Dan Kranich: P/\ST jde posluchači vstříc, ale snažíme se otevírat složitější témata

Alternativně rapové duo P/\ST vydává svoji pátou desku Fotr. Po loňské Elektře se vrací k písničkovější formě a do nových skladeb otiskuje témata, která Dan Kranich sám označuje za osobní: Otcovství, únavu, stárnutí i hledání rovnováhy mezi prací a rodinou. V rozhovoru mluvil i o koncertním adrenalinu, české rapové scéně, divadle nebo o tom, proč podle něj není playback na pódiu omluvitelný.

Pražské duo P/\ST jde záměrně proti proudu domácí rapové scény. Na její myšlenkovou vyprázdněnost nabízí lék v podobě vynalézavých i surreálných textů nasazených na tvrdou elektroniku. Dvě entity, jedna energie. Divadlo. Show. Pohyb. Hype. Tentokrát přichází s mnohem osobnějším a odlehčenějším pohledem na čerstvé otcovství a stárnutí. Jejich páté album Fotr obsahuje 14 našlapaných tracků, ve kterých se dvojice nenechala svazovat žánry a balancuje od boombapu, přes drill, trap nebo folk až po metal.

V kapele jste dva, ty a Ivo Sedláček. Položili jste si někdy otázku, jestli to není málo?
Občas přemýšlíme, jak to rozšířit, ale ve výsledku si víceméně vystačíme. A je to fajn, praktičtější. Musím říct, že i ve dvou lidech je občas těžké najít společný termín na koncert, protože jsme oba hodně vytížení. Přemýšleli jsme, že to třeba v budoucnu rozšíříme o kapelu, ale až ve chvíli, kdy by to začalo výrazně uvadat, abychom tomu dali nový vibe.

Oba máte divadelní vzdělání, vnímáš to jako výhodu?
Rozhodně. Umíme se chovat na pódiu nebo na jevišti a nestydíme se. V profesionálním divadle pracujeme už přes deset let, a pokud se do toho počítá i studium, tak třeba už přes patnáct, a to je samozřejmě jistá výhoda.

Máte v kapele své role nějak rozdělené?
Já jsem frontman, ten vepředu, ten, co víc mluví, ten, co rapuje, ten, kdo nese to slovo. Jsem větší extrovert a víc se to nabízí. A Ivoš je skladatel, beatmaker, dj, basák i tanečník, takže se to hezky doplňuje. Já jsem víc vepředu, on víc vzadu, ale vlastně to nic neznamená.

Měli jste před vznikem P/\ST zkušenosti i z jiných projektů?
Měl jsem předtím alternativní kapelu Kopyrajt. Byla to taková klasická gymplácká kapela, ve které jsem byl také frontman. Víc jsem zpíval, ale nepsal texty. Ty psal náš basák. Ve skladbě nástrojů byla basa, akordeon, cajon a já měl na starosti beatbox, rap a zpěv. Vymetali jsme básnické akce našich kamarádů a malé festivaly, takže to bylo příjemné. Pak to ale během DAMU skončilo a já chtěl rozjet víc elektronický rapový projekt, kde začnu psát vlastní texty. Na DAMU jsem narazil na Iva a nějak jsme to rozjeli.

Když se ohlédneš zpátky, jak vidíš sebe a P/\ST v začátcích?
Je to už sedm let, kdy jsme vydávali první desku. Vůbec jsme nevěděli, do čeho jdeme. Prostě jsme to zkusili rozkopnout. Byly tam nějaké nejistoty, to je jasné, ale hrozně jsme to chtěli, bavilo nás to a dávalo nám to smysl.
Album jsme dělali ve sklepě pod DAMU, ve skladu rekvizit, kde jsme si vyklidili takový růžek. Celé album jsem napsal v Liberci, když jsem byl v angažmá v Naivním divadle.

A vlastně nevím, co jsme od toho čekali. Jestli spasíme český rap, nebo něco takového. Prostě jsme si šli za svým. Bavilo nás to, začalo to dávat smysl a už od začátku jsme cílili hlavně na živé hraní. To si držíme dodnes. Máme nějakou kvalitu, kterou si neseme dál.

Kdyby si dnes někdo pustil P/\ST úplně poprvé, jakou skladbou by měl začít?
My jsme specifičtí tím, že jsme hodně žánrově rozkročení, což dokazuje i nové album, kde má skoro každý track jiný žánr a tmelícím prvkem je rap. Nás baví, že je to celé hodně barevné. Nový singl Jedno je úplná popina, nedávno vydaná Epidemie lhostejnosti s Hentai Corporation je zase něco mezi hardcorem a metalem. Máme spoustu trapových i boombapových věcí. Náš největší hit a zároveň nejpřístupnější a nejzábavnější track je asi Fivuza Market. Takže záleží, každý si najde to svoje.

