Psaní textů byl rituál: Leonard Cohen svůj největší hit tvořil dlouhých pět let

Do hudební branže vstoupil jako někdo, kdo už měl za sebou plnohodnotnou literární kariéru. Nezačínal s cílem psát hity, ale s potřebou hledat přesná slova pro věci, které se neříkají lehce.

Leonard Norman Cohen se narodil v roce 1934 v Montrealu a původně se považoval především za básníka a spisovatele. V padesátých a šedesátých letech vydal několik básnických sbírek a dva romány, které mu v Kanadě zajistily respekt, ale nikoli finanční jistotu. K hudbě se dostal až relativně pozdě, kolem třicítky, a to hlavně proto, že mu umožňovala oslovit širší publikum. Texty ale nikdy nezačal psát jinak než poezii. Písně pro něj byly prostě jen dalším nosičem slov. Jeho způsob psaní byl pověstný pomalostí a posedlostí detailem. Na jedné písni dokázal pracovat celé roky. Sám opakovaně přiznával, že běžně napsal desítky, někdy i stovky verzí textu, než byl ochoten skladbu uzavřít. Nejznámějším příkladem je Hallelujah, na níž pracoval přibližně pět let. Během té doby vytvořil desítky slok, z nichž se do finální verze dostal jen zlomek. Psaní pro něj nebylo otázkou inspirace, ale vytrvalosti a neustálého přepisování.

Leonard Cohen měl velmi pevné pracovní rituály, které se ale v průběhu života proměňovaly. Často psal brzy ráno nebo pozdě v noci, ručně do sešitů. Texty si nahlas předčítal, zkoušel jejich rytmus a zvuk, i když ještě neměl hotovou hudbu. Slova musela obstát sama o sobě. Teprve když fungovala jako samostatný text, hledal pro ně melodii. I proto jeho písně často působí spíš jako zhudebněné básně než jako klasické popové skladby. Jeho styl je charakteristický jednoduchým jazykem, který ale skrývá velkou hloubku. Cohen se vyhýbal okázalým metaforám a místo toho pracoval s biblickými odkazy, milostnými motivy, vinou, vírou, pochybnostmi a tělesností. Nebál se spojovat spiritualitu se sexualitou, nebo lásku s rozkladem. Často psal z pozice pozorovatele, někdy z pozice muže, který si je vědom vlastních selhání. Příkladem mohou být písně Suzanne, Famous Blue Raincoat nebo Bird On The Wire, kde se intimní vyznání prolíná s obecně srozumitelným pocitem ztráty nebo touhy.

Za svou textařskou práci byl Cohen mnohokrát oceněn. V roce 2011 získal Cenu prince z Asturie za literaturu, byl uveden do Rock’n’rollové síně slávy a jeho texty jsou běžně analyzovány v literárním kontextu. Přesto nikdy neusiloval o to, aby byl vnímán jako akademický autor. Slova měla podle něj sloužit k porozumění, ne k obdivu. V pozdějších letech jeho tvorba ještě víc zpomalila a zhutněla. Texty z alb You Want It Darker nebo Popular Problems jsou sice bez patosu, ale působí jako bilance. Cohen psal až do konce života, pravděpodobně s vědomím blížícího se konce, ale stejně jako celý život, tedy s přesností a klidem. Leonard Cohen byl textařem, který nevěřil na rychlá řešení. Každý verš musel obstát sám před sebou. Právě proto jeho písně nezestárly. Ne proto, že by se přizpůsobovaly době, ale proto, že byly psány s respektem ke slovům.