Roman Jedlička: Chtěl bych komentovat NHL přímo ze stadionu v Americe, v komentátorské kabině se pohupuji na gymnastickém míči

V noci na středu odstartovala zápasem Carolina – Florida nová sezóna zámořské NHL. Nejprestižnější hokejová liga světa má už nějaký ten pátek svůj prostor ve vysílání stanice Nova Sport. A šéfem hokejové redakce je Roman Jedlička, další host naší rozhovorové série Expres Star. S Petrem Novákem probrali nejen NHL včetně více či méně hvězdných Čechů, ale i to, jak se ke komentování dostal, kolik času věnuje jednomu zápasu, jak do přípravy komentátora vstupují nové technologie a umělá inteligence nebo jak se zrodila rubrika Borec na konec, které Roman vymyslel název.

Už více než dvacet let můžete slýchat komentář Romana Jedličky u zápasů NHL. Začínal na stanici Galaxie Sport, která se změnila na Nova Sport. V současnosti řídí hokejovou redakci a moderuje víkendová studia. Navíc působí i ve sportovním zpravodajství televize Nova, dokonce je autorem názvu rubriky Borec na konec. Žije v Rokycanech, tamnímu fotbalovému klubu založil twitterový účet pověstný virálními příspěvky plnými humoru a nadsázky.

Jak jste se dostal k práci sportovního komentátora?
Přes fakultu sociálních věd, kde studují novináři. Odmalička jsem chtěl být sportovním komentátorem, napotřetí jsem se dostal na žurnalistiku, tam jsem se přihlásil na seminář Roberta Záruby a přes Roberta jsem se paradoxně dostal do televize Nova.

Kolik vám bylo, když jste komentoval svůj první sportovní přenos?
Komentoval jsem poprvé v roce 2007, takže mně bylo 31 let.

A pamatujete si, kdo tenkrát hrál a jak to dopadlo?
Bylo to play-off NHL a mám pocit, že tam hrál Vancouver. Nevím, jestli ten pocit je správný, ale co si pamatuji úplně přesně, je, že v momentě, kdy padnul rozhodující gól, vypadl signál a v televizi byla černá. To byl nezapomenutelný zážitek.

Měl jste nějaký komentátorský vzor?
Spousta amerických komentátorů, nebudu je jmenovat, protože oni jsou všichni fakt dobří. Kdybych měl mluvit o českých komentátorech, je to ten již zmiňovaný pan učitel Robert Záruba.

Co vás na komentování hokeje nejvíc baví?
Že každý zápas je úplně jiný, to je na tom úplně nejlepší. Nikdy nevíte dopředu, co se stane.

Který zápas během vaší komentátorské kariéry vám nejvíc utkvěl v paměti a proč?
Bylo jich hodně, ale teď, když se mě takhle ptáte, hned mi na mysli vytane utkání play-off mezi San José a Vegas, kde byla neuvěřitelná otočka a San José potom postoupili do dalšího kola, když Vegas vyřadili. Ta otočka byla opravdu mimořádná. To je asi ten zápas, na který si vzpomenu jako první, ale jinak jsou to všechny finálové zápasy NHL.

Jakou radu byste dal někomu, kdo se chce stát sportovním komentátorem?
Ať není příliš sebevědomý, ať je pokorný, pracovitý a ať ho to baví.

Máte nějaký nesplněný komentátorský sen?
Komentovat finále Stanley Cupu přímo z místa, z arény, kde se hraje, protože my komentujeme z takové kabinky, která má 3×2 metry, jsou 2, 3, 4 hodiny ráno. Takže bych chtěl komentovat v sedm hodin večer ze stadionu v Americe.

Když jste zmínil tu kabinku, tam sledujete celý ten zápas na jedné obrazovce, nebo jich máte víc, popřípadě máte k dispozici ještě další nějaké zdroje z toho zápasu?
Je to úplně stejná televize, na kterou koukáte doma, akorát vám k tomu povídám. Ale nemám vůbec nic, co bych viděl navíc, co bych viděl dřív, nějaký další záběr, nic takového nemám.