Právě vydáváte už páté album s názvem Fotr, a to jen rok po Elektře. Je to důkaz, že si pořád máte hudebně co říct a na nedostatek invence si nemůžete stěžovat?
Je to podle mě důkaz, že doba je rychlejší a rychlejší. Rozhodně si máme co říct, i když je zajímavé, že po těch sedmi letech už si toho vlastně tolik říkat ani nemusíme. Jsme na sebe nacítění, známe se a ta práce jde dobře od ruky. Vím, co si k Ivošovi můžu dovolit, a ta symbióza je natolik propojená, že fungujeme i beze slov.

Jak dlouho deska Fotr vznikala?
Myslím, že rok a půl i s psaním. Rozepsal jsem ji nějakou dobu předtím, než vyšla Elektra, protože jsem věděl, že chci udělat velké album, ale ještě jsem netušil, jak bude vypadat. Věděl jsem, že bude písničkovější, protože Elektra koncepčně vycházela z divadelní inscenace Smutek sluší Elektře, kterou jsme hráli v Mahenově divadle v Brně. Pak začalo vycházet najevo, že nová deska bude světlejší. My jsme totiž docela temňáci a děláme temnější věci. Elektra byla celá o válce. Snažíme se otevírat složitější témata, která cpeme do rapu, a myslím si, že je důležité, aby se to dělo.

A vzhledem k tomu, že se mi v období kolem Elektry narodila dcera, řekl jsem si, že by bylo dobré to reflektovat. Zároveň se do toho začala opírat moje únava. Říkám tomu předčasná krize středního věku. Měl jsem pocit, že se všechno láme v mých třiatřiceti letech právě s narozením dcery. Najednou nikam nechodím, jen domů a do práce, a jsem docela blízko nějakému vyhoření. Všechny tyhle věci na novince reflektuju. A i když jsou to důležitá a závažná témata, myslím si, že je otevíráme s odstupem, s humorem a snažím se na ně dívat s nadhledem.

Kde jste desku nahrávali?
Nahrávali jsme ji v -2 Studiu u našich kamarádů Honzy Pniaka a Matěje Šímy. Honza Pniak se přistěhoval z Ostravy a rozhodl se koupit protiatomový kryt v jednom činžáku. Dva roky na něm makal a udělal z něj nádherné -2 Studio, které tímto doporučuju. Tam jsme to celé nabrali. U rapových alb je výhoda, že nemusíte nahrávat nástroje, takže jsme nabírali hlavně vokály. Jediný track, který jsme nahrávali s nástroji, byl náš společný feat s Muchou, který album uzavírá. Chtěli jsme ho udělat trochu punkový, takže jsme nabrali bicí, kytaru i basu. Nijak jsme se s tím nepárali a je to přesně tak, jak by to s Muchou mělo být.

Když se vrátím ke krizi středního věku, máš pocit, že se umělec po třicítce stává opatrnějším?
Možná jo. To album je podle mě poměrně umírněnější. Zároveň se snažíme neztratit svůj jazyk a svoji tvář. Jdeme posluchači víc vstříc, už se nesnažíme být tak spletití a i texty jsou přístupnější. Nové album je osobnější a víc moje. Ivoše jsem do toho trochu tlačil a říkal mu, že tohle album bude víc moje a to příští zase víc jeho. Je možné, že je člověk opatrnější. Asi to přichází i s dítětem, protože najednou se nestaráte jen o sebe.

Kromě otcovství na desce Fotr otevíráte i jiná témata?
Spoustu témat. Sociální sítě, peníze, práce v umělecké sféře nebo nedávné úmrtí mého táty.

Je na té desce něco, na co byste si třeba ještě před lety netroufli?
Myslím, že ne. Nikdy jsme se nenechávali svazovat žánry ani jazykem. Je to logické vyústění toho, kdo jsme a kam nás táhne věk, život a zkušenosti.

Kde berete inspiraci? Hudební i textovou?
Asi v životě. Mě třeba hrozně štve, že jsem se od covidu moc nedostal ke čtení. Jsem aktivní herec, třetím rokem na volné noze, píšu texty pro scénickou hudbu, dělali jsme rapové muzikály, takže těch projektů je hodně. Hodně inspirace beru právě z téhle sféry.

Tvoje kadence slov je poměrně rychlá. Máš občas problém si texty zapamatovat?
Jsem vytrénovaný z divadla. Obvykle nosím v hlavě deset až patnáct inscenací.

