češtině umí napsat dobře. Jenom mně to nějak nejde. Mně přijde, že v češtině zním hrozně cheesy.

Radek: Možná se to celkově týká současné mladé generace, že jim angličtina naskakuje přirozenější formou než čeština. Protože z tvé generace hudebníků nejsi první, od koho to slyším. Možná na jednu stranu škoda, ale jestli se tak cítíš líp, tak proč ne.
Vlado: Ono je to vlastně i pragmatický, protože se ti tak můžou otevřít dveře do světa.
Amelie: Jasný, ale zároveň bych to nebrala tak, že když člověk píše v češtině, tak se jeho muzika jinam už nedostane. Já si třeba často pouštím cizí věci, co nejsou v angličtině a líbí se mi to, i když tomu nerozumím. A vlastně mi přijde, že je škoda omezovat se jen na českou scénu, jen proto, že tomu nikde jinde nerozumí. Kdybych uměla psát texty v češtině, tak to určitě dělám.

Radek: A vyjadřuješ se i jinak? Mám na mysli třeba poezii, nějaké články. Nebo píšeš jen texty pro své písně?
Amelie: Píšu si deník. (smích) Píšu si celkově své myšlenky. Zápisy z celého dne. Donedávna jsem to dělala opravdu intenzivně, ale teď jsem s tím trochu přestala. Ale každý den jsem si do deníku psala nějaké texty, co mě napadly. A pak jsem si z toho určité části vystřihla a překlopila je do angličtiny, kde to pro mě bylo víc tvaroslovnější. K tomuhle způsobu psaní textů se určitě chci vrátit, ale poslední dobou jsem psala do počítače a k tomu si pak rovnou vzala kytaru a začala si anglicky něco broukat. A občas se z toho něco stane a přirozeně to vznikne. A občas to je z češtiny do angličtiny a někdy rovnou anglicky, ale vše spontánní.

Vlado: Spousta médií o tobě mluví, jako o nové královně české alternativní scény.
Amelie: Cože? (smích)

Radek: No já jsem zase četl, že takhle suverénní debutová deska – takhle mladého hudebníka – tady léta nebyla.
Vlado: Jak se ti to poslouchá? Královna české alternativní scény?
Amelie: Mně se teď hrozně zvedá ego. (smích) Dělám si samozřejmě srandu. Vlastně jsem z toho nervózní, protože nevím, jak na to reagovat. To je jako, když někdo řekne, že ti to sluší, tak je taky těžký říct: "Díky, já vím." (smích) Je to pro mě divný. Já se tak nevidím a vlastně mam úplně stejný problémy, jako jsem měla půl roku nazpět. Ale je fakt, že potěší, když mě někdo nazve královnou. (smích)

Radek: Máš říct "Já vím."
Amelie: A polib mi boty. (smích)

Vlado: Já se ještě vrátím k tvé loňské desce Die My Hair a cenám Apollo. Když jsem koukal na ta nominovaná alba, tak mi přijde, že drtivá většina z nich má docela melancholickou náladu. Vlastně jediné opravdu pozitivní album je Jedna Nula od Tata Bojs. A všechny ty desky vznikaly i v dost melancholickém roce, který byl ovlivněný pandemií, a tak mě napadlo, jestli tě pandemie tou náladou ovlivnila nebo bys stejnou desku napsala i v kterýkoli jiný rok?
Amelie: Všechny písničky vznikly vlastně už před Covidem. Na začátku prvního lockdownu jsem desku už jen dodělávala a ta celá situace mi vlastně spíš pomohla, protože jsem díky tomu měla na dokončení alba dost času. Brala jsem to tak, že si odpočinu a do toho si budu dodělávat písničky. Takže pandemie ovlivnila desku pozitivně. A vlastně si nemyslím, že by pandemie takový vliv na atmosféru jejich tvorby. I když samozřejmě nemůžu mluvit za ostatní. Ale tu atmosféru už má každý v sobě vloženou nebo jí prostě přirozeně cítí.

Vlado: Taky jsem slyšel, že EP, které teď plánuješ vydat, bude znít jinak než tvoje loňská deska, a že se chystáš žánrově odbočit. A taky, že už mělo být od ledna venku.
Amelie: Já doufám, že si lidí teď nemyslí, že začnu dělat třeba techno. (smích) Ale bude trochu popovější. Myslím, že to bude víc trsací. Ale nechci nic slibovat, protože pak furt slyším, že už to dávno mělo být venku. (smích)

Radek: Na druhou stranu slibem nezarmoutíš.
Amelie: Ale zklameš.

Vlado: Tak pojďme neslibovat a jen tak teoreticky nastřelit, kdy by mohlo tvé EP vyjít?
Amelie: Do pár týdnů by to mělo být venku. Už je to celé hotové.

