Když Blink-182 běhali nazí po LA
Redakce
Markovi bylo už pětadvacet a holky mu stále vyčítaly, že se chová jako puberťák. A tak o tom pro pobavení svých kamarádů napsal píseň, která z Blink-182 udělala jednu z nejslavnějších kapel přelomu milénia. V songu, který vyšel na třetím albu Enema Of The State, si ubral dva roky a několikrát zmiňuje, že je mu třiadvacet, protože se to zkrátka lépe rýmovalo.
Velké popularity se dočkal videoklip, v němž trojice muzikantů běhá in natura (tenisky a ponožky si pánové mohli nechat) v ulicích Los Angeles a provádí různá alotria. Intimní partie měli rozpixelované, takže ve většině záběrů mají na sobě ve skutečnosti titěrné slipy v tělové barvě. Režisér na nápad s běžícím naháči přišel snadno – nový bubeník kapely Travis Barker se během parných koncertů často svlékal do boxerek a zpěvák nezřídka končil zcela nahý pouze s kytarou přiloženou přes rozkrok. Natáčení nakonec trvalo patnáct hodin a zabralo tři dny.
"Celá ta věc byla vtipná jen prvních deset minut, pak už jsem byl jen úchyl postávající nahý na ulici, na kterého projíždějící řidiči ukazovali vztyčený prostředníček," vzpomíná kytarista Tom DeLonge. "Jediná scéna, kdy jsme běželi zcela nazí, se objevuje v samotném závěru. Tehdy jsem si uvědomil, že mužské genitálie nejsou ani trochu atraktivní. Všechno se houpe a tak… Nemyslel jsem si, že jsem člověk, který by se styděl, ale tehdy jsem se styděl dost," přidává se Mark Hoppus. Nepřehlédnutelné cameo si v klipu střihla pornohvězda Janine Lindemulder, která se coby zdravotní sestra navlékající si gumovou rukavici objevila i na přebalu alba.
Foto: Profimedia.cz