Ty už jsi to trochu naznačil, ale budou na desce Fotr nějací hosté?
Jsou a je jich poměrně dost. Mám z nich velikou radost. Největší věc, která se udála, je, že nás pod svá křídla vzala stáj Ty Nikdy. Ne že bychom nastoupili do labelu, ale spíš jde o nějakou spolupráci. Je tam Idea jako producent, na jednom beatu spolupracoval se Zefem, k tomu Rest, MC Gey, Mucha, Matyáš z No Face No Case, DJ Maro a Honza Hovorka. Doufám, že jsem na nikoho nezapomněl.

Vyjde album fyzicky, nebo jen digitálně?
Vyjde fyzicky, určitě na vinylu, a zvažujeme ještě CD. Stala se nám ale jedna věc: Album má 52 minut a nevejde se na jeden vinyl. Teď řešíme, jak s tím naložit, takže se vydání vinylu trochu zpozdí. Pevně ale doufám, že ho budeme mít nejpozději po prázdninách. Zároveň můžu pozvat na křest, který bude 22. října v klubu Roxy. Vystoupí tam i hosté, které jsem jmenoval. Tam už ten vinyl musí být. A bude krásný, obal nám dělal ilustrátor Jirka Franta.

Čekají vaše příznivce i další koncerty?
Čeká nás letní sezóna, která bude poměrně našlapaná. Máme tam skvělé velké koncerty na Colours, Pop Messe i Pohodě. Čekají nás také Boskovice a spousta menších festivalů, takže léto bude krásné a já se moc těším. Navíc si na těch koncertech obrousíme Fotra, takže až dorazíte na říjnový křest do Roxy, bude Fotr v plné palební pozici a pěkně vám to nasolíme už nazkoušený.

Když jsem se o vašich koncertech bavil s mojí kolegyní Veronikou, říkala s trochou nadsázky, že na nich jde občas skoro o život. Musíte svoje publikum krotit?
Ne. Mám rád, že jsou naše koncerty divoké, to je podle mě přesně to, co na nich lidi milujou. Ve chvíli, kdy pod vámi ten kotel, nebo jak dnes mladí říkají moshpit, začne žít vlastním životem a lidi to ze sebe fakt pustí ven, a vy jste ten nosný prvek, přes který to celé jde, tak je to nádherné. Já to miluji! Samozřejmě je důležité být opatrný a úplně se nezbláznit. Myslím, že se nám na koncertě nestal žádný vážný úraz, takže lidi nekrotíme, ale snažíme se situaci monitorovat a nebýt k ní úplně slepí.

Doporučuju podívat se minimálně na videa z koncertů No Face No Case. Ti mají moshpit, který vypadá velmi agresivně. Lidi se tam jdou vybouřit a vyřádit, může to vypadat, že se řežou a že je to hodně ostrý. Měli jsme s nimi jeden koncert a přiznám se, že jsem se toho docela bál.

A dokáže vás publikum ještě něčím překvapit?
Člověče, teď jsi mě překvapil tou otázkou. Nevím, třeba kdyby přinesli Toiku nebo něco takového. Ale myslím si, že když je člověk otevřený, vždycky se může nechat něčím překvapit.

Co ve vás po koncertě zůstane, když odezní adrenalin?
Únava. A když se na to napojí nějaká párty, tak kocovina.

Máš pocit, že by P/\ST mohli být ještě větší, kdybyste byli ochotnější ke kompromisům?
To je otázka typu co by, kdyby. Já nevím.

A stál jsi někdy před nějakým kompromisem?
Vlastně ne. Stěžujeme si na tuhle dobu, jak je rychlá a jak nás tlačí dopředu, což je mimochodem jedno z témat, které otevírám třeba v singlu Neklid. Na druhou stranu je super, že máme takovou svobodu. Můžeme si nahrát album doma ve skříni a dát ho na streamovací platformy. Vlastně nás nic nesvazuje. Nechci úplně říct, že by na téhle desce byly nějaké kompromisy. Spíš je to cesta, která nám přišla správná a baví nás. My si pojedeme po svém, budeme dělat hudbu tak, jak nám to přijde správné. A jestli to poleze nahoru, budeme samozřejmě rádi. Rozhodně ale nebudeme rapovat o holkách s velkýma zadkama a prsama, o tom, že jezdíme limuzínou, máme velký řetězy a že jsme z ulice. Protože to tak prostě není. Jsme kluci od divadla.

Jste kluci od divadla, ty jsi herec. Na jakých projektech aktuálně pracuješ a kde by tě třeba posluchači mohli vidět?
Poslední projekt, který jsem odpremiéroval, je Human Zoo v Nové Spirále od Viktora Tauše a Romana Holého. Kluci tomu říkají gospelová anarchie a podle mě je to forma, kterou tady ještě nikdo neviděl. Zajděte si na to. Je to fakt tříhodinová hromadná terapie a já se v ní vlastně trochu léčím z úmrtí svého táty. Lidé na to mají hodně rozdílné názory. Buď to úplně odmítnou, nebo to zbožňují.

