
Na konci 90. let se v hudebním světě objevila malá zkratka, která přinesla velké změny. Díky MP3 už nebylo nutné hudbu nosit na deskách, kazetách ani discích. Stačil počítač a později přehrávač do kapsy nebo mobilní telefon!

Najednou bylo možné mít stovky skladeb v kapse. Zatímco cédéčko nabízelo jen něco přes hodinu hudby, první mp3 přehrávače dokázaly pojmout celé hudební sbírky. Už žádné otáčení kazet, žádné škrábance na deskách. Hudba se náhle stala nehmotnou. Za vývojem MP3 stojí výzkumníci z německého Fraunhoferova institutu, kteří už na konci 80. let hledali způsob, jak zmenšit hudební data tak, aby se dala posílat přes tehdy pomalý internet. Zajímavostí je, že jednou z testovacích skladeb byla píseň Tom’s Diner od Suzanne Vega, která se tak stala jakousi „matkou MP3“. Trvalo ale skoro deset let, než se formát dostal do domácností a rozjel digitální revoluci.
S MP3 přišla i pirátská éra. Kdo si pamatuje programy jako Napster nebo Kazaa, ví, že na internetu tehdy kvetl divoký trh s hudbou zdarma. Stačilo pár minut stahování a v počítači se objevilo celé album, které by jinak stálo stovky korun. Pro nahrávací společnosti to byla noční můra, pro fanoušky zázrak. Najednou se hudba šířila rychleji, než bylo možné kontrolovat. A právě tahle situace donutila hudební průmysl hledat nové cesty. Od placených downloadů v iTunes až po streamovací služby, kde si hudbu neposloucháte jen tak načerno, ale legálně za dostupný poplatek.

MP3 se tak stala nejen formátem, ale i symbolem svobody. Zbavila hudbu obalů a nosičů, otevřela jí cestu do kapesních přehrávačů i telefonů a ukázalo, že může cestovat stejně rychle jako e-mail. A i když ji dnes postupně nahrazují streamovací služby, odkaz MP3 zůstává. Je to technologie, která definitivně zbořila hranice mezi hudbou a jejím posluchačem.




