Tomáš Hruška: Sériový manžel je true crime bez mrtvol, dopisují se scénáře třetí řady Metody Markovič

Videotéku Oneplay od tohoto pátku začne navštěvovat Sériový manžel, který přinese příběh tří žen a jejich společného muže. O tom, že je společný, ovšem dámy netuší, protože Milan Bareš v podání Jakuba Prachaře je sňatkový podvodník. Kreativním producentem Sériového manžela je Tomáš Hruška, další host naší rozhovorové série Expres Star. 

Tomáš Hruška je scénárista, režisér a producent. Vystudoval scenáristiku a dramaturgii na pražské FAMU, podílel se na výrobě reklamních spotů a videoklipů a svůj vstup do televizního světa pojal ve velkém, protože s bratrem Jaroslavem uvedli v život seriál Metoda Markovič, jehož první řada s podtitulem Hojer získala tři České lvy, Cenu české filmové kritiky a hlavně srdce diváků. K legendárnímu kriminalistovi se tým vrátil se spartakiádním vrahem Strakou i dokumentární sérií Případy Jiřího Markoviče. A u kriminálního žánru Tomáš zůstává i jako nový kreativní producent seriálu Specialisté.

Jak byste představil minisérii Sériový manžel?
Poselství téhle série by mělo být, že na lásku bychom neměli zanevřít, i když jsou různí podvodníci. A nemusí ukrást peníze, ale vezmou nám iluze v tu lásku. Je to série o romantických podvodech a o podvodníkovi, který obírá ženy o peníze.

Kolik má Sériový manžel dílů?
Šest.

Koho jste obsadili do hlavních rolí?
Hlavní roli sňatkového podvodníka hraje Kuba Prachař,  ve třech hlavních ženských rolích jsou Nataša Bednářová, Jindřiška Dudziaková a Petra Hřebíčková.

Zdá se, že režisérka Tereza Kopáčová se podle všeho rozhodla změnit vnímání Jakuba Prachaře u české veřejnosti, protože po Studni mu dala opět příležitost ukázat jinou hereckou polohu, než v jaké ho máme povětšinou zaškatulkovaného…
Je to tak. Bylo docela velké výběrko na tu roli. Kubu Prachaře jsme měli v hlavě od začátku, pak jsme pořád přemýšleli o jiných možnostech, protože náš plán byl, že vezmeme někoho, kdo je pro lidi známý, charismatický, ale trošku ho uděláme jako taťuldu, protože ty reálné předobrazy sňatkových podvodníků, to nebyli žádní lumeni nebo svalnatí borci. Byli to vlastně takoví opravdu taťkové, nebo tak působili, podle mě pro ty ženy nebyli tak nebezpeční, že si asi řekly „S tímhle člověkem můžu hnízdit!“ Proto jsme se rozhodli vzít někoho charismatického a poprosit ho o to, aby nám pomohl ze sebe toho taťuldu udělat. Kuba pro tu roli ztloustnul asi 15 kilo, udělali jsme mu lehkou pleš…

Museli jste s vedením televize o obsazení Jakuba bojovat, nebo to bylo jasné?
Nemuseli, protože Kuba je vyloženě známý. Neříkám, že jsme měli úplně volnou ruku, ale myslím, že jsme to docela dobře s Terezou a castingovou režisérkou nakombinovali, že jsou tam jak známé tváře, jako je Petra Hřebíčková a Kuba Prachař, tak v divadelním světě už známé, ale pro diváky tolik ne, jako je Nataša Bednářová a Jindřiška Dudziaková. A myslím, že je dobré, že je pro diváky objevujeme, že je to takový mix známých a neznámých herců.

To jste mi trochu nahrál na další otázku, kterou tady mám připravenou, protože právě Nataša a Jindřiška nejsou úplně takzvaně provařené tváře. Je těžké je prosadit u vedení? Koneckonců jste to možná zažívali i s Petrem Lněničkou a Petrem Uhlíkem u Metody Markovič.
Když jsme s tím poprvé přišli, tak jsme s televizí řešili, koho dáme na plakát. Nebylo to jednoduché, ale kluci byli tak silní na castingu, hlavně Petr Uhlík, který na casting už přišel v roli Hojera, upravil se na záchodě, přišel v takovém zvláštním mundúru a předvedl to, co pak předváděl v tom seriálu, takže tam to bylo jasné. V duchu jsem si říkal, proč bychom ty castingy měli dělat, kdybychom pak ty herce neobsadili na základě toho, co na tom castingu vidíme. U Petra Lněničky to bylo složitější, protože jsme Markoviče opravdu dlouho hledali, dokonce jsme měli v hlavě pár áčkových herců, ale – a teď můžu zpětně říct, zaplaťpánbůh – byli natolik časově vytížení, že nám nebyli schopni dát tolik natáčecích dnů, kolik jsme potřebovali. Tak jsme lovili dál a tak nějak to všechno zázračně zaklaplo. 

Jak jste vlastně přišli na téma sňatkových podvodů?
Přiznávám, že jsem vyloženě vyhledával téma současných sňatkových podvodníků, přišlo mi, že to nebylo dlouho zpracované. Zajímalo mě, jestli pořád jsou a jaký je nějaký jejich současný modus operandi. A zároveň jsem si říkal, že je to true crime, ale nemusí tam být vražda. Podvědomě jsem si říkal, že v tom bude něco zábavného, ale pak jsem objevil víc případů, zvlášť ten jeden hlavní, který se lišil i tím, že počet poškozených byl opravdu velký, víc než tři desítky. Nejvíc nás zaujalo, jak se to vůbec mohlo stát, jak to ten člověk mohl dělat, ustát, ovlivnit tolik žen, jestli měl nějaké charisma, co za tím bylo.

