Hudební milníky: Smrt geniálního kytaristy hledajícího nový směr

Smrt Jimiho Hendrixe v září 1970 ukončila život i kariéru hudebníka, který během několika let zásadně změnil podobu elektrické kytary i rockové hudby.

Jeho vzestup byl rychlý a intenzivní, stejně rychle narůstal i tlak, který s sebou sláva nesla. Jimi Hendrix se snažil skloubit obrovská očekávání publika, požadavky nahrávacích společností a vlastní představy o tom, jakou hudbu chce dělat. V posledním roce života o tom často mluvil a bylo zřejmé, že se ocitá mezi několika světy, které nedokázal skloubit.

Jeho způsob hry na elektrickou kytaru byl odlišný od všeho, co bylo v té době k vidění. Byl levák, ale vyrůstal v době, kdy se levácké kytary téměř nevyráběly. Hrál proto na standardní Fender Stratocaster, který si otočil obráceně a změnil ho tak, aby nejhlubší struna byla opět nahoře. Tím se změnila poloha snímačů vůči strunám a také vedení tónu při ohýbání strun. Zvuk jeho kytary byl díky tomu jasnější, agresivnější a měl jiný charakter než u praváků. K tomu výrazně používal palec levé ruky na basové tóny a zbylé prsty měl volné pro melodické linky nebo složitější akordy. Tento způsob hry mu umožnil spojovat doprovod a sólové prvky do jednoho proudu, což bylo pro jeho styl typické. Stejně důležitá byla i práce s efekty, zkreslením a řízenou zpětnou vazbou, které pro něj nebyly doplňkem, ale aktivní součástí hry.

Osudný rok 1970 byl pro Jimiho chaotický. Neustále cestoval, střídal hudebníky, pracoval na novém materiálu a zároveň se potýkal s únavou a dlouhodobým stresem. Po rozpadu původní sestavy The Experience před ním stál nekonečný počet rozhodnutí. Chtěl hrát jinak, psát jinak, ale mnoho lidí kolem něj ho tlačilo zpět k osvědčené podobě jeho starších hitů. Do toho přicházely problémy s managementem a právními spory, které mu komplikovaly život i samotné vydávání hudby.

Jeho vztah k drogám nebyl tak destruktivní jako u některých jeho vrstevníků, víc než tvrdé drogy ho však v posledních měsících ohrožovaly léky na spaní. Hudebník měl dlouhodobé problémy se spánkem a často sahal po tabletách, které užíval bez dostatečné kontroly. Právě jejich účinek se v kombinaci s alkoholem stal v noci na 18. září 1970 klíčový. Podle vyšetřovací zprávy užil větší množství sedativ a následně se udusil vlastními zvratky. Zemřel krátce po převozu do nemocnice. Bylo mu 27 let.

Nechal po sobě množství rozpracovaného materiálu. Posmrtně vyšlo několik alb a některé skladby dokazují, že hledal jiný směr, než jaký reprezentovalo jeho nejznámější období. Odborníci i fanoušci dodnes mluví o tom, že jeho kariéra působí neuzavřeně, a že byla přerušená ve chvíli, kdy směřovala k dalšímu posunu. V roce 1992 byl Jimi Hendrix uveden do Rock’n’rollové síně slávy a opakovaně se objevuje na prvních místech žebříčků nejvlivnějších kytaristů. Jeho technika, práce se zvukem a studiové experimenty se staly součástí hudebního vzdělávání i inspirací pro další generace.