Anděly ověnčená, stále hledající: Lenka Dusilová slaví padesátiny

Raketové vzestupy i strmé pády, slepé uličky, velké výzvy a hlavně nekonečné hledání. Tak by se dal velmi stručně shrnout dosavadní život jedné z našich nejvýraznějších zpěvaček. Lenka Dusilová dnes slaví padesáté narozeniny. 

Narodila se 28. prosince 1975 v Karlových Varech. Hudba u nich byla přirozenou součástí života, a tak nikoho nepřekvapilo, když se maminka rozhodla přestěhovat z Varů do Prahy jen proto, že Lenka dostala v jedenácti letech nabídku zpívat v Bambini di Praga. Nasbírala tam spoustu zkušeností, ale o tři roky později už zatoužila po změně a hledala kapelu, se kterou by mohla vystupovat.

Sluníčko – Zmrzlá husa (1994)

První opravdová kapela, ve které působila. A právě v té době ji poprvé zaregistrovalo i mnoho z nás. Divoká rockerka, které si nešlo nevšimnout – to byla Lenka Dusilová v devadesátkách. Na pódiu byla nepřehlédnutelná, syrová, místy až neklidná, a přesně to k té době patřilo. Se Sluníčkem začala pravidelně koncertovat, objížděla festivaly i kluby a učila se fungovat v hudební branži.

Lucie – Sen (1994)

Ve Sluníčku si jí všiml i David Koller a nabídnul jí, aby nazpívala vokály k hudbě pro film Amerika. Bez rozmýšlení kývla a z jednorázové spolupráce bylo brzy mnohem víc. S Lucií natočila vokály do písní na album Černý kočky mokrý žáby a jako vokalistka vyrazila na celé koncertní turné. Zúčastnila se i vystoupení, kdy kapela předskakovala The Rolling Stones. Z malých pódií se tak rázem dostala na ta úplně největší.

Pusa – Finská (1996)

S frontmanem Lucie pak společně založili projekt Pusa. David Koller zpěvačku povzbuzoval, aby se angažovala i autorsky. Vydali první desku, velmi brzy začali chystat a natáčet druhou. Ta už ale nevyšla. Projekt skončil a Lenka pochopila, že vlak, do kterého naskočila, už jede příliš rychle. Potřebovala se zastavit, nadechnout a zjistit, co vlastně od hudby i od života chce.

Holka magor (1998)

Po rozpadu Pusy se stáhla do sebe a téměř nic netvořila. V tomto období ji oslovil Daniel Landa, aby mu nazpívala dvě písničky do vznikajícího projektu Smrtihlav. Kývla. A vznikla skladba Holka magor.  Postupně se začala víc a víc vracet k hudbě, věnovala se ale víc experimentování a alternativě, cítila, že mainstream už jí nic neříká. A tak zkoušela různé cesty a snažila se ujasnit si, co jí vlastně dává smysl. Nebylo to období klidu, spíš přemýšlení a hledání, kam a s kým dál.

Pro tebe (2000)

Sólový debut byl velkým krokem do neznáma. Desku jí sice produkoval David Koller, Lenka se ale postupně víc zapojovala do psaní i rozhodování. Na koncertech tehdy působila jinak než dřív – klidněji, soustředěněji, ale zároveň s větší odpovědností. Bylo prostě znát, že si hledá vlastní způsob, jak být na pódiu sama za sebe.

Čechomor – Proměny (2001)

Další nová zkušenost přišla ruku v ruce se spoluprací s kapelou Čechomor. Poprvé v takto výrazném projektu spojila svůj hlas s velkým symfonickým orchestrem a dodnes na to vzpomíná jako na velký zážitek. Díky spojení s Čechomorem se její hlas dostal k publiku, které by na její koncert jinak možná nikdy nepřišlo. Proměny zněly z rádií, hrály se na náměstích i v koncertních sálech a Lenka přičichla zase k něčemu pro ni úplně novému.

Vlčí oči (2005)

Další sólové album vzniklo částečně ve Spojených státech, kde Lenka nějakou dobu pobývala a víceméně na vlastní pěst vystupovala. Setkala se tam s muzikanty, díky kterým dostala možnost natočit materiál na novou desku. Ta jí přinesla ceny Anděl a potvrdila, že její cesta mimo hlavní proud má smysl.

Eternal Seekers – Za vodou

Následovala spolupráce s klavíristkou Beatou Hlavenkovou a členy klarinetového kvarteta Clarinet Factory v kapele Eternal Seekers, která byla pro Lenku při jejím hledání dokonalého hudebního stylu důležitým milníkem. Byla to naprostá tvůrčí svoboda a další posun k sobě samé. Jako by začala nacházet samu sebe jak po hudební stránce, tak i na své životní cestě. Za pěvecký výkon na desce získala  další cenu Anděl.

Baromantika (2011)

Moment, kdy všechno doslova zaklaplo do sebe, nastal s albem Baromantika. Vznikla nejenom deska, ale i stejnojmenná kapela, se kterou se Lenka cítila opravdu dobře. O pár let později se jí narodil její syn. Po jeho narození se sice trochu stáhla, koncertovat ale nikdy úplně nepřestala.

Řeka (2023)

Zatím naposled o sobě dala Lenka vědět albem Řeka, které ji ukazuje v klidnější poloze než dřív. Písně jsou osobní, ale nepůsobí těžce ani uzavřeně. Těžko říct, jestli je to v rámci bilancování u příležitosti blížících se kulatých narozenin, ale v poslední době se Lenka čím dál víc propojuje s mladou generací zpěvaček, takže se zdá, že její hudební cesta bude mít ještě spoustu více či méně klikatých zatáček a my se tak máme pořád na co těšit!