S nejslavnější baladou si jméno Dolly Parton spojuje málokdo: Hit I Will Always Love You dostal nový život díky filmu

Královna country slaví osmdesátiny. A právě ona stojí u zrodu skladby, která se z tichého osobního rozloučení proměnila v jednu z nejslavnějších písní hudební historie.

Píseň I Will Always Love You napsala Dolly Parton v roce 1973, tedy v době, kdy se rozhodla udělat zásadní krok ve své kariéře. Byla tehdy hvězdou televizní Porter Wagoner Show a její profesní i osobní život byl úzce propojený s Porterem Wagonerem, který byl jejím hudebním partnerem i manažerem. Spolupráce jim přinesla obrovský úspěch, ale Dolly cítila, že pokud se chce posunout dál, musí se osamostatnit. Rozchod nebyl snadný a byl plný emocí, které se rozhodla vyjádřit tím nejpřirozenějším způsobem, jaký znala. Písní. Na rozdíl od toho, jak skladbu vnímá mnoho posluchačů dnes, nevznikla I Will Always Love You jako milostná balada o zlomeném srdci. Je to píseň o vděčnosti, úctě a schopnosti odejít bez hořkosti. Dolly Parton napsala hudbu i text sama a záměrně zvolila jednoduchou melodii, která nechává vyniknout slovům. Nechtěla dramatický song plný bolesti, ale klidné a důstojné rozloučení s někým, kdo sehrál v jejím životě důležitou roli.

Skladba se po svém vydání v roce 1974 okamžitě stala hitem country hitparád a potvrdila, že Dolly Parton není jen charismatická interpretka, ale i mimořádná autorka. Zajímavé je, že píseň dosáhla prvního místa v country žebříčku hned dvakrát, podruhé v roce 1982, kdy ji Dolly znovu nazpívala pro film Best Little Whorehouse In Texas. Už tehdy bylo zřejmé, že má skladba výjimečnou sílu a schopnost oslovit publikum. Dolly Parton si vždy pečlivě hlídala autorská práva ke svým písním, a I Will Always Love You nebyla výjimkou. Odmítala i velmi lákavé nabídky, které by jí přinesly okamžitý zisk, protože by se musela vzdát kontroly nad vlastní tvorbou. Právě díky tomu zůstala skladba plně v jejích rukou a čekala na moment, kdy se stane součástí jednoho z největších filmových úspěchů devadesátých let.

Když skladbu o téměř dvacet let později nazpívala Whitney Houston pro film Osobní strážce, získala úplně novou podobu. Z původně komorní country balady se stala velkolepá popová hymna s postupným gradováním a mimořádně silným vokálem. Světový úspěch této verze byl tak obrovský, že pro mnoho posluchačů zcela zastínil její původ. Dolly Parton však reagovala s velkorysostí a humorem. Opakovaně říkala, že když skladbu slyšela poprvé v podání Whitney Houston, měla husí kůži a bylo jí jasné, že píseň už přestala patřit jen jí. V jednom z rozhovorů dokonce poznamenala, že Whitney zpívala píseň tak silně, že jí připadalo, jako by ji sama napsala, a dodala, že je hrdá, že její jednoduché rozloučení dokázalo vyrůst do něčeho tak monumentálního.

Rozhodnutí odejít od Portera Wagonera se navíc ukázalo jako klíčový moment celé kariéry Dolly Parton. Po osamostatnění se rychle prosadila jako sólová hvězda, dokázala překročit žánrové hranice a vybudovat si postavení kulturní ikony, jejíž vliv sahá napříč generacemi. Z dnešního pohledu je zřejmé, že odchod nebyl chybou, ale odvážným krokem, který jí umožnil dosáhnout úspěchu, jakého by ve stínu svého manažera velmi pravděpodobně nikdy nedosáhla.