Frontmanem proti své vůli: Tichý kytarista Joy Division a hlas i mozek New Order Bernard Sumner slaví sedmdesátiny

Narodil se v lednu 1956 v Manchesteru a k hudbě se dostal spíš náhodou než z touhy stát se hvězdou. Postupně se ocitl v kapelách, které mu změnily život, i v rolích, do kterých se původně nehrnul. Příběh Bernarda Sumnera je vyprávěním o hledání, ztrátách i návratech k hudbě v různých podobách.

Joy Division – Disorder (1979)

Vyrůstal v dělnickém prostředí, kde se spíš čekalo, že si člověk najde práci a bude žít běžným životem, než že by se měl věnovat hudbě jinak než ve volném čase. Ani Bernard takové ambice neměl a hrát na kytaru se začal učit až skoro ve dvaceti poté, co ho na koncertě v Manchesteru v roce 1976 okouzlili Sex Pistols. Právě tam se potkal s Peterem Hookem a Ianem Curtisem, se kterými krátce nato založil kapelu. Ta se nejdřív jmenovala Warsaw a později Joy Division. Jejich debutové album Unknown Pleasures otevírá skladba Disorder, která v sobě nese nervozitu začátků i pocit dezorientace – nejen doby, ale i Bernardovy tehdejší pozice v kapele. Hrál na kytaru a podílel se i na vytváření elektronických textur, ale v čele dění nestál. Spíš pozoroval a učil se za pochodu. Song se o mnoho let později vrátil do popkulturního povědomí díky filmu Trainspotting, kde zazní hned v úvodní scéně.

Joy Division – She’s Lost Control (1979)

Tahle skladba vycházela z osobní zkušenosti Iana Curtise, který při práci v sociální péči docházel za mladou ženou trpící epilepsií. Brzy ale dostala ještě osobnější rozměr. Ian Curtis trpěl stejnou nemocí a jeho zdravotní stav se zhoršoval. Na pódiu se pohyboval trhaně, padal na zem a někdy nebylo jasné, jestli jde o součást vystoupení, nebo skutečný záchvat. Pro Bernarda Sumnera to znamenalo rostoucí napětí a strach o kamaráda, které postupně začaly převažovat nad radostí z hraní. Kapela si získávala respekt, ale členové byli víc a víc vyčerpaní.

Joy Division – Love Will Tear Us Apart (1980)

Nejslavnější píseň Joy Division se paradoxně stala hitem až po smrti Iana Curtise. Pro Sumnera to byl zlom. Osobní ztráta i náhlý konec kapely, která měla našlápnuto k velké budoucnosti. Ian Curtis spáchal sebevraždu v květnu 1980, krátce před plánovaným americkým turné. Pro zbývající členy to byl šok, ale zároveň okamžik, kdy si museli ujasnit, zda mají pokračovat. Shodli se, že Joy Division bez Curtise existovat nemohou. A tak vznikla kapela New Order.

New Order – Temptation (1982)

Vznik New Order znamenal nový začátek i řadu praktických otázek. Ta hlavní byla, kdo se postaví k mikrofonu. Nakonec tuto roli převzal Bernard Sumner. Nebyla to otázka ambicí, spíš nutnost. Byl hlavním autorem hudby a nové skladby znal nejlépe. Do role frontmana se nehrnul a dlouho se s ní sžíval, často s velkou nejistotou a trémou. Temptation naznačuje, že se kapela vydává lehčím, otevřenějším směrem. Zajímavostí je, že kromě Bernardovy verze vznikla i alternativní nahrávka s vokálem Paula Noonana, což ukazuje, že si kapela v této fázi ještě nebyla rolí frontmana vůbec jistá.

New Order – Age Of Consent (1983)

Age Of Consent patří k písním, které jasně ukázaly, že New Order už nejsou náhražkou nebo kapelou hledající se po ztrátě. Výrazná basová linka Petera Hooka se stala poznávacím znakem skladby i symbolem sílících rozdílných rolí v kapele. Bernard Sumner se prosazoval jako autor a spolutvůrce směru, zatímco Peter Hook chtěl, aby basa zůstala hlavním nositelem zvuku. Texty byly osobnější a méně zahalené temnotou. Už tehdy bylo patrné, že kapela stojí na soužití silných osobností, které se ne vždy shodnou.