Radek: Já zase někde četl, že tvoje loňská deska je srozumitelná jak pro starší ctitele folku, tak i pro mladší uživatele Instagramu. Pro mě to vychází, že pro mě ta deska není, protože nejsem ani jedno, ani druhý. Mám teda čekat na to EP, který bude hopsací?
Amelie: Do té doby můžeš poslouchat moji desku a mně aspoň přibude nějaké přehrání. (smích) Myslím, že nové EP bude dobrý pro každého, že si v tom každý něco najde. Já bych to vlastně nechtěla vyloženě na někoho cílit a nikdy jsem to nedělala. Stačí, že se najde někdo, kdo s tím ztotožní. Že je někde třeba nějaká holka, která si při poslechu řekne "Ježiš, tohle se mi přesně taky teď děje". A taky se mi stává, že třeba u kamarádů, kterým se moje muzika moc nelíbí, tak se to ale dost líbí jejich maminkám. Což dokazuje, že vlastně já vůbec nemám kontrolu nad tím, koho moje muzika osloví, a tak se ani nesnažím to na někoho cílit. Prostě jen doufám, že toho někoho osloví.

Vlado: A jak se těšíš na festival Colours of Ostrava? Ty jsi tam měla hrát už loni, ale z pochopitelných důvodů to nevyšlo a jsi ohlášená na letošek, i když i letos je to nejisté. Ale ptám se tě na to proto, že žánr, ve kterém jsi nahrála své album, tak není úplně festivalový. Tak jestli se nebojíš takhle velkých podií?
Amelie: Moc jsem nad tím nepřemýšlela, ale už jsem tuhle otázku dostala. Určitě to pro mě bude strašně velká změna. Nikdy jsem vlastně na takovém festivalu nehrála a ani vlastně nebyla. Jednou jsem byla na festivalu Povaleč, ale to byla spíš náhoda a ani jako návštěvník jsem se tam moc necítila. Jsem spíš taková klidová osoba. Ale co se hraní týče, tak jestli Colours letos vyjdou, jako že se modlím, aby jo, tak si můžu připravit vystoupení přímo na tuhle událost, které bude víc přizpůsobený velkému publiku a myslím, že se to dá zvládnout. Když se občas dívám na videa z festivalů, kde taky hrají interpretky, které před sebou mají obrovský dav a jen tak tam stroze postávají, tak si říkám, že mi to taky snad půjde.

Amelie bw Apollo Michal Čížek.jpg

Amelie na podiu cen Apollo. Foto: Michal Čížek / Ceny Apollo

Vlado: Je pravda, že festivaly objíždí spoustu "intimních" interpretů. Jen u tebe jsem si říkal, že tvoje první EP It Was Nice To Meet You vyšlo ke konci roku 2019, tak kolik živých koncertů jsi díky současným událostem vlastně stihla zahrát?
Amelie: To EP vyšlo už v létě 2019, takže tam nějaká doba na koncerty byla. Na koncertech jsem hrála pár svých starších písniček a pak věci z EP It Was Nice To Meet You, takže jsem hrála na dost takhle maličkých koncertech, kde to všechno začalo. I před prvním EP jsem měla pár koncertů, ale to byly spíš studentské akce, které pořádali mý kamarádi a zvali si mě tam. Pamatuji si, že jsem tam přišla a většina lidí koncert ani neposlouchala. (smích) Tak jsem si v duchu vždycky říkala "Super. Moje muzika nikoho nezajímá." (smích) Ale pak se to nějak nabalilo a začalo to být super. A vlastně bylo super i to, že když loni skončil první lockdown, tak mi akorát vyšlo album a já si ho i stihla pokřtít.

Radek: Uvažuješ třeba o nějaké doprovodné kapele?
Amelie: Ta představa je pro mě moc hezká, ale přiznám, že jsem typ, co má rád věci pod kontrolou a nejsem si jistá, jestli jsem na kapelu připravená. Nejdřív se chci naučit pracovat sama sebou. Protože někdy mám furt momenty, kdy si nejsem jistá, že lidi moje koncerty baví. Já vždycky hrozně řeším, když vidím, že si někdo na mým koncertě povídá a neposlouchá. (smích)

Vlado: My ti do budoucna budeme samozřejmě moc držet palce ať rok 2021 vyjde podle tvých představ a až budeš vydávat nové EP, tak nám určitě dej vědět.
Radek: Ještě jednou gratulujeme k ceně Apollo a bylo nám potěšením.

Amelie: Děkuji moc.

Amelie live Apollo Michal Čížek.jpg

Amelie Siba živě. Foto: Michal Čížek / Ceny Apollo


Titulní foto: Expres FM

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM