Nejdivnější české písně o lásce

Je tu Valentýn, pro mnohé jeden z nejdivnějších a nejotravnějších "svátků", jaké nám porevoluční doba přinesla. Pěkně divné ale umějí být i některé písně o lásce.

Karel Gott - Odnauč se říkat ne

Kde jinde začít než u božského Káji? Ten měl milostných písní či písní o lásce šťastné i nešťastné plnou truhlu a pár podivností by se mezi nimi taky našlo. Nicméně v roce 1986 nazpíval píseň, ze které se musí všem zastáncům hnutí #metoo dnes ježit vlasy hrůzou na hlavě. "Odnauč se říkat ne, to jediné ti nesluší," pěje Karel v písni, kterou složil nedávno zesnulý Ladislav Štaidl a textem ji opatřil Miroslav Černý.

A i když rozhodně nejsme zastánci nějaké ultra přehnané politické korektnosti, člověk se při jejím poslechu nemůže zbavit dojmu, že je svědkem možná až trochu nemístného sexuálního nátlaku. A jestli si myslíte, že přeháníme, vezměte v potaz, že tematicky podobně pojatý hit Baby It's Cold Outside, který proslavil mezi mnoha jinými i Tom Jones nebo Dean Martin, byl některými rozhlasovými stanicemi nejen v USA zakázán coby zhudebněná oslava znásilnění. A i když u nás nejsme zdaleka tak úzkoprsí, těžko se zbavit dojmu (viz úryvek níže), že se jedná o milostnou píseň, která v refrénu ke zlomení vůle nepřístupné dívky používá i poměrně zjevné citové (a nejen citové) vydírání.


Úryvek:
Odnauč se říkat ne,
to jediné Ti nesluší.
Odnauč se říkat ne,
mě vůbec bát se nemusíš.
Abys byla nejlepší stačí to jedno jediné,
jinak budu muset ohlídnout se po jiné.


Eva Hurychová a Jan Neckář - Já přijdu

Bratr mnohem slavnějšího (a podstatně talentovanějšího) Václava Neckáře měl vždycky v pop music velké ambice. Dá se říct, že byly i větší než schopnost jeho zdravého úsudku. V 80. letech tak například pro zpěvačku Evu Hurychovou napsal píseň, de facto duet, ve kterém si zazpíval (nebo spíše zadeklamoval) kratičký part zatoulaného milence, na nějž jeho drahá trpělivě čeká a slibuje mu staré známé hory doly. Tedy víno, chlebíčky a jeho další "koníčky". Nemá cenu z textu vybírat úryvky, v kuse a jako celek funguje dostatečně psychedelicky, hlavně v kombinaci s Neckářovým monotónně opakovaným "já přijdu".

Vzniklo k němu i několik klipů, jeden například do televizního pořadu Hitšaráda, na YouTube je ale k nalezení i jiný bizár, prostříhaný záběry z tehdejšího fenoménu, seriálu Sandokan. A proč právě s ním? To je tedy otázka za milion. Snad si Jan Neckář (či autor videa) namlouval, že si je se Sandokanovým představitelem Kabirem Bedim podobný (spoiler: ne, není). V 90. letech si pak z písně a klipu vystřelil i známý výtržník a vtipálek Michael Viktořík z kapely J.A.R., který s kolegyní (jejíž jméno se nám dohledat nepodařilo) natočil vlastní verzi písně i klipu do svého tehdejšího televizního pořadu Runway Party. A klip doplnil pointou, která jí dala alespoň nějaký smysl.


Milan Buričin - Balada o mrtvé dívce

Mladoboleslavský učitel hry na kytary Milan Buričin je démon. Jeho autorské písně se staly virálním fenoménem už přibližně před deseti lety, ale nutno říct, že za tu doby nezestárly ani o fous. Jejich poslech stále spolehlivě v mozku vyvolává koktejl legrace a hrůzy. Hlavně když si na YouTube najdete jeho Sólo pro cirkulárku, nejspíš vám proběhne hlavou, že byste takového chlapíka možná úplně za souseda nechtěli. Sám Buričin v komentářích pod videem vysvětluje, že se jedná o obyčejnou srandu. A taky proč ne.

Nicméně mladoboleslavský bard se ve svojí tvorbě pouští i do závažnějších témat. Názorně to předvedl v písni Balada o mrtvé dívce, což je jedna z nejmorbidnějších písní o lásce, jakou jste asi slyšeli. A je otázka, zda jste ji vůbec slyšet chtěli. Asi nemá cenu, abychom tady spoilerovali, protože tohle je příběh tragické lásky doslova antických rozměrů, za jaký by se nemusel stydět ani sám Shakespeare.


Dalibor Janda: Pusť k milování rádio

Majitel slavného chrapláku Dalibor Janda o lásce napsal řadu písní, vlastně se dá říct, že psal výhradně o lásce v různých podobách, ať už opětované, neopětované či platonické. A taky o lásce čistě fyzické, o níž mimo jiné pojednává jeho píseň z roku 1998 Pusť k milování rádio. Perlou je už samotný videoklip, ve kterém Janda jede v rádiovce a vaťáku na kole blátem, načež ho z cesty sestřelí dvojice dam v Renaultu. A když ho pak křísí a pomáhají mu zpátky na nohy, přeskočí mezi ním a nimi jiskra a všichni společně odjedou někam do hampejzu eroticky skotačit. Ostatně, řekněme si na rovinu, komu z nás se něco podobného někdy taky nestalo, že…

V textu písně, která je však hudebně spíš unylá a má daleko k Jandovým největším hitům 80. let, pak Dalibor pěje o tom, jak ho jeho milá vyzvala – jak jasně říká název písně - aby pro jejich sexuální styk vytvořil zvukové maskování v podobě puštěného rádia. To je asi ještě v pohodě. Nejsilnější moment textu je však celkem nenápadný verš "tenkrát poprvé tvoje nohy psaly velké vé", vyvolávající v kombinaci s Daliborem Jandou vizuální představy, kterých byste možná raději byli ušetření.


Věra Špinarová - Jednoho dne se vrátíš

Aby bylo jasno, tahle píseň z filmu Tenkrát na západě, kterou coby v podstatě instrumentální melodii složil maestro Ennio Morriconne, je jednou z nejkrásnějších melodií, která kdy byla složena. A v podstatě se asi shodneme i na tom, že česká verze v podání Věry Špinarové je rovněž po pěvecké stránce téměř dokonalá. Špinarová měla opravdu mimořádný rozsah, silný hlas a mírně zastřený projev, což v této písni předvedla v dokonalé parádě.

Zkusili jste si ale někdy poslechnout, o čem se tam vlastně zpívá? Ano, chápeme, že textař potřeboval najít co nejvíce slov s dlouhými slabikami a poskládat je tak, aby seděly do melodie. Nicméně celý text, jehož autorem je bývalý dramaturg ostravského studia České televize Zbyšek Malý působí jako téměř dadaistická nebo surrealistická skládačka slov a obrazů, v nichž se něco konkrétnějšího těžko hledá. Ano, můžeme připustit i to, že autor popustil uzdu svému básnickému střevu a sdělení písně obalil do jinotajů. Přesto výsledek působí jako výplod náhodného generátoru slov – tak trochu jako některé písně od skupiny Kryštof. Jinak dodejme, že ještě před Špinarovou tuto píseň nazpívala mimo jiné i francouzská zpěvačka Mirelle Mathieu, a to pod jménem Un Jour Tu Reviendras, čehož je český název písně prakticky doslovný překlad, ačkoliv samotný text Zbyška Malého už se ubírá trochu jinudy.

Úryvek:
To víš sny zůstanou
a možná může nás hřát
zas dál pár slůvek Tvých,
když poznáš stůl a nůž.
To s příliš krásnou lží
se loučit náleží,
vítej k nám, vítej k nám,
ten stůl tu máš.


Mr.Vee & Michaela - Nejhezčí zadek na světě

Existují stovky zamilovaných písní, které opěvují nejrůznější tělesné partie. Našli bychom písně oslavující oči, nohy, vlasy, ruce, ústa, paže či boky. Ovšem velmi zpříma na to šli Mr. Vee a Michaela ve své písni Nejhezčí zadek na světě, která je českým překladem songu německé dvojice Alex C & Yass s názvem Du hast den schönsten Arsch der Welt. Zatímco samotné sloky jsou poměrně běžné klišé písní o tom, jak někdo po někom touží, v refrénu jde textař tvrdě k věci. "Potkal jsi mě na své šťastné planetě, máš nejhezčí zadek na světě," je strofa, která by měla být tesána do kamene a zachována pro další generace.

Fascinující je ale i samotný videoklip k písni. Už první záběr, který z dálky vytáhne detail poměrně ošklivého panelového sídliště poukazuje nejspíš na to, že se chtěl jeho autor pochlubit, jak fantastickým zoomem jeho kamera oplývá. Škoda, že záběr aspoň nepřistál na něčím zadku, možná by to vzhledem k vyznění písně dávalo trochu větší smysl.


Rybičky 48 – Krvavý Valentýn

Ale pozor, přitvrdíme. A to doslova. Pop punková skupina Rybičky 48 si nejspíš řekla, že je skvělý nápad mít písničku, která se bude vztahovat přímo k Valentýnu, jelikož je to věc, která se vrací každý rok a s tím by se periodicky mohla vracet i jejich písnička. Až potud je to asi úvaha celkem rozumná, ostatně je to něco podobného jako vánoční písně, jimž jsme se tu věnovali nedávno. Jelikož se ale "pankáči" nejspíš nechtěli shodit přehnanými citovými výlevami, rozhodli se to pojmout "s humorem a trochu zostra".

Vznikl tak text o chlapíkovi, který si takzvaný svátek zamilovaných evidentně trochu spletl s příslibem jistého sexu. Plány mu však zkřížila skutečnost, že má jeho milá zrovna menstruaci. Což ale našeho Romea z příběhu této písně v žádném případě nemůže odradit a tak se dožaduje alespoň felace, slovy "Dneska budeš aspoň klečet, jinak bude krvavej Valentýn". Inu, proti gustu...

Máte rádi českou hudbu? To vás jistě zaujmou Nejblbější obaly českých desek


Marie Pojkarová - Zlomené city

Ano, coververze, oblast, jíž byla česká popmusic zejména v 70. a 80. letech doslova úchylná. Ostatně stačí si pustit jakékoliv rádio, které prohlašuje, že hraje "zaručeně české hity" a zjistíte, že dobrou polovinu z toho tvoří písně, z nichž je český jenom ten (mnohdy špatný) text. A namočení jsou v tom skoro všichni, od Karla Gotta přes Václava Neckáře po Helenu Vondráčkovou. Ovšem co procházelo za socialismu, kdy sem zahraniční hudba oficiálně nesměla a navíc bylo pro autory zahraničních písní prakticky nemožné vymáhat zpoza železné opony tantiémy, by tak úplně nemělo procházet dnes.

Přesto se občas objeví jedinci, kteří propadnou pocitu, že na světě zbyla nějaká slavná píseň, které je líto, že dosud nemá svoji zprzněnou českou verzi. A tak ji spatlá. Z nedávné doby je to například obskurní zpěvačka Marie Pojkarová, která převzala píseň I Don’t Wanna Lose You původně z repertoáru Tiny Turner. Výsledek nemohl dopadnout jinak než jak dopadl. Po všech stránkách levněji znějící hudební produkce, legrační zpěv a generický text plný klišé. A navrch videoklip, ve kterém zpěvačka předvedla několik svých klobouků a navíc si do něj – bůh ví proč – pozvala i před časem zesnulého Jiřího Pomeje. Jestli na to máte odvahu, koukněte se sami.


Karel Zich - Máš chuť majoránky

Tohle je vlastně docela hezká písnička, kterou dnes už nežijící majitel sametově hebkého hlasu Karel Zich nazpíval v roce 1977. Autorem textu byl osvědčený rutinér Zdeněk Borovec, který však do refrénu vetkl ta divná slova z názvu písně a v jejím refrénu. Jako vážně, zkoušeli jste se nad tím někdy zamyslet? Vůně a chuť majoránky se skvěle hodí k bramboračce, sekané nebo k bramborovým plackám, ale spojovat si s ní vůni milované osoby? To nezní příliš sexy. Co přesně se textaři honilo hlavou, když refrén psal, se už dnes nedozvíme, Borovec již nežije.

Nicméně jedna z věcí, která nás napadá, je ta, že jde o slovní přesmyčku z "marjánky". Pokud by si tedy jeho milá dala před milostným aktem špeka, umíme si představit, že by slova "máš chuť marjánky, lásko má, její vůni máš" dávala nějaký smysl. Je však jasné, že podobný text by tehdejší cenzoři těžko povolili a možná by Borovce i poslali do basy. Zda to tak ale opravdu je či není, nevíme. Víme jen to, že v repertoáru Karla Zicha navždy zůstala píseň, která je křížencem mezi milostným vyznáním a Babicovými dobrotami.



Ilustrační foto: Profimedia.cz

Podcast