Je lechtání nebezpečné? Někteří odborníci důrazně odrazují od lechtání vašich ratolestí

Díky lechtání často slyšíte od dětí ty nejrozkošnější výkřiky smíchu. Ačkoliv je lechtání běžnou formou dovádění rodičů a jejich dětí, někteří odborníci zastávají názor, že jde spíš o jakousi formu mučení, která může být pro dítě nevítaná nebo matoucí. Kdy se podle odborníků z lechtání stává „mučení“?

Většina dětí se v reakci na lechtání chichotá, to však nemusí nutně znamenat, že si daný okamžik skutečně užívají. Smích při lechtání je totiž automatická reakce těla, podobně jako je kýchání. Pro mnoho dětí tak může být ve skutečnosti lechtání nepříjemné, v krajních případech dokonce bolestivé. Výzkum obličejových vzorů ukazuje, že lidé vyjadřují bolest, i když se smějí. V různých obdobích historie bylo lechtání dokonce skutečně používané jako trest. Zatímco starší děti se mohou o své pocity již podělit, u batolat je třeba, aby rodiče rozpoznali hranici mezi tím, kdy je lechtání ještě zábavné a kdy se pro batole stává skutečně nepříjemným. Podle odborníků by lidé své ratolesti měli přestat lechtat, pokud děti začnou krčit nos, zvedat horní ret, nebo začnou vykazovat jiné známky nepohodlí, začnou hlasitě protestovat, vztekle křičet nebo dokonce plakat. Pokud batole lechtání baví, měli by pak rodiče používat lehký, hravý dotek a dělat přestávky, aby se přesvědčili, zda chce dítě ve hře pokračovat.

Dopad lechtání na tělesnou autonomii

Kromě toho, že se lechtání dítěti nemusí líbit, může mít podle odborníků i neblahý vliv na tělesnou autonomii. Ačkoliv představa, že by hravé lechtání mohlo mít psychologické důsledky, se jeví jako směšná, některé výzkumy to naznačují. Rodiče mají odpovědnost své děti učit od velmi raného věku o tělesné autonomii – myšlence, že pouze dítě má kontrolu nad svým vlastním tělem. Pokud tedy rodiče dovolí, aby dítě přijímalo nepříjemné dotyky od rodinných příslušníků, může pro něj být v budoucnu podle odborníků problém vzdorovat nechtěným dotykům či ohlásit násilnou situaci. Od velmi raného věku se dá v dětech budovat respektování fyzických hranic. Tento princip neplatí jen ohledně lechtání, děti by se nikdy neměly nutit ani do objímání, líbání či jiných fyzických projevů, pokud jim to zkrátka není příjemné. Nechat batolata, aby se sama rozhodla, zda se jim líbí nebo nelíbí, když je někdo lechtá, pomáhá rozvíjet jejich výkonné funkce a další dovednosti.

Neškodný smích a fyzický kontakt

Smích může být skutečně tím nejlepším lékem na stupňující se záchvat vzteku nebo na nepříjemné okamžiky. Existují daleko lepší způsoby, jak dítě rozveselit, aniž by ho rodiče lechtali. V rámci jedné studie, která zkoumala účinky humorných situací na budování dovedností, výzkumníci přehnaně předstírali podráždění, což se setkalo u 18 měsíčních dětí s upřímným smíchem. Podobný úspěch slavily i roky prověřené hloupé obličeje nebo otřepané vtipy. Důležitý je ale i fyzický kontakt mezi rodičem a dítětem. Je to hlavní způsob neverbální komunikace, pomáhá regulovat emoce dětí a je spojen s pozdějším sebevědomím a životní spokojeností. Ideálním je například společné čtení, kdy se rodič zeptá svého dítěte, zda si chce sednout na klín a přečíst pohádku, ať už čte rodič dítěti, nebo je tomu naopak. Pochopitelně jsou v pořádku i objetí, hlazení nebo např. masáž, pokud je tato forma kontaktu dítěti příjemná.

Zdroje: tandfonline.com, sciencedirect.com, academic.oup.com, brightside.me
Úvodní foto: Profimedia
Foto v textu: Pexels