New Order – Blue Monday (1983)

Blue Monday znamenala obrovský úspěch a stala se jedním z nejprodávanějších dvanáctipalcových singlů historie, přesto na ní kapela kvůli nákladnému obalu prakticky prodělávala. Bernard Sumner se zde výrazně posunul k syntezátorům a elektronickým rytmům inspirovaným klubovou scénou. Zatímco publikum objevovalo taneční tvář New Order, Bernard se ocitl v pozici, kdy musel řešit nejen nové hudební možnosti, ale i rozdílná očekávání uvnitř kapely. Úspěch pro něj tak bohužel místo úlevy znamenal spíš další tlak. 

New Order – Bizarre Love Triangle (1986)

V polovině osmdesátých let byli New Order na vrcholu, ale uvnitř kapely to doslova vřelo. Bernard Sumner se čím dál víc přikláněl k elektronice, tanečnímu rytmu a studiové práci, kde měl nad skladbami kontrolu. Peter Hook naopak tíhl k syrovějšímu, kytarovějšímu projevu a chtěl, aby jeho basa zůstala dominantní i naživo. Tyto rozdíly otevřeně zmiňoval i v rozhovorech. Bizarre Love Triangle, s taneční energií a textem o nejednoznačných vztazích, tak zpětně působí jako přesný obraz kapely, kde hudba fungovala skvěle, ale shoda mezi členy byla čím dál vzácnější.

New Order – True Faith (1987)

Skladba vznikla v době, kdy už byly vztahy uvnitř kapely výrazně poznamenané dlouhodobým napětím. Bernard Sumner se definitivně ujal role hlavního autora a tvůrčího motoru, ale dalším směřováním k elektronice prohluboval propast mezi sebou a Peterem Hookem, který cítil, že se z kapely vytrácí prostor pro jeho styl i názor. Text skladby působí introspektivně a odráží deziluzi ze slávy i pocit odcizení. V této éře se New Order zařadili mezi nejrespektovanější britské kapely své generace, což později potvrdilo i ocenění Brit Award pro nejlepší britskou skupinu v roce 1994.

New Order – Regret 

Výše zmíněnou cenu jim vyneslo album Republic. Jeho nahrávání se neslo nejen ve stínu sílících neshod, ale i hrozícího bankrotu nahrávací společnosti Factory Records a kultovního manchesterského klubu Haçienda. Jelikož obě společnosti členům New Order dlužily peníze, šlo jim doslova o střechu nad hlavou. A povedlo se, kromě úspěchu u odborné veřejnosti přišel i ten komerční. Velký podíl na to měl pilotní singl, který se dá označit jako poslední velký hit kapely. 

New Order – Krafty (2005)

Píseň Krafty vznikla po několikaleté pauze, během níž se členové kapely věnovali vlastním projektům. Bernard Sumner spolupracoval mimo jiné s projektem Electronic. Když se New Order znovu sešli ve studiu, fungování kapely už bylo výrazně jiné. Peter Hook už veřejně mluvil o nespokojenosti s tím, jak kapela pracuje, kdo v ní rozhoduje a kritizoval Bernardův vliv na směřování New Order. Nahrávání alba Waiting For The Sirens’ Call tak probíhalo ve stínu otevřených neshod, které už dávno nezůstávaly jen v zákulisí.

New Order – Restless (2015)

Album Music Complete vzniklo už bez Petera Hooka, který kapelu opustil v roce 2007. Bernard Sumner se k rozchodu veřejně vyjadřoval jen minimálně a soustředil se na další práci. New Order tím vstoupili do nové etapy, personálně i lidsky odlišné od předchozích dekád. Bernard zde působí smířeněji, texty mají nádech bilancování, ale ne rezignace. V roce 2023 byl spolu s kolegy z Joy Division a New Order oceněn cenou Grammy za celoživotní přínos hudbě a obě kapely jsou rovněž členy Rock’n’rollové síně slávy. Ve 70 letech tak má Bernard Sumner za sebou cestu plnou zlomů, návratů i rozchodů, kdy ho kupředu vždycky hnalo jeho vlastní přesvědčení a potřeba tvořit dál.