Ten prvotní a možná hloupý impuls byl, že člověk je odkojený komediemi Vrchní, prchni nebo Veselé Velikonoce s Belmondem,  tihle podvodníčci se nám líbí. Ale čím víc do hloubky jsme do toho šli a viděli – protože jsme měli k dispozici několik obžalob na téma romantických podvodů i psychologické posudky těch podvodníků – že na první pohled to možná může působit jako legrace, zvlášť pro chlapa, ale pak jsou v tom ty oběti, které mají psychické problémy, finanční ztráty, nejenom ony, ale celé jejich rodiny. Takže jsme pak začali přemýšlet, že to opravdu uděláme z pohledu obětí, začneme romanticky, ale pak ukážeme náraz, co všechno takoví podvodníci mají na svědomí a jak převrátí život naruby těm ženám. 

Měl jsem možnost vidět první tři díly a doufám, že jsem pochopil ten záměr, kdy první tři díly jsou taková romantická komedie, když to přeženu, ve třetím díle už začíná ten náraz a předpokládám, že další tři díly už budou víceméně o tom vyšetřování a potrestání toho viníka… 
Je to tak. Bude tam víc psychologie i nějakých řešení. Bude se tam víc odkrývat i ten sňatkový podvodník a nejen jeho metoda, ale i jeho psychologický profil.

Jak jste hledali tu rovnováhu mezi kriminální rovinou, potřebou vyprávět příběhy jednotlivých postav a právě i romantickou linkou?
To se samozřejmě hledalo velmi těžko, přiznávám, protože mám pocit, že doba je taková, že lidi jsou zvyklí, že když je to true crime, tak by to neměla být komedie. Je to takové zvláštní. Možná to nebylo vidět, ale snažili jsme se dávat humor i do Metody Markovič, do první i druhé série. Neříkám, že je to komedie, ale snažili jsme se to trošku odlehčit, dát do toho trochu češství, toho Svěráka. Tady jsme jsme měli v hlavě bratry Coeny, Fargo, říkali jsme si „Pojďme to postavit tak, aby se divák bavil a to hrozné mu přes ty komické situace!“ Myslím, že někdy ta hrůza vytane víc na světlo, když divákovi zmrzne úsměv na tváři. Zároveň jsme chtěli ukázat stav, ve kterém se ty ženy na začátku nacházejí, to znamená tu romantiku, pohodu, důvěru, že chtějí s někým budovat vztah a hnízdit. V té romantice jsou prostě pěkné věci, nebudeme říkat, že ne. 

Spolu s vaším bratrem Jaroslavem jste na obrazovky přivedli Jiřího Markoviče, který vyšetřoval nejdříve vraždy způsobené Ladislavem Hojerem, ve druhé řadě pak dopadl spartakiádního vraha Jiřího Straku. Čekali jste tak výrazný komerční úspěch?
Je to zvláštní, protože jsme s bratrem od dětství vymýšleli nějaké příběhy. Když přišla ta příležitost a našli jsme příběh pana Markoviče, nezbývalo, než si věřit, že to dokážeme uchopit tak, aby to lidi bavilo. Ale je to těžké, člověk neodhadne, jestli to, jak na to nahlíží on, bude to ideální, co se bude líbit všem. Přemýšleli jsme nad tím tak, aby to bavilo především nás, aby tam bylo trochu humoru. Většinou nechci, aby ten produkt byl takový, jak se od něj čeká, to znamená, aby Markovič nebyl jenom true crime, ale aby za tím kanibalem Hojerem byl i příběh o humanismu a o otázkách, co s takovými lidmi dělat, jestli otázka trestu smrti je správně, nebo ne, mám rád, když na konci ten příběh vyvolá nějakou společenskou diskuzi.

Berete ceny – festivalovými počínaje a výročními v čele s Českými lvy konče – jako potvrzení dobře odvedené práce?
Je pěkné, když dostanete cenu, nebudu říkat, že ne. Zároveň je hezké koukat, jak ten trh roste, teď mám radost když vidím, že každým rokem je konkurence větší. Teď, když jdeme ven se Sériovým manželem, seriálů, které jen za tenhle rok už jsou venku a jsou silné a zajímavé, je víc, takže jsem rád, že ta quality TV roste. 

Letos vlastně můžete konkurovat sám sobě, protože by se tam mohl dostat jak Straka, tak Sériový manžel.
Je to tak.

Říkal jste, že jste s bratrem už od dětství vymýšleli příběhy. Jak se vám v tom rodinném tandemu pracuje?
Asi dobře. Když nepočítám svou ženu, je to jeden z mála lidí, na které jsem hodně mentálně naladěný, je dobré, že máme stejný smysl pro humor, máme stejný názor na hudbu a popkulturu. Je příjemné, že si nemusíme vysvětlovat nějaké morální věci, chápeme navzájem jeden druhého, můžeme líp chápat i charaktery, jak je vymyslíme, nemusíme si to dlouze vysvětlovat. 

A teď otázka, kterou kdybych nepoložil, posluchači a diváci by mi to neodpustili: Můžeme se těšit na další dobrodružství s Jiřím Markovičem a jeho mordpartou?
Můžeme. Můžu prozradit, že už se dopisují scénáře třetí řady a realizace by měla začít na jaře příštího roku.

Je připravené případné pokračování Sériového manžela? S jakou představou vstupoval Tomáš Hruška do role kreativního producenta Specialistů? Je velká sledovanost i velkým závazkem? A má v šuplíku i nějaký vlastní scénář, který čeká na realizaci? 
To a mnohem více se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.