Co Čech, to muzikant. I ve světové pop music

I když velkou globální hvězdu česká populární hudba nemá, je cela řada hudebníků českého původu (nebo alespoň s trochou české krve), kteří ve světové pop music uspěli. A zdaleka se nejedná jen o medializovaný příběh Ivana Krále, kterému se v uplynulém týdnu dostalo pocty v podobě besed a hvězdami nabitého koncertu.

LENKA

Vzpomínáte si na písničku Everything At Once, zpívané napůl dětským, napůl ženským hlasem, která na začátku minulé dekády zněla z řady rádií i v Česku? Tak ten hlas patří jisté Lence Křipačové (tedy Lence Kripac), australské popově zpěvačce, vystupující pouze pod svým křestním jménem. Narodila se sice v roce 1978 v Austrálii, ve městě Bega v Novém jižním Walesu, jejím otcem však je český jazzový trumpetista Jiří Křipač, maminka je Australanka. V sedmi letech se rodina přestěhovala do Sydney a někdy tou dobou se Lenka začala věnovat hudbě.

V dospívání pak studovala herectví a navštěvovala hereckou školu Australian Theathre For Young People, kde byla její spolužačkou i dnes oscarová herečka Cate Blanchet. Hrála i v několika australských seriálech, ale primárně se chtěla věnovat hudbě. Hrála také s několika kapelami a v roce 2007 se odstěhovala do Kalifornie, kde o rok později vydala svoje první album, pojmenované jen jejím křestním jménem. Opravdu velkého úspěchu se pak dočkala až se svojí druhou deskou Two z roku 2011, na které byla právě píseň Everything At Once. Ta se dočkala velkého úspěchu překvapivě v Německu a také v Česku, kde chvíli vedla – dost možná i zásluhou sympatií k úspěšné rodačce – hitparádu rozhlasových rotací. V loňském roce pak Lenka vydala své zatím poslední album Discover, se kterým se vůbec poprvé ve svojí kariéře dostala i na vrchol australské albové hitparády.

Čtěte také: Melancholická krása Ivana Krále

RIC OCASEK

Nedávno zesnulý frontman americké new wave a synthpopové kapely údajně své příjmení vyslovoval "Okejsik", každému Čechovi je však jasné, odkud vítr vane. Richard Theodor Ocasek se narodil už v USA, kam jeho rodiče za 2. světové války utekli. Na konci sedmdesátých lete Ocasek založil později velmi populární skupinu The Cars, v níž byl hlavním autorem písní a jejím frontmanem. Hříčkou osudu se během natáčení videoklipu k jejich největšímu hitu, skladbě Drive z roku 1984, seznámil s tehdy osmnáctiletou českou topmodelkou Pavlínou Pořízkovou, která ve videoklipu hrála hlavní roli. A začal si s ní románek, a to přesto, že byl v té době ještě ženatý se svojí první ženou Suzanne.

Evidentně to však byla osudová láska, protože Ocasek se rozvedl a v roce 1989 se s Pořízkovou oženil, přičemž jejich manželství trvalo rovných třicet let, do roku 2018, kdy se rozešli. The Cars patřili až do svého rozpadu v roce 1988 k jedné z nejpopulárnějších new wave kapel, celkově prodali přes dvacet tři milionů alb. Skupina se dala krátce dohromady v letech 2010 a 2011 a podnikla několik koncertů, v pokračování jí však zabránily především zdravotní potíže některých hudebníků. A je smutnou ironií osudu, že sám Ocasek zemřel v září 2019 na zástavu srdce jen rok po svém rozchodu s Pořízkovou, která údajně jeho tělo našla v jejich někdejším společném bytě.

KAREL FIALKA

Jméno Karla Fialky spíše hudebním fanouškům mnoho neřekne, ovšem při poslechu jeho skladby Hey Matthew z roku 1987 se jim možná v hlavě rozsvítí. I Fialkův český původ jeho jméno jednoznačně prozrazuje, přestože se vlastně narodil v Bengálsku a Čech byl jen z poloviny, po svojí matce. Většinu života pak prožil ve Skotsku, odkud pocházel jeho otec (jeho celé jméno zní Karel Frances Fialka). Na začátku 80. let si udělal určité jméno díky svojí skladbě The Eyes Have It, která byla mixem post-punku a new wave a dostala se i do britských rádií, hrajících nezávislejší hudbu. Jeho hvězdná hodina však přišla už se zmiňovanou písní Hey Matthew z desky Human Animal z roku 1988, která se dostala až do britské singlové Top 10. Fialka se však po tomto úspěchu překvapivě odmlčel a místo toho se vrhl na konceptuální umění, protože podle všeho o popový úspěch vlastně podle všeho nikdy příliš nestál. Další album vydal až téměř o třicet let později, v roce 2009, jmenovalo se Film Noir a hostovala na něm i slavná britská herečka Tilda Swinton, známá například z filmu Pláž či videoklipu The Box od elektronické skupiny Orbital.

Náš tip: Hudebníci za mřížemi

CAROLINE POLACHEK

Také v případě půvabné zpěvačky americké indie popové skupiny Chairlift, Karoliny Polachek, je vše jasné hned při vyslovení jejího jména. Narodila se sice v New Yorku, část dětství strávila s rodiči v Japonsku a v krvi jí po matce koluje i francouzská a skotská krev, poangličtěné příjmení Poláček však jednoznačně poukazuje na český původ z otcovy strany. Caroline byla prý vždycky hyperaktivní dítě a rodiče se jí prý snažili zklidnit tím, že v domě často pouštěli nahrávky zpěvačky Enya.

