Účastník Woodstocku, držitel Grammy a obyvatel Rock'n'rollové síně slávy: Neil Young slaví osmdesátiny

Před 80 lety se v Torontu narodil chlapec, který měl už od dětství o poznání složitější život než většina jeho vrstevníků, protože prodělal obrnu a trpěl epilepsií. S nepřízní osudu se rozhodl poprat a obrovským pomocníkem mu v tom byla láska k hudbě.

Cinnamon Girl (1969)

Ve dvaceti letech se přesunul z Toronta do Kalifornie. Nejprve hrál s kapelou Buffalo Springfield, se kterou prorazil v polovině šedesátých let a napsal první úspěšné písně jako Mr. Soul nebo Broken Arrow. Po několika letech se ale rozešli kvůli odlišné představě o tvorbě a Neil začal znovu, tentokrát s kapelou Crazy Horse. S bývalými členy Buffalo Springfield se ale později ještě několikrát znovu setkal – při společných projektech i vzpomínkových vystoupeních, První společné album s Crazy Horse nazvané Everybody Knows This Is Nowhere přineslo drsný, kytarově nabitý zvuk. Je na něm i skladba Cinnamon Girl, kterou napsal za jediné odpoledne a v hlavě ji prý slyšel úplně celou ještě před tím, než ji nahrál. Šlo o jednoduchý text o dívce, kterou miluje, v kombinaci s těžkým kytarovým riffem. A právě díky tomuto spojení začali fanoušci Youngovu tvorbu bezpečně poznávat.

Down By The River (1969)

Ve stejné době vznikla i píseň, kterou Neil složil, když ležel doma v posteli s horečkou. Na desce se z ní stala devítiminutová jízda plná napětí a pomalého dusna. Nešlo o klasický hit, ale o ukázku, jak dokáže z pouhých tří akordů udělat drama. Když ji hraje naživo, zní prý pokaždé jinak.

After The Gold Rush (1970)

V následujícím období zažil obrovský úspěch s kapelou Crosby, Stills, Nash & Young, proslulou silnými hlasy, ale i složitými vztahy. Vystoupil s nimi například i na festivalu Woodstock, pak se ale rozhodl na čas zvolnit a přestěhoval se do dřevěného domu v kalifornské Topanze. Tam napsal After The Gold Rush. Snovou, trochu záhadnou píseň, v níž se prolíná příroda, sny i obavy z budoucnosti. Skladba původně vznikla pro film, který se ale nikdy nenatočil. Album upevnilo jeho pozici autora s vlastním rukopisem. Přineslo mu i první ocenění Juno Award, kanadskou obdobu Grammy.

Southern Man (1970)

Neil Young nikdy neměl problém říct, co si myslí. Southern Man napsal po cestách po Spojených státech a po rozhovorech s lidmi, kteří se netvářili, že by rovnost všech byla samozřejmostí. Píseň vyvolala hlavně na jihu bouřlivé reakce. Kapela Lynyrd Skynyrd na ni dokonce odpověděla vlastní písní Sweet Home Alabama, ale ani to Neila neodradilo. Když se později potkali, stali se přáteli.

Heart Of Gold (1972)

Po zranění páteře musel na čas odložit elektrickou kytaru, sáhl tak po akustické. V Nashvillu nahrál album Harvest, ze kterého vzešla jeho komerčně nejúspěšnější píseň, Heart of Gold. Ta mu přinesla obrovské mezinárodní uznání, další Juno Award, a stala se  jeho jediným singlem, který se kdy dostal na první místo americké hitparády.

Old Man (1972)

V době vzniku této písně žil s herečkou Carrie Snodgress, stal se poprvé otcem a žil na ranči Broken Arrow. Právě tam se často potkával se starým správcem, který tam celý život žil a pracoval. Povídali si o všem možném, mimo jiné i o tom, jak se člověk mění. Z těchto rozhovorů se zrodila píseň Old Man, ve které spolu promlouvají dva muži různého věku, aby postupně došli ke zjištění, že jsou si navzdory rozdílnému věku vlastně dost podobní. Dnes je Old Man jednou z Neilových nejznámějších písní. A stále zní stejně křehce jako před padesáti lety.

Like A Hurricane (1977)

V polovině sedmdesátých let se dal znovu dohromady s kapelou Crazy Horse a vrátil se k tomu, co mu šlo nejlíp, k hlučné kytaře s dlouhými sólovými pasážemi. Píseň Like A Hurricane vznikla v době, kdy kvůli problémům s hlasivkami několik týdnů nemohl vůbec mluvit. Melodii si proto přehrával jen v hlavě a natočil ji, až když se zotavil. Píseň se stala jedním z vrcholů jeho koncertů a zahájila další silné období jeho kariéry.

Rockin’ In The Free World (1989)

Tato skladba vznikla spontánně během turné a okamžitě si našla cestu k fanouškům. Text reagoval na politickou situaci i společenské problémy Ameriky, Neil Young v ní zpívá o bezdomovectví, závislostech i prázdných slibech politiků. Ironicky odkazuje na frázi z projevu prezidenta George Bushe. Píseň dodnes patří k nejsilnějším protestním songům moderní éry. Získal za ni další ocenění Juno Award a krátce poté byl dvakrát uveden do Rock’n’rollové síně slávy – nejprve jako sólový umělec, pak i jako člen Buffalo Springfield.

Harvest Moon (1992)

Po letech hluku a experimentů se zklidnil. Žil se svou ženou Peggi na farmě a napsal pro ni tuhle tichou a hřejivou píseň plnou klidu. Není o slávě ani stárnutí, spíš o chvílích, kdy člověk večer zhasne světla a zůstane jen on, kytara a měsíc za oknem. Tenhle návrat k jednoduchosti mu otevřel novou etapu a ukázal, že úspěch mu může přinést i skladba, která není hlučná a divoká. V roce 2010 převzal Grammy za celoživotní přínos hudbě. S úsměvem dodal, že by nejradši místo děkovné řeči seděl zase ve studiu.

Dead Man (1995)

Neil Young měl s filmem zkušenosti už dřív, několikrát režíroval vlastní hudební snímky a k nim skládal i hudbu. V polovině devadesátých let ale poprvé vytvořil kompletní soundtrack pro jiného režiséra. Jim Jarmusch ho oslovil, aby složil hudbu k westernu Dead Man s Johnnym Deppem v hlavní roli. Neil nahrál celou hudbu prakticky sám, improvizovaně, jen s elektrickou kytarou při sledování filmu na plátně. Výsledek byl temný, hypnotický a úplně jiný než jeho předchozí práce. Kritici ho označili za jeden z nejodvážnějších filmových soundtracků devadesátých let. A ukázku toho, že dokáže vyprávět i beze slov.