Aktuálně

Československý prapor v severní Africe: Boj proti vichistům i malárii

Václav Šilpoch

Operace Exporter vedená spojenci proti francouzským vichistickým jednotkám v Levantě začala 8. června 1941. Zúčastnila se jí i naše vojenská jednotka, konkrétně Československý pěší prapor 11 s přídomkem Východní. Jak byla vytvořena a kdo v ní sloužil? A jaké vojenské úspěchy si připsal prapor, který bojoval v extrémních pouštních podmínkách?

07. 06. 2022

Prapor byl sestaven z československých dobrovolníků, vznikl 1. listopadu 1940 v táboře Gedera, který se nacházel nedaleko palestinského Tel-Avivu. Základem praporu se stala asi dvousethlavá skupina, která přišla ze Sýrie (ta byla pod kontrolou s německým režimem spolupracujících francouzských vichistů). Prapor byl složen ze čtyř střeleckých rot a jedné roty podpůrné. V prosinci téhož roku se v Judské poušti prapor aklimatizoval na místní extrémní podmínky. Poté se přesunul do Egypta, kde vojáci zvyšovali svou bojovou připravenost. Velitelem praporu se stal tehdy ještě podplukovník, později generál Karel Klapálek. Na konci května 1941 byl prapor začleněn pod velení 23. britské pěší brigády a nasazen byl v poušti nedaleko Marsa Matrúh, kde vykonával strážní službu.

Dívka s kolem, sokolové i montér: Nenápadní hrdinové, kteří přispěli k likvidaci Heydricha

Operace Exporter

Poté, co splnili strážní povinnost, se Čechoslováci přesunuli do Sýrie, kde se zapojili do operace Exporter. Prapor se k operaci připojil 1. července 1941. Hlavní část praporu zaujala pozice západně od Banjásu. Tato část měla jako součást britské 6. divize zajišťovat pravé křídlo 25. australské divize proti postupu nepřátelských jednotek na Bejrút. Dvě čety 1. roty také posílily britský prapor, který zaujal pozice jižně od Merdjaounu. Pozice 1. roty se už 4. července staly jedním z cílů odstřelování. Tyto boje si také 6. července vyžádaly prvního padlého československého vojáka, byl jím teprve dvacetiletý vojín Jiří Haas.

Nedlouho poté 10. července 1941 se daly vichistické jednotky na ústup. Vojáci zahrnutí do 23. divize je pronásledovali, mezi nimi i českoslovenští vojáci, kteří obsadili několik osad a 15. července vstoupili do poničeného Merdjaounu. Československý prapor pak na nějakou dobu zůstal v Sýrii. Jednotlivé roty byly rozmístěny od Idlíbu až po Palmyru a Djarablous. Po zbytek nasazení praporu v Levantě nedošlo prakticky k žádným bojům. Vojáci se potýkali jen s úmorným pouštním vedrem, tropickými nemocemi a problematickým zásobováním. To ale nebyl typ boje, který chtěli Českoslovenští vojáci primárně svádět.

O 11. československém praporu natočil Václav Marhoul válečný film Tobruk. Foto: Bioscop

Přesun do Tobruku

Koncem srpna 1941 měl prapor již kolem stovky schvácených malarickou horečkou. Britské ministerstvo obrany se v téže době pokoušelo prosadit stažení praporu do Velké Británie, kde měl doplnit stavy 1. československé samostatné brigády. Proti této snaze se ale vehementně postavil velitel britských vojsk na Středním východě generál Auchinleck.

Na začátku října 1941 tak dostal velitel praporu podplukovník Klapálek rozkazy k předání strážní služby Australanům a k přesunutí do egyptské Alexandrie. Tam se prapor dostal na konci října, obratem se nalodil na torpédoborce, které ho měly přesunout do těžkými boji zmítaného severoafrického města Tobruk, přístavu ležícího na severu dnešní Libye. Tam se připojil ke karpatské pěší brigádě polské západní armády. Při bránění Tobruku projevili českoslovenští vojáci mimořádnou statečnost. V boji jich bylo 81 zraněno a 14 položilo své životy v boji po boku spojenců.

Návrat do Evropy

V dubnu 1942 byl prapor převelen do Palestiny a zde byl také následně 22. května 1942 reorganizován na Československý lehký protiletadlový pluk 200, opět s přídomkem Východní. V tomto složení pak bojoval při obraně Haify a Bejrútu a na jaře 1943 se zapojil do protiletadlové obrany Tobruku. V létě 1943 byl pluk převelen do Anglie a začleněn do Československé samostatné brigády.