První držitelka Nobelovy ceny míru se narodila v Praze: Neúnavná pacifistka Bertha von Suttner předběhla svou dobu

Bertha von Suttner byla česko-rakouskou spisovatelkou, pacifistkou, která stála i u zrodu mezinárodního soudu v Haagu. Pocházela ze starobylého českého šlechtického rodu. Během svého života se pohybovala mezi šlechtou, ale i v lazaretech, kde viděla utrpení války, proti kterému se rozhodla aktivně vystupovat. Kvůli svému pacifismu se setkala se posměšky i obdivem. Vždy si ale šla za svým cílem, v pracovním i osobním životě.

Nedostatečně urozená

Bertha von Suttner rozená hraběnka Kinská ze Vchynic a Tetova se narodila v roce 1843 v Praze. Její otec Josef Kinský byl důstojníkem rakouské armády a pocházel z jedné z nejstarších českých šlechtických rodin. Matka Sofie rozená von Körner naproti tomu byla neurozeného původu. Kvůli tomu jí rodina nikdy plně nepřijala. Bertha s matkou nějaký čas ještě pobývaly v Praze v rodinném paláci na Staroměstském náměstí. Po smrti otce byly ale vztahy v rodině natolik pošramocené, že se Sofie s Berthou raději uchýlily do Brna. Tam pobývaly u otcova přítele, rakouského šlechtice a pozdějšího poslance rakouské Říšské rady, Ernesta Egona von Fürstenberg. O Berthu zde bylo dobře postaráno a získala kvalitní vzdělání. Nenavštěvovala sice veřejné školy, ale přístup k rozsáhlé knihovně a výuka, které se ji dostávalo od guvernantek, jí poskytly dostatek podnětů k rozšíření intelektuálních obzorů. Od dětství projevovala zájem o studium cizích jazyků, hudby a umění. Kromě češtiny a němčiny ovládala i francouzštinu, italštinu a angličtinu. Její matka však měla sklony k dekadenci a mezitím v různých hernách utrácela dědictví a nevelkou apanáž, kterou dostávala od rodiny Kinských.

Setkání s mladším Arthurem

Roku 1856 se Bertha s matkou odstěhovaly k tetě do Vídně. Nadaná dívka tu našla intelektuální spřízněnou duši v sestřenici Elvíře. Ta Berthu seznámila s literaturou a filozofií. V roce 1873 již z dědictví po otci nezbylo téměř nic. Matka původně chtěla, aby z Berthy byla zpěvačka. Když se ale ukázalo, že z profesionální hudební kariéry nebude nic, začala pracovat jako guvernantka v rodině velkoprůmyslníka Karla von Suttnera, kde vyučovala jeho čtyři dcery hudbě a jazykům. Seznámila se zde i s benjamínkem rodiny, o sedm let mladším Arturem. Oba se do sebe zamilovali. V tehdejší vyšší společnosti byl takový věkový rozdíl v neprospěch partnera nemyslitelný. Proti jejich vztahu se tak postavili oba Arthurovi rodiče.

Nobel a Kavkaz

V roce 1876 jí matka jejího milého zajistila práci v Paříži. Záměrem bylo dostat ji co nejdále od Arthura. Bertha tu dva týdny pracovala jako osobní sekretářka Alfreda Nobela. Během této krátké doby k sobě našli cestu a měli pro sebe jen slova chvály a obdivu. V kontaktu zůstávali i v následujících letech. Bertha s Arthurem se po jejím návratu do Vídně tajně vzali i proti vůli jeho rodičů. Ti Arthura vydědili. Mladý pár odjel bez prostředků na Kavkaz. Pobýval tam u Berthiny přítelkyně kněžny Jekatěriny Dadiani von Mingrelien. Pár se živil různými způsoby. Arthur se jako žurnalista a spisovatel, Bertha jako učitelka ve šlechtických rodinách. Začala také působit jako dopisovatelka pro rakouské noviny. Oba také pracovali  ve vojenských lazaretech během rusko-turecké války. Utrpení, které zde spatřili na vlastní oči, v Berthě zanechalo hluboký dojem. Měla pocit, že se s tím musí něco udělat. Tady se začal rodit její pacifismus.

Mírový dialog mezi národy

Do Evropy se vrátila jako známá osobnost vystupující jako pacifistka. V roce 1885, po návratu do Vídně, došlo k urovnání vztahů s rodinou von Suttnerových. V roce 1889 Bertha vydala román Die Waffen nieder!, který v češtině vyšel pod názvem Odzbrojte! Vyzývá v něm k odzbrojení a mírovému dialogu mezi národy. V češtině kniha vyšla z podnětu Vojty Náprstka, přijata byla rozporuplně, podobně tomu bylo i v Rakousku. Kritici ji hodnotili jako naivní. Ve světle vzrůstajícího národnostního napětí v rakouské monarchii, byly myšlenky považovány za utopistické. Je paradoxní, že v její rodné Praze i ve Vídni, ve které strávila většinu života, byly její myšlenky zesměšňovány. Bertha se však dál neúnavně podílela na organizaci mírových konferencí a kongresů, na kterých i vystupovala. V roce 1899 to byla Haagská mírová konference, na základě které vznikl Mezinárodní rozhodčí soud v Haagu. Ten funguje dodnes.

Odchod na prahu války

V roce 1902 zemřel Arthur, Bertha pokračovala ve svém úsilí dál. O tři roky později se stala první ženou, která za svou činnost v oblasti porozumění mezi národy získala Nobelovu cenu míru. Mezi její obdivovatele se řadil i Karel May, kterého inspirovala k vytvoření archetypu moudré emancipované indiánské ženy, se kterou se můžeme setkat v jeho dobrodružných románech. Svým pacifistickým a kosmopolitním viděním světa předběhla svou dobu. Její myšlenky však bohužel nenašly naplnění. Bertha von Suttner zemřela 21. června 1914. O měsíc později vypukla první světová válka, ve své době nejkrvavější konflikt v dějinách.

Zdroje: FIALA, Václav. Vídeň: literární toulky dunajskou metropolí. 1. vyd. Praha: ASPI, 2004. 505 s. Literární toulky. ISBN 80-7357-056-4, upol.cz, encyklopedie.brna.cz, hamelika.cz, wikipedia.org