NHL neposkytuje nějaké podklady k zápasům, ze kterých byste vycházel?
Co se týká obrazové složky, tak ne. Signál, co jde vám do televize, jde do televize i nám. Ale jinak si samozřejmě pomáháme internetem, různými textovými zdroji, v tom jsem až úchylný, Twitter, všechny statistické servery i moje vlastní statistiky využívám hodně.

Jak vypadá vaše příprava na jeden přenos NHL, od vyhledání první informace až po úvodní buly?
Takhle se to asi nedá brát, protože ta příprava je dlouhodobá a člověk musí mít v paměti spoustu věcí. Vzhledem k tomu, že to dělám 21 let, už v hlavě něco mám. Ale myslím, že od chvíle, kdy se podívám na soupisky, na každý zápas potřebuju čtyři hodiny přípravy. Mám takovou výhodu, že moje cesta z Rokycan do Prahy trvá 55 minut a  vždycky cestou do práce na komentování poslouchám pregame shows, které běží v rádiu v Americe, takže mám úplně poslední informace, rozhovory s trenéry, rozhovory s hráči a vlastně to takhle nasávám cestou. Vystoupím před Novou a jsem plný informací.

Když jsme u toho, kolik statistik, příběhů a zajímavostí si připravujete a podle čeho vybíráte ty, které během potom toho zápasu použijete?
To se nedá spočítat. Letos jsem si za pomoci umělé inteligence vytvořil svůj vlastní program, který za mě vyhledává spoustu statistických věcí a vůbec nespočítám, kolik tam toho je. Mám problém s tím, že potřebuju odfiltrovat, co je odpad a co je to důležité. A to jsou fakt desítky různých zajímavostí a statistik, které tam na mě neustále vyskakují.

Máte ty informace fyzicky vytištěné, nebo je používáte v digitální nebo online podobě?
Teď už si tisknu na papír jenom soupisky, tyhle zajímavosti mám normálně v notebooku, který mám před sebou.

Zmínil jste, že často komentujete po nocích v uzavřené místnosti. Jak se udržujete v plné kondici a pozornosti při komentování?
Často sedím na gymnastickém míči, myslím, že na mě musí být zajímavý pohled, když komentuji a různě se tam pohupuji, to ve mně pořád pění krev a udržuje ve střehu. Nepiji kafe, nechci do sebe lít žádné energetické drinky, tak si pomáhám takhle. Když je přestávka mezi třetinami, člověk chodí, ještě se mi nestalo, že bych usnul.

Jakou roli dnes při přípravě hrají sociální sítě, analytická data a moderní technologie?
Obrovskou. Když to srovnám s tím, co bylo před 20 lety, je to úplně jiný svět. Jak jsem říkal, tohle miluji, sám jsem si udělal svůj vlastní systém a dneska si vlastně nedokážu představit, že bych odkomentoval zápas bez Twitteru nebo bez těch různých pomůcek pro komentátory. Vlastně bych se v tomhle případě nechtěl vracet o 20 let zpátky.

Využíváte umělou inteligenci?
Vytvořil jsem si vlastní systém. Nejsem žádný ajťák, neumím kódovat, ale postavil jsem si vlastní aplikaci za pomoci umělé inteligence, je to opravdu velká pomoc.

Kdybyste ji měl laicky přiblížit, jak vám pomáhá při komentování?
Mám tam hráče z obou týmů. Na kohokoliv si kliknu, tak se mi zobrazují jeho milestones, to jsou čísla, která se týkají jeho kariéry, ale mám to vztaženo i právě na tým soupeře. Všechno se snažím tam dávat do kontextu, různé tabulky. Myslím, že se v tom vyznám hlavně já, ale vím, že jsem to ukazoval kolegům ze Švédska, kteří taky komentují NHL a líbilo se jim to. Mám to v angličtině, mám ji rád, podle mě patří k NHL víc než čeština, takže vím, že i švédský kolegova, který tam komentuje, moji aplikaci využívá taky.