Zároveň si myslím, že jsme prostor Spirály využili opravdu dobře. Jsou tam dvě obrovské točny, které se točí proti sobě, stoly se zvedají nahoru a dolů, je to barevný, jsou tam tanečníci, rapeři, zpěváci, hvězdné obsazení i živý box. A já tam rapuju.

Momentálně také ve spolupráci se Spitfire Company pracujeme na autorském rapovém muzikálu, který bude mít premiéru na podzim v Akropoli. Myslím si, že i na ten se můžete těšit, protože je to projekt, který u nás nemá obdoby. Mám tři měsíce na to, abych ho celý napsal.

Dají se vůbec srovnat energie divadelního představení a koncertů?
V některých aspektech ano, v některých ne. Divadelní práce nebo performování v divadle je mnohem soustředěnější a jemnější. Pohybujete se na nějaké lince, kterou si nazkoušíte, a víc fungujete v určitých kolejích. Musí to schválit režisér, dramaturg, společně na tom pracujete a celé to probíhá pod větším dohledem. Zatímco koncert je víc na vás. Je svobodnější a mnohem víc závisí na aktuální náladě a vibe.

S P/\ST jste posbírali i několik ocenění. Jsou pro vás tyto ceny důležité?
Lhal bych, kdybych řekl, že ne. Vždycky je fajn, když vás ocení odborná porota. Nemůžu říct, že to děláme kvůli cenám, ale máme z nich radost.

Co vás dnes děsí víc než před pár lety?
Stáří. A úbytek energie. Naše koncerty jsou hodně divoké, hodně punkové a trochu jsme si na sebe upletli bič. Diváci a fanoušci to milují a my jsme si nastavili určitou energetickou laťku. Bojím se, že ty síly začnou ubývat a že to třeba začnu nahrazovat chlastem, k čemuž mám občas sklony. Snažím se proto víc sportovat. Jestli tu laťku chci udržet alespoň do čtyřiceti, musím makat. Začal jsem obden běhat, protože fyzičku na koncerty potřebuju. Je to fakt hodinový sprint, do kterého ještě rapuju. A pak jsou tu ty osobnější věci. Jsem trochu workoholik, mám rád práci a rád tvořím. Bojím se, že nebudu mít dost času na rodinu, na dceru a že nenajdu správný balanc. Doufám, že to zvládnu a že to zvládneme všichni dohromady.

Co tě baví na současné české hudební scéně?
Určitě Idea. Musím říct, že jsem za poslední rok začal mnohem víc důvěřovat českému rapu, protože vyšlo spoustu skvělých desek. Vyšla deska Done od Idey a Jamese Colea, Viktor Sheen pod alter egem Buka vydal skvělou desku Já, mé druhé já a Kristýna. Crystal Kids vydali album EHHE, které je podle mě jedním ze zlatých grálů českého rapu. To si musíte dát. Musíme ale mluvit spíš o československé scéně. Pořád vyzdvihuju Fvck Kvlt a slovenskou alternativní rapovou scénu, která je podle mě úplně skvělá. Vždycky musím zmínit Cringe Prince, který je super, naše kolegyně z divadelně-rapové scény Hihihahaholky, které krásně rostou, nebo mého kamaráda SEBE.
Na alternativní scéně vznikají skvělý věci. MeowLau mě teď docela zaujala. Vzniká skvělá hudba, jen je potřeba být otevřený.

A co ti na ní naopak vadí?
Asi nejvíc rapování na playback. Sakra, kluci, když někdo zaplatí za lístek na váš koncert, tak se aspoň trochu snažte. Nechci přijít na koncert a poslouchat něco, co sis doma nahrál, zmástroval a pak to jen pustíš lidem, kteří dají litr za lístek. To je ostuda. To je hrozný. Tohle mi asi vadí nejvíc.

Myslíš, že hudba a politika jde dohromady?
Rozhodně.

Mám pro tebe poslední otázku, kterou jsem tady před časem pokládal Adamu Ernestovi. Kdy jsi byl naposledy ve Fivuza Marketu?
Už to nějakou dobu bude, ale vždycky se tak potutelně usměju. Mám k tomu skvělou historku. Nedávno jsme hráli dvoják ve Slovinsku, v Mariboru a Lublani. V Mariboru jsme hráli asi pro dvanáct lidí a jeden z nich byl Slovinec, který studoval v Brně. Našel si nás tak, že před brněnským Fivuza Marketem seděla nějaká omladina a pouštěla si Fivuza Market. On si to našel přes Shazam a od té doby nás poslouchá. Takže to je úplně geniální.