Superkapela, která chtěla probudit Ameriku: V Prophets Of Rage se potkaly hiphopové hvězdy se členy Rage Against The Machine

Když se spojí tři členové Rage Against the Machine, dva členové Public Enemy a rapper z Cypress Hill, těžko čekat nenápadnou kapelu. Prophets Of Rage vznikli v roce 2016 v době bouřlivé americké prezidentské kampaně a od začátku měli jasno: Chtěli vrátit na pódia hudbu, která nejen baví, ale také provokuje, komentuje dění kolem sebe a nutí posluchače přemýšlet.

Sestava byla skutečně hvězdná. Z Rage Against the Machine přišli kytarista Tom Morello, baskytarista Tim Commerford a bubeník Brad Wilk. Mikrofony si rozdělili Chuck D z Public Enemy a B-Real ze Cypress Hill, sestavu doplnil DJ Lord z Public Enemy. V podstatě tak vznikli Rage Against The Machine bez Zacka de la Rochy, zato se dvěma velmi odlišnými rappery v čele.

Právě Morello patřil k hlavním iniciátorům celého projektu. K jeho vzniku výrazně přispěla atmosféra prezidentských voleb v roce 2016 a rostoucí politické napětí ve Spojených státech. Morella navíc rozčilovalo, že média začala v souvislosti s kampaní Donalda Trumpa používat slovní spojení „rage against the machine“. Chtěl podle svých slov lidem připomenout, co tenhle výraz znamená pro kapelu, která ho měla více než dvě desetiletí v názvu.

Nová skupina dostala jméno podle skladby Prophets Of Rage, kterou Public Enemy vydali už v roce 1988. Morello v tom viděl přirozený most mezi hudebníky, kteří se sice pohybovali mezi rockem a hip-hopem, ale politický a společenský komentář byl důležitou součástí jejich tvorby dávno předtím, než začali hrát společně.

Prophets Of Rage se poprvé představili v květnu 2016 v Los Angeles a brzy vyrazili na turné s výmluvným názvem Make America Rage Again. Na koncertech se jejich vlastní hudba míchala se skladbami mateřských kapel. Publikum tak během jednoho večera mohlo slyšet repertoár Rage Against The Machine, Public Enemy i Cypress Hill. Chuck D a B-Real si přitom museli poradit i s party, které původně patřily Zacku de la Rochovi.

Kapela ale nechtěla zůstat jen u hraní starých hitů. Po společném turné zjistili její členové, že mezi nimi funguje dostatečná hudební chemie na to, aby začali psát vlastní skladby. Zavřeli se proto do studia s producentem Brendanem O’Brienem, který už dříve spolupracoval s Rage Against The Machine, Pearl Jam nebo Soundgarden. Nahrát dvanáct skladeb pro debutové album zvládli skoro za měsíc. Eponymní deska Prophets Of Rage vyšla v září 2017. Hudebně na ní bylo dobře slyšet, odkud jednotliví členové přišli: Nezaměnitelné kytarové riffy Toma Morella a tvrdá rytmika připomínaly Rage Against The Machine, Chuck D přinesl naléhavost Public Enemy, B-Real svůj charakteristický hlas a DJ Lord zase hiphopové prvky.

Také témata zůstala patřičně ostrá. Living On The 110 upozorňovala na bezdomovectví a obrovské sociální rozdíly v Los Angeles. Číslo 110 v názvu odkazuje na dálnici Interstate 110, pod kterou žili lidé bez domova jen kousek od míst, kde se tyčily luxusní výškové budovy. Kapela na problém upozornila i překvapivým koncertem na střeše budovy Los Angeles Mission přímo v srdci Skid Row. Ještě přímočařejší byla skladba Unfuck The World. Videoklip k ní natočil dokumentarista Michael Moore a vedle politiky, války nebo chudoby se v něm objevily obrazy společenských konfliktů a protestů. Prophets Of Rage zkrátka nikdy nepředstírali, že chtějí být neutrální rockovou kapelou.

Jejich příběh byl ale poměrně krátký. Vedle alba a předchozího EP stihli vydat ještě několik samostatných skladeb a intenzivně koncertovat, další studiová deska už ale nevznikla. V roce 2019 totiž přišla zpráva, na kterou fanoušci Rage Against The Machine čekali dlouhá léta: Kapela se měla znovu sejít se Zackem de la Rochou. Pro Prophets Of Rage to znamenalo konec. B-Real poděkoval fanouškům a napsal, že doufá, že jejich hudba inspirovala ty, kteří to potřebovali. Chuck D jejich tříleté působení popsal jako misi.

Prophets Of Rage existovali pouhé tři roky, ale možná ani nikdy netoužili být kapelou na několik desetiletí. Vznikli jako reakce na konkrétní dobu a spojili hudebníky, kteří měli s protestní hudbou zkušenosti dávno předtím. A když se znovu otevřely dveře k návratu Rage Against The Machine, jejich úkol považovali za splněný.