Adéla Snopová: Ve zpravodajství nikdy nevíte, co vás čeká, chtěla bych moderovat diskuzní pořad

O zpravodajství televize Nova toho bylo za těch 32 let, co tahle televize vysílá, řečeno a napsáno mnoho. Jak ho vnímá zástupkyně generace, která je o dost mladší než naše nejstarší soukromá televize, zjistíme díky Adéle Snopové, redaktorce domácího zpravodajství televize Nova.

Adéla Snopová je absolventkou Univerzity Karlovy a má redaktorské zkušenosti z České televize. Z veřejnoprávního média se ale po roce přesunula do televize Nova, kde působí 2,5 roku. Za svůj největší dosavadní profesní úspěch považuje předvolební debatu s mladými kandidáty. Kromě práce pro televize se intenzivně věnuje sociálním sítím, kde své followery bere i do televizního zákulisí.

Adélo, čím jste chtěla být jako školačka?
Buď právničkou, nebo novinářkou.

To jste měla cestu nalajnovanou takhle od dětství? 
Oba moji rodiče pracují odjakživa v televizi, táta je režisér, máma novinářka, takže jsem tak nějak vyrostla v tomhle prostředí a myslím, že mě to logicky dost ovlivnilo a vždycky mě ta práce lákala.

Posluchačům, kteří vás neznají, ale jméno Snopová jim něco říká, to vyjasníme hned na úvod. Jste dcerou Anety Snopové, to už tady zaznělo, známé tváře zpravodajství a publicistiky, aktuálně průvodkyně pořadem Reportéři ČT, tatínek je režisér. Trávila jste dětství v redakcích?
Ano. Samozřejmě ne většinu času, ale když se mamka postupně vracela do práce, moderovala tenkrát ještě na zpravodajské televizi Z1, často jsem s ní chodila. Do maskérny, do kostymérny, čekala jsem na ní, poslouchala jsem vysílání, takže ještě předtím, než nastoupila do České televize, už jsem s ní ta kolečka obíhala. Moc mě to bavilo a zajímalo, ovlivnilo mě to v další kariéře.

A když jste pak řešila, kde budete studovat a co budete dělat, přemýšlela jste i o jiných oborech, nebo jste zpravodajství brala jako jasnou linku?
Chtěla jsem studovat práva, říkala jsem si, že i když vystuduju práva, tak můžu být novinářka. Myslím, že to je přidaná hodnota mít vystudovaný i jiný obor mimo novinařinu, ale potom jsem si dala přihlášku na žurnalistiku do Prahy, kde mě vzali a byl to splněný sen. Řekla jsem si, že to stejně chci dělat, tak proč to prostě rovnou nestudovat, takže jsem se rozhodla nakonec pro novinařinu.

Rodiče vás neodrazovali od práce ve zpravodajství a v televizi?
Máma ne, ta mě naopak vždycky podporuje, odmalinka mi říká, že to je nejhezčí práce na světě. A to právě kvůli tomu, jak je to rozmanité, každý den je jiný a tak. A táta trochu, ten mi vždycky říká, abych si uvědomila, že začátky jsou trošku otročina. Ale vlastně mě podporují oba dva, fandí mi a koukají na všechno

Čelila jste někdy nálepce protekčního dítěte?
Vlastně to byl i jeden z důvodů, proč jsem se tenkrát rozhodla odejít z České televize, kde jsem původně měla v plánu nastoupit do zpravodajství, ale od více lidí mi bylo naznačeno, že se budu muset hodně snažit a hodně jako ukázat, že tady nejsem z protekce, V ten moment jsem si řekla, že se chci vypracovat někde jinde a svoji kariéru začít někde úplně jinde. Takhle jsem se dostala do Novy a jsem hrozně ráda, že jsem to udělala, bylo to podle mě nejlepší rozhodnutí. 

Takže zatímco jinde ta lehká protekce nebo ušlapaná cestička je spíš výhoda, v České televizi to byla nevýhoda?
To je první věc, která každého napadne, když dítě má rodiče ve stejné instituci, vždycky se na vás dívají, že se maminka někde přimluvila. Přitom jsem v České televizi šla od píky, několikrát jsme to řešily i s mamkou, že proto to musí být takhle, aby to nikdo nemohl říct. Ale lidi to stejně říkají a člověk s tím asi nic neudělá. 

Jaká byla vaše cesta na obrazovky?
V České televizi jsem pracovala v pořadu Newsroom ČT24, kde jsem měla i svoji první reportáž, to bylo moje poprvé na obraze. Potom se to rozběhlo, až když jsem přišla na Novu, kde jsem začala dennodenně točit reportáže. Pamatuji si, že to bylo hodně rychlé. Nastoupila jsem a už za tři dny jsem měla reportáž ve Večerních zprávách. Byla jsem z toho tenkrát úplně unešená. Nějak se to stupňovalo a stupňuje a hrozně mě to baví.

