Starmix /
Celý playlist
Rozhovory

Honza Vojtko: Je důležité, aby si lidé o vztahových problémech povídali

Redakce
Ranní klub tentokrát navštívil psychoterapeut Honza Vojtko. Ten je známý účinkováním v projektu Terapie sdílením, za kterým stojí Ester Geislerová s Josefínou Bakošovou. S Milošem Pokorným probrali párovou terapii a vztahy obecně.
20. 06. 2022

Začneme asi úplně od začátku. Co je vlastně náplň tvojí práce?
Podporovat motivaci a odvahu lidí, aby svůj vztah chtěli řešit a získali k němu nějaké kompetence. Aby byli moudřejší. Cílem terapie je, aby pak už žádného terapeuta nikdo nepotřeboval, aby dokázali být vědomě ve svých vztazích, ve svém životě. Aby znali sami sebe a rozuměli svým věcem. Nemůžu lidem radit. Potřebuji u nich vyvolat nějakou chuť ptát se. Lidé opravdu očekávají, že přijdou za odborníkem a říkají 'Pane Honzo, vy jste odborník na vztahy'. Já říkám, že kdybych byl odborník na vztahy, tak existuje jenom jeden univerzální vztah, který naplníme, ale já jsem odborník na terapii. Na vztah jako takový je odborník každý člověk, který v tom vztahu žije. Vztahů a forem vztahovosti je strašná spousta, nejenom párový. Toho jsem velký propagátor, že nemusíme žít jenom v páru.

Nemám rád genderové stereotypy

Poznáš, když k tobě přijde pár, jestli ještě bojuje za ten vztah, nebo přijdou, jen aby si mohli říct, že už udělali úplně všechno pro záchranu vztahu?
Když za mnou přijdou, tak to znamená, že chtějí ještě bojovat. I když si řeknou, že to jen zkusí, ale znamená to konec. Ale když znova přijdou, ukazují nějakou svojí motivaci. Je tam nějaká snaha. To potřebuji nějakým způsobem podpořit. Dokonce platí pravidlo, že když jsou lidi na párové terapii, domlouváme se, že nebudou dělat nějaké zásadní, fatální rozhodnutí dokud terapie nekončí. Protože hromada lidí si myslí, že když jdou na párovku, znamená to "zachráníme vztah", že terapeuti nějak zařídí, že ten vztah bude potom naprosto nádherný. Oni opravdu mohou zjistit, že už nemají být spolu, že ten vztah takzvaně vyčerpal svůj potenciál. To se stává, protože se všichni nějakým způsobem měníme a ta změna může být natolik veliká, že už to prostě nefunguje. A terapie může pomoci k tomu si říct "stačilo díky", obejmout se a odejít. To je ideál, ale takhle to obyčejně nebývá. Když se člověk rozejde dospěle a vědomě, mohou se potkávat dál i s jinými partnery.

Celý rozhovor můžete zhlédnout ve videu

Když jsem navštívil tvoji show s Ester Geislerovou, zjistil jsem, že tam je 95 procent holek. Čím to je, že chlapi se nechtějí moc svěřovat na rozdíl od žen?
Odpovím naprosto striktně: Je to debilní genderový stereotyp. Že se chlapi nesvěřují, že neumějí emoce a ženské jsou zase hrozně emocionální a chlapi naopak analytičtí. Já lidem říkám, že žádné dva typy lidí nejsou. My všichni jsme emocionální. Za mnou často chodí nejdřív ženy, které se ptají. Ale já vždycky říkám, že je to párová terapie a musí přijít oba najednou. Nesmí se mi stát, že paní něco řekne, pak přijdou spolu a on si bude myslet, že jsme se domluvili s tou paní. Dokonce za těch třináct let byly doby, kdy chlapi byli první, které napadlo, aby šli na párovou terapii.

Je rozdíl, když přijdou dvě holky, dva kluci, nebo heterosexuální pár?
V LGBT komunitě podle mého pozorování jsou lidé daleko otevřenější. Když přijde klasický manželský pár, je takový konzervativnější. Ale v LGBT komunitě mají už spoustu věcí vyříkaných a přijdou, protože něčemu třeba nerozumí. Klienti se rekrutují ze dvou hlavních skupin. První přijdou s naprosto jasnou zakázkou, což je třeba nevěra, zpronevěra peněz, nefungující sex. A pak je druhá skupina, které není ve vztahu dobře a neví proč. A je to jedno, jestli jsou to gayové, lesby nebo hetero, rekrutují se z těchto dvou skupin.

Lékař David Jilich: Lidé s HIV nejsou pro okolí nebezpeční, pokud se léčí správně

I preventivní sezení mají smysl

V jaké fázi se ještě vyplatí o vztah bojovat a v jaké fázi člověk pozná, že je to ztráta času?
Na to není obecná rada. Protože nespokojenost má milion důvodů, proto lidé chodí na terapie, aby na to přišli. S dalšími kolegy jsme bojovníky proti zobecňujícím hovadinám. Ale ta nespokojenost nemusí být vůbec kvůli vztahu, ale kvůli tématům, která řešíme, a ten vztah je provokuje nebo spouští. Na to není obecný úzus. Pokud ale mám tenhle stav, kdy zjišťuju, že mi půl roku není dobře, bojím se jít domů, je to signál s tím něco dělat. Buď si o tom začněte povídat, nebo běžte na terapii. Terapie může být jenom konzultace, nemusí trvat roky.

Má smysl chodit na takzvaná preventivní párové sezení?
Má. A procento lidí, kteří chodí preventivně, se zvyšuje. Myslím si, že to i pomáhá. Každý vztah je naprosto unikátní, a když se lidé dávají dohromady, svůj vztah nějakým způsobem vytvářejí. Učí se pracovat na dynamice vztahu, zvedají kompetence k tomu, jak se třeba zdravě pohádat. Nejblbější mýtus je, že když se milujeme, tak se nikdy nebudeme hádat. Naštěstí už se to mění, ale spousta lidí v tomhle stále žije.

Co je nejčastější problém na tvých sezeních?
Je to nevěra. Dále pití a další závislosti, třetí jsou finanční problémy. A čtvrté je domácí násilí.

Honza Vojtko

Psychoterapeut, který se věnuje hlavně párové a individuální terapii. Má za sebou výcviky v kognitivně-behaviorální terapii a v případě potřeb klientů využívá i bodyterapii, resp. terapeutickou práci s psychosomatikou. Kromě terapií se věnuje také vzdělávání dospělých. Kromě toho píše také knížky pro děti, články pro dospělé a natáčí videa. S Ester Geislerovou také objíždí Česko s projektem Terapie sdílením, interaktivním edukativním představení o vztazích a komunikaci.

Terapie sdílením FB.jpg

Honza Vojtko s Ester Geislerovou. Foto: Terapie sdílením

Kam dál? Myslíte si, že ostatní jsou lepší než vy? Možná trpíte syndromem podvodníka, říká terapeutka


Foto: Expres FM / Barbara Hacsi

Diskuze
Vstoupit do diskuze
Sdílejte

Další na Expres FM