Je podle vás současná NHL atraktivnější pro diváky než dříve, nebo jí něco z minulých dekád chybí?
To je těžká otázka, ale musím říct, že se mi současná NHL líbí. Je tam spousta rychlých, technicky vyspělých hráčů. Nikdy NHL nebyla tak technická, jako je teď. Před lety tam byli takoví ti rváči, boxeři na bruslích ve čtvrtých útocích, kteří měli za úkol se poprat, složit podobnou těžkou váhu na druhé straně k ledu. Teď v NHL není nikdo, kdo by neuměl hokej. Všichni hráči – i ti ze čtvrtých útoků, i sedmí obránci – už prostě ten hokej umí hrát velmi dobře. Chápu, že spousta lidí říká, že už to není jako dřív, ale mě to prostě baví.

Jak důležitá je pro diváky česká stopa?
Hodně. Samozřejmě, že když hraje David Pastrňák, Martin Nečas – teď nebudu jmenovat dál, ale jsem rád za všechny české kluky, kteří tam jsou – samozřejmě přitahuje pozornost českých fanoušků. Bohužel těch kluků tam ubývá, myslím, že v tuhle chvíli nemáme v NHL nikoho, kdo by byl pod 21 let, což je škoda. Ale taky to něco vypovídá, protože NHL je v tuhle chvíli ligou mladých kluků. Když se podíváte na ty obrovské hvězdy, které tam teď jsou, nebo na tabulku platů, tak to jsou všechno kluci okolo 20 let. Nám tam tihle chybí, ale věřím, že se to změní. Je tam pár jmen, která mají našlápnuto.

Vybíráte do vysílání přenosy právě z klubů, kde Češi působí?
Není to úplně ta primární stopa, po které bychom šli, ale ano, pokud je k dispozici zápas Davida Pastrňáka, Martina Nečase i jiných týmů, kde jsou třeba čeští trenéři, čeští brankáři, tak je rádi dáváme. Ale snažím se nezapomínat ani na jiné zápasy, na slovenské fanoušky, kteří milují třeba Montreal, mají tam Juraje Slafkovského. Juraj Slavkovský na Slovensku rovná se David Pastrňák v Česku.

Zámořské kluby se už poměrně pravidelně vydávají do Evropy. Začíná tu třeba liga, odehrají se tu zápasy, Česká republika není výjimkou. Myslíte si, že tento trend bude pokračovat?
V letošní sezóně se hrají dva zápasy ve Finsku, dva zápasy v Německu. Už víme, že i další sezónu se bude hrát v Německu. NHL prostě se zaměřuje na evropský trh, chce tady posbírat fanoušky. Já si myslím, že ani není daleko doba, kdy se NHL bude hrát třeba v Paříži. Nebo teď si možná budete ťukat na čelo, ale řeknu v Madridu. Ale to je prostě trh, kam by se NHL taky ráda dostala a tohle určitě bude pokračovat.

Takže si myslíte, že čeští a nejenom čeští, i evropští diváci se těchhle zápasů budou dočkávat pravidelně?
Ano. Nevím, jak to bude často, ale tyhle zápasy tady budou. Je to výkladní skříň NHL, která vždycky přijede a to svoje šapito tady rozbalí, ukáže, jak vypadá ten nejlepší hokej na světě.

Který český hokejista v NHL je momentálně největší hvězdou? Čeká za Pastrňákem, Nečasem nebo Gudasem nějaký mladý hráč, který má potenciál je v budoucnu nahradit? Jak Roman Jedlička řeší výslovnost jmen jednotlivých hráčů? Je pravidelně v kontaktu s komentátorskými kolegy ze zahraničí? Co je při komentování tak dynamického sportu, jako je hokej, nejtěžší? Jaký je rozdíl mezi komentováním zápasu ze stadionu a ze studia?  Dostává se mu nějaké zpětné vazby od diváků? A jak vznikla rubrika Borec na konec? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.