Měla jste nějaký novinářský vzor, kromě maminky?
Erik Tabery, Ondřej Kundra, s kterým jsem měla tu čest pracovat, když jsem byla na letní stáži v Respektu, ten mi toho taky hodně dal. Barbora Kroužková, Zdislava Pokorná, těch novinářů je spousta. 

Už jste to trošku nakousla, ale když jste nastoupila na Novu, ujal se vás nějaký starší kolega, nebo vás hodili rovnou do vody a jela jste rovnou natáčet reportáže?
Hodili mě do vody rovnou.  

A je to dobře?
Myslím, že je. Vím, že to může být hodně náročné. Pamatuji si, že jsem měla první den, takový seznamovací, nebo to byla spíš ještě stáž předtím, než se rozhodnou, jestli mě vezmou, a už jsem točila reportáž. Normálně jsem jela do terénu, měla jsem ráno na poradě nadhodit téma, vůbec jsem nevěděla, jak tu reportáž mám napsat, kam to mám napsat, jak to mám sestříhat. Trochu jsem se orientovala z České televize, ale přece jenom to nebylo takhle intenzivní. Ale je to dobře, protože jako začínající redaktor se nejvíce naučíte v terénu.

Dávali vám zkušenější kolegové a kolegyně vaši nezkušenost nějak najevo?
Myslím, že moji starší kolegové byli naopak ke mně vstřícní a ve spoustě věcí mi pomohli, když jsem nevěděla, co a jak. 

Jak vypadá takový běžný den, pracovní den Adély Snopové?
Vstanu třeba v osm, spíš dřív, v 7:30, projedu si všechny zpravodajské weby, zjistím, co se děje, pokud to nemám naplánované z předešlého dne. Když třeba víme, že bude vláda, tak jedeme na vládu. Potom jedu do práce, v 9:30 máme poradu, kde každý redaktor nadhodí téma, na kterém chce dělat ten den, potom se začínají obvolávat respondenti, jede se do terénu. Do redakce se většinou vracím kolem třetí, čtvrté hodiny, když to jde dobře, a začínám psát, to trvá třeba hodinu a půl, potom jdu do střižny a kolem sedmé hodiny většinou odcházím.

Co se stane, když v tomhle hezky naplánovaném dnu nastane třeba tisková konference prezidenta, který obviní člena vlády z vydírání?
To samozřejmě ty vaše plány úplně mizí. Pamatuji si, že jsem zrovna ten den dělala nějakou reportáž o školství. Hned, jak jsem poslouchala tu tiskovou konferenci na cestě z natáčení, bylo mi jasné, že toto nebude ta reportáž, kterou budu dneska dělat, že asi změníme téma. Nakonec jsem dělala reportáž o celém tom sporu Petr Macinka vs prezident Pavel. Ve zpravodajství nikdy nevíte, co vás čeká.

Co je ve zpravodajství na Nově nejvyšší meta? Moderovat Televizní noviny?
To záleží, co vás baví a co vás zajímá. Máme tam spoustu kvalitních, skvělých redaktorů, kteří nikdy nemoderovali zprávy, ale to neznamená, že nejsou kvalitní a skvělí redaktoři. Myslím, že ne všechny baví moderovat, ale určitě to je meta, je to prestiž, jste tvář té televize. Ale nemusí to být nutně cíl každého.

Dobře, tak co je vaše nejvyšší meta?
Moderovat Televizní noviny! To by bylo krásné. Moderovat zprávy je jedna věc, protože jste tvář televize, jste vidět, ale taky by mě bavil i diskuzní pořad nebo něco – a teď to řeknu blbě – kde člověk jenom nečte zprávy, ale opravdu se na to musí připravit. Nějaký diskuzní pořad jednou týdně, to by bylo super.

A kdyby teď přišla nabídka na moderaci zpráv a nemusely by to být zrovna Televizní noviny, ale třeba nějaké denní relace, kývla byste?
Určitě. To je jednoduchá odpověď.

Má Adéla nějakou oblast, na kterou se specializuje? Nemají staří politici sklon mladou reportérku mistrovat? Chodí jí na sociálních sítích hejty a nabídky od ctitelů? A jak velkou trému měla před debatou s mladými lídry před posledními volbami? 
To se dozvíte, když si poslechnete celý rozhovor v úvodu článku! 

Archiv rozhovorů Expres Star najdete v sekci Podcasty, v aplikaci Expres FM, na webu Podcasty.cz a v aplikacích Spotify a Apple Podcasts.