V Caroline to patrně zůstalo, protože se sama později začala orientovat na podobně éterickou hudební tvorbu, v níž se však výrazně melodicky a harmonicky promítají i japonské vlivy, které hudebnice nasála během let strávených v této zemi. Začínala v hardcore punkových kapelách, pak přešla k emo a nakonec zakotvila u indie popové skupiny Chairlift, s níž dosáhla prvních opravdu velkých úspěchů. V roce 2014 pak vydala své první sólové album Arcadia a současně se začala živit i jako skladatelka písní písní pro jiné kolegy. Je tak podepsána coby spoluautorka pod písní No Angel z repertoáru kolegyně Beyoncé. Sama však spolupracovala i s kapelami a interprety jako Fischerspooner, SBTRKT, Charli XCX nebo Blood Orange.

JOHN CHAPEK

Tento pražský rodák není člověkem, jehož byste snad znali z rádií nebo televize, jeho písně však rozhodně. Jan Josef Čapek, jak zní původní verze jeho jména, je totiž autorem řady slavných skladeb pro slavné zpěváky jako například Rod Stewart, pro nějž složil jeden z jeho největších hitů, skladbu Rhythm Of My Heart z roku 1991. Trochu paradoxní však je, že Rod Stewart prý – jak Chapek prozradil v jednom rozhovoru – tuto píseň dlouho odmítal a nazpíval ji až na naléhání svého vydavatele.

A i přesto, že je dnes jedním z jeho vlajkových hitů, nemá prý k ní úplně vřelý vztah a jejímu autorovi za ni nikdy doopravdy nepoděkoval. Chapek, který je mimochodem jedním z přeživších koncentračního tábora Auschwitz, neskládal jenom pro Stewarta, podepsán je i pod písněmi Take Me Home od Joe Cockera či Love So High pro Cher a jeho hudba zazněla i ve filmu Cocktail s Tomem Cruisem z roku 1988.

JAN HAMMER

Asi žádný z českých hudebníků 20. století (nepočítáme-li v úvodu zmíněného Ivana Krále) ve světě nedosáhl takového věhlasu a uznání jako Jan Hammer. Tento pražský rodák, syn jazzové zpěvačky Vlasty Průchové a jazzového hudebníka Jana Hammera staršího studoval na pražské AMU a do USA odešel krátce po ruské okupaci v roce 1968. V jeho případě se ale nejednalo tak docela o emigraci, Hammer se dostal na slavnou hudební školu Berklee, do Ameriky odjel studovat a prostě se už nevrátil. Jeden mimořádný otisk v české pop music ještě předtím nechal, když v pouhých devatenácti (!!!) zkomponoval nadčasovou a dodnes naprosto mimořádnou hudbu k pohádce Šíleně smutná princezna. Komunističtí pohlaváři však byli jeho odchodem do USA natolik rozezlení, že jeho jméno v titulcích k filmu nenajdeme.

Hammer byl v Americe napřed členem slavného jazzrockového tělesa Mahavishnu Orchestra, současně však proslul jako jeden z pionýrů syntezátorového zvuku, podobně jako v Evropě například Jean Michel Jarre. Zásadní zlom přišel, když v roce 1984 dostal Hammer nabídku zkomponovat hudbu k televiznímu krimi seriálu Miami Vice, ve kterém měl jednu z hlavních rolí hrál Don Johnson. Hammer souhlasil pod podmínkou, že do každé epizody napíše novou hudbu. Producentovi seriálu Michaelu Mannovi prý tehdy pustil pro ukázku demo skladby, ve které se snažil spíše experimentovat se sekvencerem a dát dohromady nějaké rytmické, energické motivy. Mann tím byl však tak nadšen, že požadoval, aby se tahle nahrávka, tak jak byla, stala titulní melodií série, což se i stalo.

Seriál se stal obrovským hitem a hudba k němu taky. Znělka Miami Vice Theme se v roce 1984 dostala na první příčku americké hitparády a je dodnes jedinou instrumentální skladbou i skladbou z televizního seriálu, která tohle dokázala. Soundtracku se prodalo neuvěřitelných čtyři miliony kusů jen v USA, což rovněž dalece překračuje úspěch hudby k jakémukoliv seriálu. Podobný úspěch měla i skladba známá jako Crockett's Theme (Crockettův motiv, pojmenovaná podle příjmení Johnsonovy postavy Jamese "Sonnyho" Crocketta) z další série seriálu z roku 1987, která byla druhá v britské singlové hitparádě a zpětně vzato je jednou z nejikoničtějších syntezátorových skladeb celých 80. let. Hammer však vydal i řadu úspěšných sólových alb, za něž posbíral několik cen Grammy, spolupracoval s Mickem Jaggerem na skladbě She's The Boss a v klipu jeho skladby Too Much To Lose hostovali i Ringo Starr a Dave Gilmour z Pink Floyd. A mimochodem, byl autorem prvních znělek TV Nova.

Kam dál? Herecké hvězdy v hudebních klipech

Titulní foto: JanHammer.com

Podcast