Textař s duší básníka: Legendární Jiří Suchý je autorem desítek zlidovělých hitů  

Začínal v době, kdy se česká populární hudba teprve tak trochu hledala. S Jiřím Šlitrem založil divadlo Semafor, kde postupně vznikla většina jeho nejslavnějších textů. Už od počátku bylo patrné, že Jiří Suchý není textař, který by slova jen dosazoval do melodie. Vycházel z poezie, rytmu řeči a radosti z mateřského jazyka.

Jeho specifikum spočívá v lehkosti. Dokáže napsat milostnou píseň, která je dojemná, aniž by sklouzla k patosu. Příkladem je třeba píseň Pramínek vlasů. Text působí téměř dětsky prostě, ale zároveň v sobě nese melancholii a něhu. Podobně Tereza nebo Ach, ta láska nebeská. I ty pracují s obyčejnými slovy, která ale díky rytmu a přesnému rýmu získaly svou specifickou energii.

Jiří Suchý často vychází z konkrétní situace nebo drobného nápadu. Říká, že stačí jedna věta, jeden obrat, který mu připadá zvukově zajímavý, a od něj se odvine celá píseň. Rád si pohrává s významy, s dvojsmysly, s překvapivým zakončením sloky. Jeho rýmy jsou často hravé, někdy až schválně nenápadně absurdní, ale nikdy nepůsobí násilně. Jazyk u něj plyne přirozeně, jako by text vznikl mimochodem. 

V písni Zčervená dokázal spojit nadsázku s citlivostí. V jiných textech zase pracuje s poetikou obyčejného dne, s kavárenskou atmosférou, s obyčejným setkáním dvou lidí. I když jeho texty často vznikly před desítkami let, nestárnou, protože nestojí na dobových narážkách. Psal také pro řadu konkrétních interpretů.  Pro Waldemara Matušku vytvořil mnoho textů, které respektovaly jeho hlas i osobnost. Uměl se umělcům přizpůsobit, aniž by ztratil vlastní rukopis. Stejně tak spolupracoval s Evou Pilarovou, Naďou Urbánkovou či Hanou Hegerovou.

Jeho způsob práce je systematický, ale nikoli přehnaně rituální. Píše ručně, často si texty přeříkává nahlas a zkouší, zda fungují i bez hudby. Tvrdí, že dobrý text musí obstát sám, ještě než se spojí s melodií. Zároveň se nikdy nebál škrtat a přepisovat. Humor, který působí lehce, je ve skutečnosti výsledkem pečlivé práce s rytmem a pointou. Texty Jiřího Suchého mohou být poezií stejně jako kniha básní, jen se místo stránek usadí v melodii.