Petr Kolečko: Pokračování Mostu bych rád, ale režisér je nepřítelem druhých řad

Popularitu získal Petr Kolečko především jako scenárista nebo spoluscenárista velmi originálních a mimořádně úspěšných televizních seriálů Okresní přebor, Čtvrtá hvězda nebo Most! S Milošem Pokorným probrali úroveň sportovních šaten, potenciál jeho scénářů pro zahraniční trh i aktuální třetí řadu hokejového seriálu Lajna.

Producenti získali pocit, že umím jen sport

Jednou píšeš o hokeji, jednou o Mostu – skáčeš z tématu do tématu – měls to tak vždycky nebo to přichází s praxí?
Dříve jsem neměl tolik pracovních nabídek, ale pro mě je zdravé dělat více věcí na přeskáčku, protože když cítím, že mi dochází dech, tak je dobré si odskočit k něčemu jinému, co mi jde lépe, a pak se zase vrátit k tomu předchozímu, takže jsem si na to zvykl a vlastně mne to baví víc, než se trápit s jednou věcí.

Baví tě hodně sportovní tématika?
Baví. Ale začalo se dít to, že producenti získali pocit, že jsem český sportovní scénárista a zadávají mi věci s různou sportovní tématikou.

Na Televizi Seznam momentálně běží úspěšný seriál Lajna. Je pro tebe těžší navazovat na něco, co diváci znají, anebo radši tvoříš v klidu bez očekávání?
Zrovna u Lajny jsem si na postavu Luboše Hrouzka zvykl, protože to je vlastně kompilát mě a Jirky Langmajera a píše se to docela dobře. Takže to pokračování je vlastně výhodou. Ten čistý papír je oproti tomu někdy stresující.

Čtěte také: David Neff jezdí do míst, odkud lidé utíkají

Český humor je jedinečný

Řada tvých scénářů vychází ze sportovní tématiky. Věnoval ses nějakému sportu?
V dorostu jsem hrál slušně basket, pak jsem s Kubou Prachařem a se spolužáky hrál chvíli currling, pak jsem zase začal hrát basket za Hlubočepy - poslední pralesní ligu. A teď nově hraju III. B třídu ve fotbale za Sokol Sloveč.

Jsou velké rozdíly mezi kabinovými rozpravami hráčů basketu, fotbalu nebo hokeje?
Basketbalová kabina je samozřejmě intelektuální, takže tam se probírá Kant, kdo co četl, různé existencionální problémy. Zatímco ve fotbalové šatně se řeší trochu jednodušší věci, třeba jaký si kdo koupí auto, nebo jestli si s druhou vesnicí rozbijeme držku. V hokejové kabině jsem nebyl, ale slyšel jsem, že je nejtvrdší a nejvíc to tam smrdí.

Je možné některou z tvých věcí prodat ven?
U mých věcí to moc jednoduché není, protože hodně z nich má český kód. Ale v Maďarsku zrovna vzniká remake seriálu Most! a občas tu lehké průniky jsou. Snažíme se tomu s mojí agentkou věnovat a cestou mohou být právě ty lokální adaptace, kdy se ta věc vezme, přepíše do jazyka i reálií dané země a obsadí se lokálními herci. Občas tu nějaký dotek je, ale že bych všechno sypal jak na běžícím pásu do světa, to zase ne. Uvidíme, jak se to bude vyvíjet dál, uvažujeme o Lajně, uvidíme.

Je český humor, v rámci Evropy, blízký tomu zahraničnímu?
Myslím, že ne. Český humor je zcela originální a jedinečný. Nám se třeba s filmem Padesátka stalo, že jsme v kinech porazili Hvězdné války. A z USA volali, že jsou jenom dvě země, kde to nevyhráli, a to bylo tady a v Maďarsku, a jak je to možný. Náš trh je specifický a velmi špatně se analyzuje. Lidé u nás vždycky českou komediální tvorbu podporovali. Což je dobře, ale odvrácená strana je, že je velmi těžké české filmy exportovat. A když se chtějí Češi zasmát, pustí si nějakou českou komedii.

Co by se muselo stát, aby bylo pokračování Mostu?
Muselo by se stát spoustu věcí, které se nestanou. Bohužel tohle je uzavřená kapitola. A je to dost dané tím, že Honza Prušinovský je nepřítelem druhých řad. My jsme tuhle debatu měli i u Čtvrté hvězdy, Trpaslíka, Okresního přeboru a Honza to vždycky smetl ze stolu. Já jsem byl většinou pro a nejblíž jsme tomu byli u Trpaslíka, ale nakonec jsme to odpískali. Já se bojím, že i u toho Mostu by se to poškodilo, nemyslím si, že by to šlo vrstvit nějakými dalšími sériemi.

Lajna se píše sama

Když máš v hlavě námět, nakolik jsou problémem peníze?
Já jsem vlastně takový typ, že se snažím, aby to spíš bylo než nebylo. U Masaryka se čekalo čtyři roky, než se sehnaly peníze. U těch komedií se dá vždycky nějak vyhovět, aby to neztratilo to kouzlo. Dělal jsem hodně nízkorozpočtových projektů, ale peníze jsou problém vždycky. Někdy to může být na úkor kvality. Když máš čas, tak to poctivě vykutáš i přesto, že jsou v námětu nezdravé věci, ale když máš málo času, tak už to nezachráníš. A ty dobré věci, jako je Lajna, tak ty se píší samy.

A jaké jsou tvé plány do budoucna?
S Vladimírem Skorkou, se kterým jsme dělali seriál sKORO NA mizině, se snažíme vytvořit nový seriál z prostředí vesnice, kde se stane to, že do vesnice se přinesou určité západní trendy a vesnice začne žít. Samozřejmě muži se budou bránit. Na to se moc těším. Je to taková variace na Dívčí válku. Z toho, co můžu prozradit, je to ta hlavní věc.

Mio a Kolečko.jpg

Psali jsme: Herci, kteří byli ochotni zajít kvůli roli do extrémů

Petr Kolečko

Působil na několika pražských scénách, mimo jiné jako umělecký šéf a dramaturg divadla A studio Rubín (2008–2015) či La Fabrika, Divadla Kalich či SemTamFór, byl též dramaturgem Městského divadla v Kladně (2010–2012). Popularitu získal především jako scenárista nebo spoluscenárista velmi originálních a mimořádně úspěšných televizních seriálů Okresní přebor (2010), Čtvrtá hvězda (2014) a Most! (2019), kromě nichž pracoval ještě na seriálech Obchoďák (2012), Nevinné lži (2013, 2014), Vinaři (2014, 2015), Marta a Věra (2014, 2016), Vyšehrad (2016, 2017), Trpaslík (2017), Lajna (2017, 2019, 2021) a Přijela pouť (2018, 2019). Často spolupracuje s režiséry Tomášem Svobodou, Janem Prušinovským a Miroslavem Krobotem. Jako filmový režisér debutoval sportovní romantickou komedií Přes prsty, letos pak do své režijní filmografie přidal film Zbožňovaný. Získal Cenu Evalda Schorma za hru Láska, vole (2008) a Českého lva jako spoluscenárista filmu Masaryk (2017).

Kam dál? Meky Forever: Které písně zajistily nesmrtelnost Miro Žbirkovi?





Titulní foto: Milan Malíček / Právo / Profimedia

Podcast